Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2715/2008

U S N E S E N Í

Mgr. O. B.,

E. Š.,

zastoupené Mgr. Vilémem Holubcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Legerova 72, o 116.401,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp.zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. září 2007, č.j. -73, takto:

I. Dovolání žalované

se odmítá

.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.590,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Josefa Vaňka, advokáta se sídlem v Kladně, T.G. Masaryka 108.

Stručné odůvodnění ( ):

Úvodem Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“) předesílá, že při posuzování tohoto dovolání vycházel z ustanovení části první, Čl. II, bodu 12 , jímž byl změněn (), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnout podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném do 30. června 2009; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Obvodní soud pro Prahu 1 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 8. února 2007, č.j. -54, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 40.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, když ohledně částky 76.401,50 Kč žalobu zamítl, ohledně úroků z prodlení z částky 69.669,- Kč řízení zastavil a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 27. září 2007, č.j. -73, rozsudek soudu prvního stupně podle potvrdil a rozhodl též o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil jak se skutkovými zjištěními, tak i s právním posouzením věci, jež učinil soudu prvního stupně. Odvolací soud uzavřel, že právní úkon (plnění ve prospěch žalované ve výši 40.000,- Kč dne 17. září 2001) provedl dlužník žalobkyně (společnost MAX s.r.o., se sídlem v Kladně) v úmyslu zkrátit žalobkyni (svého věřitele), že tímto úkonem došlo ke zkrácení uspokojení vymahatelné pohledávky žalobkyně, že k plnění došlo v tříleté lhůtě před podáním žaloby, že žalovaná je ve vztahu k uvedené společnosti (dlužníku žalobkyně) osobou blízkou a že žalovaná při náležité pečlivosti mohla úmysl společnosti zkrátit žalobkyni poznat, resp. nevyvinula potřebnou aktivitu, aby se tak stalo. Podle odvolacího soudu žalobkyně tedy uvedenému úkonu úspěšně odporovala a má právo na náhradu vůči žalované, která měla z tohoto úkonu prospěch. Při rozhodování odvolací soud vycházel ze zjištění, že uvedená společnost (dlužník žalobkyně) nedisponovala jiným majetkem postačujícím k uspokojení pohledávky žalobkyně.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále již „dovolatelka“) prostřednictvím svého advokáta dovolání, které však není přípustné podle a nebylo shledáno přípustným – na rozdíl od mínění dovolatelky – ani podle , neboť rozhodnutí odvolacího soudu se nijak neodchyluje od v judikatuře Nejvyššího soudu konstantně zaujímaného právního názoru ve vztahu k právnímu institutu odporovatelnosti, který je upraven v obč. zák. Rozhodnutí odvolacího soudu nelze přiznat zásadní význam ve smyslu , poněvadž řešením již ustálených právních otázek, souvisejících s aplikací zmíněného institutu, nevykazuje potřebný judikatorní význam (přesah). Nelze přitom ani dospět k závěru, že za skutkového stavu, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a převzat odvolacím soudem, a který v dovolacím řízení nelze nijak revidovat (srov. ), dovoláním napadeným rozsudkem odvolací soud řešil právní otázku v rozporu s hmotným právem, in concreto v rozporu s obč. zák. To se týká i závěru odvolacího soudu stran zjištěného vztahu mezi žalovanou a dlužníkem žalobkyně, jak je ve světle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. srpna 2002, sp. zn. , podrobně – z hlediska právního posouzení věci - rozvedeno na str. 3 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Pokud dovolatelka zpochybňuje závěr odvolacího soudu o jejím vztahu vůči dlužníku žalobkyně a v tomto směru argumentuje tím, že „Podle rozhodnutí NS sp. zn. pojem osoby navzájem si blízké musí vykazovat určité kvality, tak je tomu v případě, že fyzická osoba je společníkem, členem nebo zaměstnancem právnické osoby nebo má-li k právnické osobě jiný obdobný vztah, a současně se jí poměry podstatným způsobem dotýkají. Z provedeného dokazování však takovéto závěry nevyplývají“, zcela přehlíží, že tímto nepřípustně uplatňuje také dovolací důvod podle , založený na tvrzení, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Prostřednictvím uvedeného dovolacího důvodu Nejvyšší soud ovšem nemůže posuzovat přípustnost dovolání ve smyslu ; tímto dovolacím důvodem se Nejvyšší soud zabývá jen v těch případech, je-li dovolání přípustné podle a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a 238a). Nejvyšší soud proto při posuzování přípustnosti dovolání prostřednictvím dovolatelkou uplatněného dovolacího důvodu podle byl vázán i (pro rozhodnutí ve věci zásadně významným) skutkovým zjištěním (které učinil soud prvního stupně a z něhož při rozhodování vycházel odvolací soud), jež se týkalo vztahu dovolatelky vůči dlužníku (právnické osobě) žalobkyně, a které – v rámci zjištěného skutkového stavu – v napadeném rozhodnutí odvolací soud posoudil v souladu s hmotným právem.

Nepřípustnost dovolání podle současně vylučuje, aby Nejvyšší soud mohl přihlížet k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a 146 odst. 3 a zavázal dovolatelku, která zavinila, že její dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta (stanovené z peněžité částky 40.000,- Kč představující předmět dovolacího řízení) v částce 3.525,- Kč [, , bod 4. (14.100,- Kč) ve spojení s , ve spojení s (částka 14.100,- Kč snížená o 50% na částku 7.050,- Kč), (částka 7.050,- Kč – vzhledem k tomu, že advokát žalobkyně v dovolacím řízení učinil pouze jediný úkon právní služby /sepis vyjádření k dovolání/ - snížená o dalších 50% na částku 3.525,- Kč)] a z náhrady hotových výdajů podle , v částce 300,- Kč, vše navýšeno o částku 765,- Kč představující 20% DPH podle a , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 4.590,- Kč. Celkovou částku 4.590,- Kč je dovolatelka povinna zaplatit v zákonné lhůtě ( ) k rukám advokáta, který žalobkyni v dovolacím řízení zastupoval.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 20. května 2010

JUDr. Pavel P a v l í k

předseda senátu