Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 601/2009

21

Cdo 601/2009

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

J. Z.

, zastoupeného Mgr. Martinem Štuksou, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 58, proti žalovaným

1) J. T.

, zastoupenému JUDr. Karlem Baumrukem, advokátem se sídlem v Klatovech, Pražská č. 25, a

2) LICITA a.s.

(dříve Naxos Plzeň Aukční síň, a.s. a Naxos Plzeň, a.s.) se sídlem v Plzni, Husova č. 13, IČ 26328500, o určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné dražbě, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. října 2008 č.j. -149, takto:

I. Dovolání žalobce

se zamítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.760,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Karla Baumruka, advokáta se sídlem v Klatovech, Pražská č. 25; jinak žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Klatovech dne 13.4.2008 domáhal, aby bylo určeno, že není přípustný "prodej nemovitostí, budovy čp. 836 v Klatovech 2, nacházející se na stavební parcele č. 147/2 a stavební parcely č. parc. 147/2, zapsaných na LV č. 1126 u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Klatovy, všech v katastrálním území Klatovy, v obci Klatovy a okrese Klatovy, které jsou zástavou žalovaného 1), ve veřejné dražbě". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že nemovitosti prodal kupní smlouvou ze dne 19.2.2004 společnosti J. B. - stavební a montážní firma s.r.o. a že od kupní smlouvy dne 7.9.2005 z důvodu nezaplacení kupní ceny odstoupil. Po odstoupení od kupní smlouvy se žalobce dozvěděl, že kupující dal podle zástavní smlouvy ze dne 30.6.2004 nemovitosti do zástavy žalovanému 1) k zajištění pohledávky ve výši 5.180.000,- Kč. Na majetek kupujícího byl prohlášen konkurs, nemovitosti byly sepsány do konkursní podstaty a žalobce podal žalobu o vyloučení nemovitosti ze soupisu konkursní podstaty, kterou vzal posléze zpět, a domáhá se (žalobou projednávanou v jiném řízení) určení, že nemovitosti nejsou zatíženy tímto zástavním právem. Nyní žalobce obdržel dražební vyhlášku, kterou se "vyhlašuje prodej nemovitostí žalobce, které jsou předmětem zástavního práva ve prospěch žalovaného 1) a jsou z titulu zástavního práva sepsány do konkursní podstaty", a požaduje, aby byla vyslovena nepřípustnost tohoto prodeje.

Okresní soud Plzeň - sever, kterému byla věc postoupena jako soudu místně příslušnému, rozsudkem ze dne 10.4.2008 č.j. -125 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení 15.606,- Kč k rukám advokáta JUDr. Karla Baumruka a že žalobce a žalovaný 2) nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení. Z provedených důkazů zjistil, že předmětné nemovitosti byly sepsány do konkursní podstaty úpadce J. B. - stavební a montážní firma s.r.o., že žalobce podal žalobu o vyloučení nemovitosti z konkursní podstaty, o níž bylo posléze řízení z důvodu jejího zpětvzetí zastaveno, že správce konkursní podstaty úpadce uzavřel se žalovaným 2) dne 7.8.2006 smlouvu o provedení dražby nemovitostí, že nemovitosti byly prodány ve veřejné dražbě konané dne 24.4.2007 vydražiteli WXW GROUP s.r.o. a že žaloba o určení neplatnosti dražby byla rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 22.11.2007 č.j. -77 zamítnuta. Podle soudu prvního stupně žaloba o určení nepřípustnosti prodeje zástavy, která vychází z ustanovení , má svoje místo pouze v případě nedobrovolné dražby. Žalobce k této žalobě není legitimován, neboť je jí napadáno zpeněžení majetku sepsaného do konkursní podstaty v dobrovolné dražbě, a na požadovaném určení proto není ani naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení .

