Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 283/2009

U S N E S E N ÍNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky - Krajského soudu v Českých Budějovicích, se sídlem v Českých Budějovicích, Zátkovo nábřeží 10/2, proti povinnému J. P., zastoupenému JUDr. Alenou Beranovou, advokátkou se sídlem v Kutné Hoře, Andělská 300, pro 13.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. února 2007, č. j. - 41, a proti usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 29. prosince 2005, č. j. - 4, takto:I. Dovolání se odmítá.II. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 29. 12. 2005, č. j. - 4, se zastavuje.

Stručné odůvodnění ( ) :

Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 29. 12. 2009, č. j. - 4, jímž okresní soud nařídil podle pravomocného a vykonatelného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 8. 9. 2005, č. j. - 1088, k uspokojení nepřednostní pohledávky oprávněné ve výši 13.000,- Kč, výkon rozhodnutí srážkou z pracovní odměny odsouzeného, která přísluší povinnému ve věznici „Vězeňská služba ČR, Věznice Valdice, 507 11 Valdice“, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny a že s ohledem na výši pohledávky je výkon veden způsobem zřejmě vhodným. K námitce povinného, že je nemajetný, odvolací soud nepřihlédl, neboť soud při nařízení výkonu rozhodnutí nezkoumá majetkové poměry povinného.

Usnesení soudů obou stupňů (a to výslovně „v plném rozsahu“) napadl povinný dovoláním, v němž jim vytýká, že se nezabývaly jeho majetkovými a výdělkovými poměry ani tím, zda má možnost ze svého příjmu vymáhanou pohledávku zaplatit. Dále dovolatel poukázal na to, že je nemajetný, rozvedený, že jeho rodiče jsou ve starobním důchodu a že usnesením nalézacího soudu ze dne 1. 3. 2006, č. j. - 1143, a ze dne 9. 6. 2008, č. j. - 59, bylo rozhodnuto, že má podle § 33 odst. 2 trestního řádu nárok na bezplatnou obhajobu. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněná se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnila s usnesením odvolacího soudu a poukázala na to, že podkladové rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první ) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání povinného, pokud směřuje proti výroku usnesení odvolacího soudu o věci samé, není podle , odst. 2 ve spojení s přípustné.

Dovolatel žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným ( ), v dovolání nevymezil, a ani na základě námitek uplatněných v dovolání k tomuto závěru nelze dospět. Není totiž žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Ta je jednotná v tom, že v řízení o výkon rozhodnutí soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2004 pod č. 62, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2000 pod č. 4). Pro nařízení výkonu rozhodnutí nejsou podstatné ani majetkové a sociální poměry povinné osoby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. , a usnesení ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. ).

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nemá ve výroku o věci samé po právní stránce zásadní význam ve smyslu , ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání proti němu podle , odst. 2 ve spojení s , ve stejném znění, není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného v uvedeném rozsahu podle věty první a odmítl.

Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, nepřipouští (srov. až 239 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4). Nejvyšší soud proto dovolání povinného směřující proti tomuto výroku podle věty první a rovněž odmítl.

Nejvyšší soud je soudem funkčně příslušným k projednání dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ( ). V případě, že dovolání směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně (proti němuž je zásadně přípustné odvolání), funkční příslušnost k jeho projednání není upravena; přitom nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (srov. rozhodnutí publikované pod č. 47 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2006). Protože usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 29. 12. 2005, č. j. - 4, je rozhodnutím soudu prvního stupně (a nikoli odvolacího soudu), dovolací soud z uvedeného důvodu řízení o dovolání proti tomuto usnesení podle a věty první zastavil.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první,

a , neboť povinný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, a oprávněné v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. dubna 2010

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu