Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 5173/2008

30 Cdo 5173/2008

U S N E S E N Í

Ing. J. B.,

PhDr. V. Ž.,

 zastoupenému Mgr. Robertem Vladykou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 3, o ochranu osobnosti,

vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. dubna 2008, č.j. -288

,

takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění:( ):

  Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. dubna 2007, č.j. -235, výrokem I. zamítl žalobu, aby se žalovaný zdržel nepřiměřených tvrzení a kritiky žalobkyně, že zradila a podrazila hnutí Nezávislí, že zaměstnávala svého manžela jako svoji sekretářku (asistenta), že kritizovala M. T. za to, že zaměstnával svoji manželku jako senátní tajemnici, že žalobkyně společně s manželem byli povoláni na základě politické objednávky k tomu, aby žalovaného vypudili z hnutí Nezávislí, výrokem II. zamítl žalobu, aby žalovaný byl uznán povinným zaslat žalobkyni písemnou omluvu za své výroky, které poskytl v rozhovorech deníkům Lidové noviny, Právo a Blesk ve znění uvedeném v tomto výroku, výroky III. a IV. zamítl žalobu, aby žalovaný byl uznán povinným zajistit vlastním jménem a na vlastní náklady v denících Lidové noviny a Právo uveřejnění omluvy ve znění uvedených v těchto výrocích. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. dubna 2008, č.j. -288, rozsudek soudu prvního stupně podle (dále jen „ “) potvrdil ve výroku ve věci samé a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud dospěl k závěru, že v řízení nebyl prokázán neoprávněný zásah žalovaného do práv žalobkyně chráněných ustanovením násl. (dále jen

„o.z.“). Výroky žalovaného o „zradě a podrazu“ žalobkyně na hnutí Nezávislí posoudil jako hodnocení žalovaného, uvedené v době probíhajícího politického boje mezi účastníky, pro něž měl žalovaný reálný podklad v tehdejším postoji žalobkyně k hnutí Nezávislí. Ani údaj o tom, že žalobkyně zaměstnává svého manžela jako „sekretářku“ nepovažoval odvolací soud za neoprávněný zásah do jejích osobnostních práv, když výraz „sekretářka“ není urážející a je třeba ho posuzovat za negativní hodnocení a přípustnou nadsázku ze strany žalovaného. Dále odvolací soud dospěl k závěru, že (sice) nebylo prokázáno, že by žalobkyně veřejně kritizovala M. T., avšak současně dospěl k závěru, že tento nepravdivý výrok (s přihlédnutím

k soudem popsaným okolnostem) nebyl natolik závažný, aby žalobkyni dehonestoval. Rovněž tvrzení, že žalobkyně společně se svým manželem byli povoláni na základě společenské objednávky k tomu, aby žalovaného vypudili z hnutí Nezávislí, nepředstavovalo podle názoru odvolacího soudu neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobkyně vzhledem k tomu, že žalovaný je vyslovil v době, kdy účastníci proti sobě stáli jako političtí protivníci a každý z nich měl zájem o vedoucí pozici v tomto hnutí. Konečně pak uvedl, že za neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobkyně nelze považovat ani tvrzení, že manželka žalovaného, K. Ž., v tehdejší funkci volebního zmocněnce, chtěla žalobkyni bezprostředně před volbami do Evropského parlamentu vyškrtnout z volební kandidátky hnutí Nezávislí, když pravdivost tohoto tvrzení nebyla prokázána. Vzhledem k uvedeným skutečnostem odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, neshledal neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobkyně a v důsledku toho ani odpovědnost žalovaného podle § 13 o.z.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 29. srpna 2008 včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , neboť má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí napadá z důvodu uvedeného v ustanovení , když tvrdí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Za otázku zásadního významu považuje jednak charakteristiku politika jako osoby veřejně činné, protože osobu politika jako osoby veřejně činné je třeba odlišit od jiných veřejně činných osob, a přípustnost kritiky jednání takovéto osoby na základě nepravdivých či zkreslených informací tvořících ucelený řetězec vedoucí k závěru o nepřípustnosti takového cíle kritiky. Domnívá se, že výroky pronesené ve velmi úzkém časovém horizontu v různých médiích s cílem dehonestovat a pošpinit morální kredit žalobkyně – vrcholové političky, i když izolovaně vzaty nemusejí splňovat podmínky nepřiměřené kritiky, ve své celistvosti a komplementaritě mohou již takovou nepřiměřenou kritikou být. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání podáno nebylo.

Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Otázku výkladu ustanovení násl. o.z. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, z níž vyplývá, že rozlišení různých osob veřejně činných z hlediska prezentace údajů o nich a kritiky jich se týkající spočívá v tom, že prezentace údajů o těchto osobách a jejich případná kritika musí souviset s veřejnou činností, kterou tyto osoby vykonávají; rozhodnutí odpovídá i judikatuře zabývající se kritérii pro hodnocení přiměřenosti nebo nepřiměřenosti kritiky (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. dubna 2007, sp.zn.30 Cdo 3263/2006). Proto je třeba za tohoto stavu se ztotožnit se závěrem odvolacího soudu (který z výše vyložených zásad vycházel), že není dán předpoklad odpovědnosti žalovaného podle ustanovení o.z. Dovolací soud současně připomíná, že úvahy odvolacího soudu přiléhavě reagovaly na žalobkyní dovozované útoky proti jejímu právu na ochranu osobnosti v souvislosti s nimiž požadovala též konkrétní formu morální satisfakce. Proto úvahy obsažené v dovolání o potencionálním významu tvrzeného uceleného řetězení kritiky, která by měla vést k závěru o nepřípustnosti takové kritiky, nejsou pro danou věc právně významné. Z uvedeného důvodu tedy není možno napadené rozhodnutí posuzovat jako rozhodnutí mající po právní stránce zásadní význam, jak to má na mysli ustanovení a odst. 3 , a proti němuž by z tohoto důvodu bylo dovolání přípustné. Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , , neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. května 2010

JUDr. Pavel

Pavlík, v. r.

předseda senátu