K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 13.10.2008 č.j. -149 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů odvolacího řízení 13.753,- Kč k rukám advokáta JUDr. Karla Baumruka a že žalobce a žalovaný 2) nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně dovodil, že žalobce mohl zabránit prodeji nemovitostí ve veřejné dražbě, jen kdyby dosáhl ve smyslu ustanovení , o konkursu a vyrovnání, (ve znění pozdějších předpisů) vyloučení věci ze soupisu konkursní podstaty, a že žalobce sice žalobu v tomto směru podal, avšak "v řízení nepokračoval", takže se má "za to, že nemovitosti byly do soupisu pojaty oprávněně"; správce konkursní podstaty je proto oprávněn je zpeněžit. Obrana proti veřejné dražbě ve smyslu ustanovení přichází podle odvolacího soudu "v úvahu" jen v případě nedobrovolné veřejné dražby prováděné na návrh zástavního věřitele, čemuž také odpovídá vymezení okruhu účastníků tohoto řízení, do něhož nepatří navrhovatel dražby.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že z právních předpisů nemůže být "vyvozeno, že se nelze domáhat nepřípustnosti dobrovolné dražby", zejména když takovou obranu umožňuje. Podle názoru žalobce navíc dražbu nemovitostí, u níž žalobce jako jejich vlastník nebyl "iniciátorem", není možno považovat "ve vztahu k němu za dobrovolnou, a proto je na místě, aby se mohl ochrany svých práv domáhat i za pomoci zákonné úpravy týkající se nedobrovolných dražeb". Přípustnost dovolání žalobce dovozuje z ustanovení a navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný 1) navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl. Uvedl, že ustanovení o určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné dražbě navazuje na ustanovení , podle něhož lze zástavu ve veřejné dražbě zpeněžit na návrh zástavního věřitele. V projednávané věci však důvodem pro veřejnou dražbu nemovitostí nebylo uspokojení pohledávky zástavního věřitele, ale zpeněžení majetku patřícího do konkursní podstaty na návrh správce konkursní podstaty; žalovaný 1) byl pouze jedním z konkursních věřitelů a nemohl ovlivnit, jakým způsobem správce konkursní podstaty přistoupí ke zpeněžení majetku podstaty. Nemovitosti navíc již byly ve veřejné dražbě prodány a žalobcova žaloba o určení neplatnosti této veřejné dražby byla pravomocně zamítnuta.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen " "), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ].

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [ ].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Pro rozhodnutí v projednávané věci bylo mimo jiné významné vyřešení právní otázky, zda zástavní dlužník je oprávněn domáhat se určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné dražbě, která má být provedena na návrh správce konkursní podstaty ve smyslu ustanovení (ve znění pozdějších předpisů) a v níž má být zpeněžen majetek zařazený do soupisu konkursní podstaty. Protože uvedená právní otázka dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena a protože její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení , které provedl bez jednání ( věta první ), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že smlouva o provedení předmětné dražby byla uzavřena dne 7.8.2006 (srov. Čl. II ) - podle právních předpisů účinných do 31.8.2006, zejména podle , , ve znění zákonů č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. a č. , nálezu Ústavního soudu č. 476/2002 Sb., zákonů č. , č. a č. , nálezu Ústavního soudu č. 278/2004 Sb., zákonů č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. a č. , tedy podle ve znění účinném do 31.8.2006 (dále též jen "obč. zák."), a podle , o veřejných dražbách, ve znění zákonů č. , č. a č. , nálezu Ústavního soudu č. 181/2005 Sb., zákonů č. a č. , tedy ve znění účinném do 31.8.2006 (dále též jen "zákona o veřejných dražbách").

Podle ustanovení § 165a odst.1 věty první obč. zák. zástavu lze zpeněžit na návrh zástavního věřitele ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy.

Podle ustanovení § 166 odst.1 obč. zák. ten, kdo tvrdí, že prodej zástavy ve veřejné dražbě není přípustný, musí své právo uplatnit žalobou u soudu podanou proti zástavnímu věřiteli na určení nepřípustnosti prodeje zástavy.

V zákoně č. (ve znění pozdějších předpisů) je upraven postup při provádění veřejné dražby nejen v případě, navrhuje-li zástavní věřitel jejím prostřednictví prodej zástavy k uspokojení své zajištěné pohledávky, popř. domáhají-li se prodeje ve veřejné dražbě jiní dražební věřitelé (uvedení v ustanovení zákona o veřejných dražbách). Tímto zákonem se řídí - kromě tzv. nedobrovolných veřejných dražeb prováděných na návrh zástavního nebo jiného dražebního věřitele - též veřejné dražby prováděné na návrh vlastníka, správce konkursní podstaty nebo jiných osob uvedených v ustanovení zákona o veřejných dražbách.

Určení nepřípustnosti prodeje zástavy se může domáhat každý, kdo tvrdí, že takový prodej není přípustný, avšak jen tehdy, jde-li o veřejnou dražbu prováděnou na návrh zástavního věřitele. V této souvislosti musí být přihlédnuto zejména k tomu, že pro zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě se nevyžaduje, aby právo bylo zástavnímu věřiteli přiznáno rozhodnutím soudu nebo jiným titulem pro výkon rozhodnutí (exekuci), a že tedy žaloba podle ustanovení § 166 odst.1 obč. zák. je (jediným) právním prostředkem sloužícím k zamezení zpeněžení zástavy, nemá-li zástavní věřitel ve skutečnosti právo na uspokojení ze zástavy; z tohoto důvodu je také ve věci pasivně legitimován zástavní věřitel. Při prodeji ve veřejné dražbě prováděné na návrh vlastníka, správce konkursní podstaty nebo jiné osoby uvedené v ustanovení zákona o veřejných dražbách oproti tomu nejde o zpeněžení zástavy. V případě veřejné dražby prováděné na návrh správce konkursní podstaty jde - jak vyplývá též z ustanovení (ve znění pozdějších předpisů) - o právní prostředek zpeněžení majetku, který byl sepsán do konkursní podstaty a který z ní nebyl vyloučen postupem podle ustanovení (ve znění pozdějších předpisů), aniž by bylo významné, z jakého důvodu byl do konkursní podstaty zapsán, popř. zda na ní vázne zástavní právo. Správně v této souvislosti žalovaný 1) upozorňuje, že věcná legitimace zástavního věřitele při zpochybňování přípustnosti prodeje majetku z konkursní podstaty ve veřejné dražbě postrádá jakýkoliv smysl. Soudy tedy dospěly ke správnému závěru, že zástavní dlužník není oprávněn domáhat se určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné dražbě ve smyslu ustanovení obč. zák., jde-li o veřejnou dražbu, prováděnou na návrh správce konkursní podstaty. Nic na tom nemění ani okolnost, že soudy při svém rozhodování vycházely z právní úpravy účinné od 1.9.2006, neboť se - jak vyplývá z výše uvedeného - neprojevila do řešení této právní otázky.

Protože z hlediska uplatněných dovolacích důvodů je rozsudek odvolacího soudu správný a protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení , a b) a nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

V dovolacím řízení vznikly žalovanému 1) v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 4.500,- Kč [srov. , a ve znění , č. , č. a č. ] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. ve znění , č. , č. , č. a č. ), celkem ve výši 4.800,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného 1) advokát JUDr. Karel Baumruk osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalovanému 1) za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. a 3 a větu druhou ) ve výši 960,- Kč. Protože dovolání žalobce bylo zamítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení věty první, a uložil, aby žalovanému 1) náklady v celkové výši 5.760,- Kč nahradil. Žalobce je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného 1) v tomto řízení zastupoval ( ).

Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) bylo o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému 2) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. května 2010

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu

21

Cdo 601/2009

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce

J. Z.

, zastoupeného Mgr. Martinem Štuksou, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci č. 58, proti žalovaným

1) J. T.

, zastoupenému JUDr. Karlem Baumrukem, advokátem se sídlem v Klatovech, Pražská č. 25, a

2) LICITA a.s.

(dříve Naxos Plzeň Aukční síň, a.s. a Naxos Plzeň, a.s.) se sídlem v Plzni, Husova č. 13, IČ 26328500, o určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné dražbě, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. října 2008 č.j. -149, takto:

