Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3031/2008

U S N E S E N Í

Duosprint s.r.o.

K.M. spol. s r.o.

, se sídlem v Praze 1, Křížovnické nám. 2, IČ 639 90 865, zastoupené opatrovníkem JUDr. Janem Machem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 28, pro 195.210.460,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. října 2007, č. j. - 144, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Stručné odůvodnění ( ):

Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 14. 11. 2005, č. j. - 20, nařídil exekuci pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem P. Z. ze dne 25. 10. 2005 k vymožení pohledávky ve výši 195.210.460,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,75 % z této částky od 8. 7. 2005 do zaplacení, „jakož i pro náklady řízení v částce 900.000,- Kč a to včetně povinnosti uhradit soudnímu exekutorovi a oprávněnému náklady oprávněného, které budou určeny v příkazu k úhradě nákladů exekuce a náklady právního zastoupení v exekučním řízení“, a jejím provedením pověřil soudní exekutorku JUDr. Alenu Blažkovou, Ph.D., Exekutorský úřad Brno-město.

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2007, č. j. - 121, jež nabylo právní moci dne 26. 4. 2007, byl povinné ustanoven podle opatrovníkem JUDr. Jan Mach, advokát se sídlem v Praze 1, Vodičkova 28, neboť bylo sporné, kdo je za tuto společnost oprávněn jednat.

K odvolání povinné proti usnesení soudu prvního stupně (podanému prostřednictvím ustanoveného opatrovníka) je Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 10. 2007, č. j. - 144, změnil „jen tak, že se nařizuje exekuce podle pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu, vydaného rozhodcem P. Z. dne 25. 10. 2005 pod sp. zn. , a že se nařizuje též pro náklady exekuce a náklady oprávněného“, jinak je potvrdil. Městský soud nepřisvědčil odvolací námitce povinné, že „podkladem pro exekuci není řádný exekuční titul ve smyslu exekučního řádu, neboť je důvodné podezření, že jde o paakt, když podle části spisového materiálu proběhlo určení rozhodce v rozporu s ustanoveními - 12 “, jelikož povinná tuto námitku nepodepřela konkrétními argumenty, natož důkazy, a z listin, které předložila, žádná skutečnost, jež by zpochybnila platnost rozhodčího nálezu, nevyplývá. Je z nich patrno jen to, že povinná prostřednictvím společníků JUDr. V. B. a A. M. podala žalobu o zrušení vydaného rozhodčího nálezu (o níž dosud nebylo rozhodnuto); tato okolnost však není významná, nebyla-li odložena jeho vykonatelnost, což povinná ani netvrdila. Důvodná není ani další námitka povinné, že rozhodce Pavel Zvelebil není veden v seznamu rozhodců Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře a Agrární komoře ČR ani v jiném seznamu rozhodců rozhodčích institucí, neboť vykonávaný nález byl vydán „samorozhodcem“, pro výkon jehož funkce je podle a 2 zákona č. 216/94 Sb. zásadně rozhodné jen to, že jde o osobu způsobilou k právním úkonům podle práva České republiky. Odvolací soud současně poukázal na to, že povinná žádné konkrétní námitky proti způsobu určení rozhodce a proti existenci rozhodčí smlouvy účastníků, kterou byla založena pravomoc rozhodce, nevznesla. Nedostatky v označení povinného a „exekučního“ nálezu“ (správně rozhodčího nálezu), jakož i nesrozumitelnost výroku usnesení soudu prvního stupně o nákladech exekučního řízení, odstranil odvolací soud „formální“ změnou výroku tohoto usnesení.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná prostřednictvím ustanoveného opatrovníka dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , a podává je z důvodu podle Stejně jako v odvolání namítá, že rozhodčí nález není řádným exekučním titulem, neboť „jsou zde závažné důvody k závěru, že v daném případě jde naopak o paakt - tedy nicotný právní akt“, a v této souvislosti poukazuje na to, že odvolacímu soudu předložila důkazy o tom, že jmenování rozhodce proběhlo v rozporu s - 12 , v platném znění. Jestliže soud za této situace exekuci nařídil a navíc povinnou nesprávně označil, došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces, přičemž odvolací soud se ani řádně nevypořádal s jejími námitkami. Dále dovolatelka uvedla, že po právní stránce má zásadní význam i skutečnost, že rozhodce nemůže vydat rozhodčí nález ohledně zaplacení pohledávky, která ve skutečnosti neexistuje. Navrhla, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první z.č. ) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle , odst. 2 ve spojení s 237 odst. 1 písm. c) a s přípustné.

Dovolatelka žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným ( ), v dovolání nevymezila a ani na základě námitek obsažených v dovolání k tomuto závěru nelze dospět. Ustálená judikatura soudů dovodila, že nicotný právní akt je zásadně takový právní akt, který byl vydán k tomu „absolutně” nepříslušným orgánem. Za takový orgán lze obecně pokládat orgán, který podle svého zákonného vymezení (zmocnění) není oprávněn (není v jeho pravomoci) o určité věci rozhodnout, buď proto, že tato pravomoc byla právním řádem udělena výhradně jinému orgánu, nebo proto, že nebyla výslovně přiznána ani jemu, ani jinému orgánu. U právních aktů, jež jsou toliko věcně vadné nebo nezákonné, platí presumpce jejich správnosti a dokud nejsou stanoveným postupem opraveny nebo zrušeny, jsou považovány za bezvadné a mají právní účinky (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. dubna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod C 1183 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). V dané věci bylo sice zjištěno, že povinná podala prostřednictvím společníků JUDr. V. B. a A. M. žalobu o zrušení vydaného rozhodčího nálezu, o ní však zatím nebylo rozhodnuto.

Pokud dovolatelka dále namítá, že „rozhodce nemůže vydat rozhodčí nález ohledně zaplacení pohledávky, která ve skutečnosti neexistuje“, zpochybňuje tak věcnou správnost podkladového rozhodnutí. Při výkonu rozhodnutí (exekuci) však soud není oprávněn věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu, tedy ani rozhodčího nálezu přezkoumávat; obsahem rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. října 2002, č. j. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/2004, poř. č. 62, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. dubna 1999, č. j. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1/2000, poř. č. 4, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7/2005, poř. č. 58).

Okolnost, že soud prvního stupně v záhlaví svého rozhodnutí povinnou nesprávně označil jako „K.M. spol.s.r.o“, (namísto správného názvu K.M. spol. s r.o.), kteréžto pochybení odvolací soud napravil, nemá pro posouzení dané věci žádný význam.

Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ve znění účinném do 30. 6. 2009, a dovolání proti němu podle , odst. 2 ve spojení s není tudíž přípustné. Nejvyšší soud ČR proto dovolání povinné podle věty první a odmítl, aniž se mohl zabývat namítanou vadou řízení podle , spočívající podle dovolatelky v tom, že soud se řádně nevypořádal s jejími odvolacími námitkami, neboť z hlediska tohoto dovolacího důvodu lze usnesení odvolacího soudu přezkoumat jen v případě, je-li dovolání přípustné (srov. ). O situaci, že by tento dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se v daném případě nejedná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006).

O případných nákladech dovolacího řízení rozhodne soudní exekutor ( ).

Pro úplnost je třeba uvést, že dovolací soud nepřihlédl k procesnímu úkonu učiněnému dne 15. 1. 2009 M. K. a V. Z., doručenému Nejvyššímu soudu, jímž dovolání povinné, podané prostřednictvím ustanoveného opatrovníka, vzali zpět, neboť - jak z obsahu spisu vyplývá - dosud neodpadly důvody, pro které byl opatrovník povinné ustanoven (srov. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. dubna 2010

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu