Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2765/2009

U S N E S E N Í

Kongresového centra ILF, a.s.,

IČ: 63999871,

se sídlem v Praze 1, Pařížská 23, zastoupené JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 21, proti žalované

Agropodniku Domažlice a.s.,

IČ:

45350272, se sídlem v Domažlicích, Masarykova 523, zastoupené JUDr. Jaroslavem Kozlerem, advokátem se sídlem v Domažlicích, Mánesova 272, o určení neúčinnosti zástavní smlouvy, vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. března 2009, č.j. -141, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud ve Strakonicích (dále již „soud I. stupně“) rozsudkem ze dne 20. srpna 2008, č.j. -105, zamítl návrh, aby „bylo určeno, že smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 13.6.2007, k nemovitostem zapsaným pro katastrální území Bělčice na LV č. 1079 u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Strakonice, a to k pozemku parcelní č. 420, k budově čp. 299 na parcele č. stavební 420, pozemku parcelní č. 1232/23 a k pozemku parcelní č. 1193/8 díl 1. ve zjednodušené evidenci, je vůči žalobci právně neúčinná“ (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. března 2009, č.j. -141, rozsudek soudu prvního stupně podle (dále jen „ “) ve věci samé potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud dospěl k závěru, že soud I. stupně celou věc správně posoudil po právní stránce po zjištění skutkového stavu tak, že zástavní smlouva nemůže zkracovat uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele. K námitce žalobkyně o tom, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci a zejména nezkoumal, zda zástavní smlouva není právním úkonem zastřeným nebo simulovaným, odvolací soud uvedl, že bylo na žalobkyni, aby prokázala, o jaký právní úkon se jedná, přičemž v tomto směru nemůže požadovat na soudu, aby přejímal za žalobkyni břemeno dokazování. Dovodil, že i kdyby se žalobkyni podařilo prokázat, že zástavní smlouva je právním úkonem neplatným, nemohla by žalobkyně navrhovat, aby soud vyslovil jeho odporovatelnost. Odvolací soud dále zdůraznil, že dlužník, který není schopen plnit své splatné závazky, může zmařit uspokojení pohledávky svého věřitele také tím, že právním úkonem zvýhodní jiného svého věřitele, přičemž takový postup je protiprávní. Právním následkem takového právního úkonu není ovšem jeho odporovatelnost, ale absolutní neplatnost. Požadavek reálně ekvivalentního právního úkonu nelze stanovit u zástavní smlouvy, neboť takový požadavek by se mohl týkat závazkových právních vztahů, kdežto u uzavřené zástavní smlouvy nelze požadavek na její ekvivalentnost stanovit.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost odvozuje z ustanovení a dovolací důvod spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení Zásadní význam mají dle žalobkyně otázky, zda „lze považovat za správný právní závěr o povaze zástavní smlouvy jakožto právního úkonu, který není způsobilý v žádném ohledu zkrátit uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele dle obč. zák., zejména ve světle negativního dopadu ust. a obecného ust. - pro žalobkyni jakožto věřitelku od zástavního věřitele dlužníka odlišnou a mající pozdější pořadí uspokojení při existenci vícero nároků věřitelů dlužníka a souběžně probíhajících exekucí“, zda „zkoumání existence reálné ekvivalentnosti právního úkonu a plnění jej doprovázejících spadá výlučně do soudního přezkumu v určovacích žalobách o neplatnost právního úkonu, či tyto skutečnosti mohou být přezkoumávány i v řízení o žalobě o určení neúčinnosti právního úkonu“, zda „je správný právní závěr odvolacího soudu o tom, že požadavek reálně ekvivalentního právního úkonu nelze u zástavní smlouvy stanovit“,a „pakliže při absenci jakéhokoliv důkazu o existenci smlouvy, na základě které měla svědčit žalované pohledávka za dlužníkem zajištěná zástavní smlouvou, nezatíží soud řízení vadou již proto, že odpůrčí žalobu o určení neúčinnosti zástavní smlouvy zamítne a priori obecným poukazem na neodporovatelnost tomuto právnímu úkonu, aniž by jakkoliv zkoumal skutečnosti podstatné i pro jeho platnost a žalobu zamítl z jiného důvodu“. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích spolu s rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Dovolací soud poté, co přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení , když není naplněn dovolací důvod podle ustanovení V posuzovaném případě se rozsudek odvolacího soudu, který se ztotožnil se závěry uvedenými o věci samé v rozsudku soudu prvního stupně, shoduje s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, přičemž dovolací soud neshledává důvodu se od ní jakkoli odchýlit. Institut odporovatelnosti (uplatňující se odpůrčí žalobou) – tak jak je vymezen v ustanovení obč. zák. – slouží a je určen pro potřeby exekučního řízení. Z uvedeného vyplývá, že vyslovení právní neúčinnosti zástavní smlouvy uzavřené dne 13.6.2007 mezi dlužníkem žalobkyně a žalovanou, kterou dlužník žalobkyně (zástavce) zatížil nemovitosti ve svém vlastnictví zástavním právem ve prospěch žalované (zástavní věřitelky), nemůže představovat podklad pro výkon rozhodnutí (exekuci), který by umožnil věřiteli (žalobkyni), jež má vůči dlužníkovi vymahatelnou pohledávku, domoci se v exekuci proti žalované uspokojení své pohledávky z majetku, který by ušel dlužníkovi v důsledku jeho odporovaného úkonu (zástavní smlouvy). Je tomu tak proto, že na základě uvedené zástavní smlouvy žalovaná nezískala od dlužníka žádný majetek, který by mohl být postižen výkonem rozhodnutí (exekucí). V uvedeném případě nemohlo ani dojít k zákonnému předpokladu objektivního zkrácení uspokojení věřitelovy pohledávky, jestliže dlužníkův právní úkon v daném případě nevedl ke zmenšení jeho majetku a jestliže v důsledku toho nelze dovodit, že nebýt tohoto úkonu, by se věřitel z majetku dlužníka uspokojil. Odpůrčí žaloba tudíž nemohla být v posuzované věci úspěšná (analogicky srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21.12.2009, sp. zn. ). Dovolací soud proto dospěl k závěru, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný.

Nepřípustnost dovolání podle současně vylučuje, aby dovolací soud mohl přihlížet k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ).

Z vyložených důvodů Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 20. května 2010

JUDr. Pavel P a v l í k

předseda senátu