I. Dovolání žalobce

se zamítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.760,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Karla Baumruka, advokáta se sídlem v Klatovech, Pražská č. 25; jinak žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Klatovech dne 13.4.2008 domáhal, aby bylo určeno, že není přípustný "prodej nemovitostí, budovy čp. 836 v Klatovech 2, nacházející se na stavební parcele č. 147/2 a stavební parcely č. parc. 147/2, zapsaných na LV č. 1126 u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Klatovy, všech v katastrálním území Klatovy, v obci Klatovy a okrese Klatovy, které jsou zástavou žalovaného 1), ve veřejné dražbě". Žalobu zdůvodnil zejména tím, že nemovitosti prodal kupní smlouvou ze dne 19.2.2004 společnosti J. B. - stavební a montážní firma s.r.o. a že od kupní smlouvy dne 7.9.2005 z důvodu nezaplacení kupní ceny odstoupil. Po odstoupení od kupní smlouvy se žalobce dozvěděl, že kupující dal podle zástavní smlouvy ze dne 30.6.2004 nemovitosti do zástavy žalovanému 1) k zajištění pohledávky ve výši 5.180.000,- Kč. Na majetek kupujícího byl prohlášen konkurs, nemovitosti byly sepsány do konkursní podstaty a žalobce podal žalobu o vyloučení nemovitosti ze soupisu konkursní podstaty, kterou vzal posléze zpět, a domáhá se (žalobou projednávanou v jiném řízení) určení, že nemovitosti nejsou zatíženy tímto zástavním právem. Nyní žalobce obdržel dražební vyhlášku, kterou se "vyhlašuje prodej nemovitostí žalobce, které jsou předmětem zástavního práva ve prospěch žalovaného 1) a jsou z titulu zástavního práva sepsány do konkursní podstaty", a požaduje, aby byla vyslovena nepřípustnost tohoto prodeje.

Okresní soud Plzeň - sever, kterému byla věc postoupena jako soudu místně příslušnému, rozsudkem ze dne 10.4.2008 č.j. -125 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů řízení 15.606,- Kč k rukám advokáta JUDr. Karla Baumruka a že žalobce a žalovaný 2) nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení. Z provedených důkazů zjistil, že předmětné nemovitosti byly sepsány do konkursní podstaty úpadce J. B. - stavební a montážní firma s.r.o., že žalobce podal žalobu o vyloučení nemovitosti z konkursní podstaty, o níž bylo posléze řízení z důvodu jejího zpětvzetí zastaveno, že správce konkursní podstaty úpadce uzavřel se žalovaným 2) dne 7.8.2006 smlouvu o provedení dražby nemovitostí, že nemovitosti byly prodány ve veřejné dražbě konané dne 24.4.2007 vydražiteli WXW GROUP s.r.o. a že žaloba o určení neplatnosti dražby byla rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 22.11.2007 č.j. -77 zamítnuta. Podle soudu prvního stupně žaloba o určení nepřípustnosti prodeje zástavy, která vychází z ustanovení , má svoje místo pouze v případě nedobrovolné dražby. Žalobce k této žalobě není legitimován, neboť je jí napadáno zpeněžení majetku sepsaného do konkursní podstaty v dobrovolné dražbě, a na požadovaném určení proto není ani naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení .

K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 13.10.2008 č.j. -149 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů odvolacího řízení 13.753,- Kč k rukám advokáta JUDr. Karla Baumruka a že žalobce a žalovaný 2) nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně dovodil, že žalobce mohl zabránit prodeji nemovitostí ve veřejné dražbě, jen kdyby dosáhl ve smyslu ustanovení , o konkursu a vyrovnání, (ve znění pozdějších předpisů) vyloučení věci ze soupisu konkursní podstaty, a že žalobce sice žalobu v tomto směru podal, avšak "v řízení nepokračoval", takže se má "za to, že nemovitosti byly do soupisu pojaty oprávněně"; správce konkursní podstaty je proto oprávněn je zpeněžit. Obrana proti veřejné dražbě ve smyslu ustanovení přichází podle odvolacího soudu "v úvahu" jen v případě nedobrovolné veřejné dražby prováděné na návrh zástavního věřitele, čemuž také odpovídá vymezení okruhu účastníků tohoto řízení, do něhož nepatří navrhovatel dražby.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že z právních předpisů nemůže být "vyvozeno, že se nelze domáhat nepřípustnosti dobrovolné dražby", zejména když takovou obranu umožňuje. Podle názoru žalobce navíc dražbu nemovitostí, u níž žalobce jako jejich vlastník nebyl "iniciátorem", není možno považovat "ve vztahu k němu za dobrovolnou, a proto je na místě, aby se mohl ochrany svých práv domáhat i za pomoci zákonné úpravy týkající se nedobrovolných dražeb". Přípustnost dovolání žalobce dovozuje z ustanovení a navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný 1) navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl. Uvedl, že ustanovení o určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné dražbě navazuje na ustanovení , podle něhož lze zástavu ve veřejné dražbě zpeněžit na návrh zástavního věřitele. V projednávané věci však důvodem pro veřejnou dražbu nemovitostí nebylo uspokojení pohledávky zástavního věřitele, ale zpeněžení majetku patřícího do konkursní podstaty na návrh správce konkursní podstaty; žalovaný 1) byl pouze jedním z konkursních věřitelů a nemohl ovlivnit, jakým způsobem správce konkursní podstaty přistoupí ke zpeněžení majetku podstaty. Nemovitosti navíc již byly ve veřejné dražbě prodány a žalobcova žaloba o určení neplatnosti této veřejné dražby byla pravomocně zamítnuta.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen " "), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ].

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [ ].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Pro rozhodnutí v projednávané věci bylo mimo jiné významné vyřešení právní otázky, zda zástavní dlužník je oprávněn domáhat se určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné dražbě, která má být provedena na návrh správce konkursní podstaty ve smyslu ustanovení (ve znění pozdějších předpisů) a v níž má být zpeněžen majetek zařazený do soupisu konkursní podstaty. Protože uvedená právní otázka dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena a protože její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení , které provedl bez jednání ( věta první ), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že smlouva o provedení předmětné dražby byla uzavřena dne 7.8.2006 (srov. Čl. II ) - podle právních předpisů účinných do 31.8.2006, zejména podle , , ve znění zákonů č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. a č. , nálezu Ústavního soudu č. 476/2002 Sb., zákonů č. , č. a č. , nálezu Ústavního soudu č. 278/2004 Sb., zákonů č. , č. , č. , č. , č. , č. , č. a č. , tedy podle ve znění účinném do 31.8.2006 (dále též jen "obč. zák."), a podle , o veřejných dražbách, ve znění zákonů č. , č. a č. , nálezu Ústavního soudu č. 181/2005 Sb., zákonů č. a č. , tedy ve znění účinném do 31.8.2006 (dále též jen "zákona o veřejných dražbách").

Podle ustanovení § 165a odst.1 věty první obč. zák. zástavu lze zpeněžit na návrh zástavního věřitele ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy.

Podle ustanovení § 166 odst.1 obč. zák. ten, kdo tvrdí, že prodej zástavy ve veřejné dražbě není přípustný, musí své právo uplatnit žalobou u soudu podanou proti zástavnímu věřiteli na určení nepřípustnosti prodeje zástavy.

V zákoně č. (ve znění pozdějších předpisů) je upraven postup při provádění veřejné dražby nejen v případě, navrhuje-li zástavní věřitel jejím prostřednictví prodej zástavy k uspokojení své zajištěné pohledávky, popř. domáhají-li se prodeje ve veřejné dražbě jiní dražební věřitelé (uvedení v ustanovení zákona o veřejných dražbách). Tímto zákonem se řídí - kromě tzv. nedobrovolných veřejných dražeb prováděných na návrh zástavního nebo jiného dražebního věřitele - též veřejné dražby prováděné na návrh vlastníka, správce konkursní podstaty nebo jiných osob uvedených v ustanovení zákona o veřejných dražbách.

Určení nepřípustnosti prodeje zástavy se může domáhat každý, kdo tvrdí, že takový prodej není přípustný, avšak jen tehdy, jde-li o veřejnou dražbu prováděnou na návrh zástavního věřitele. V této souvislosti musí být přihlédnuto zejména k tomu, že pro zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě se nevyžaduje, aby právo bylo zástavnímu věřiteli přiznáno rozhodnutím soudu nebo jiným titulem pro výkon rozhodnutí (exekuci), a že tedy žaloba podle ustanovení § 166 odst.1 obč. zák. je (jediným) právním prostředkem sloužícím k zamezení zpeněžení zástavy, nemá-li zástavní věřitel ve skutečnosti právo na uspokojení ze zástavy; z tohoto důvodu je také ve věci pasivně legitimován zástavní věřitel. Při prodeji ve veřejné dražbě prováděné na návrh vlastníka, správce konkursní podstaty nebo jiné osoby uvedené v ustanovení zákona o veřejných dražbách oproti tomu nejde o zpeněžení zástavy. V případě veřejné dražby prováděné na návrh správce konkursní podstaty jde - jak vyplývá též z ustanovení (ve znění pozdějších předpisů) - o právní prostředek zpeněžení majetku, který byl sepsán do konkursní podstaty a který z ní nebyl vyloučen postupem podle ustanovení (ve znění pozdějších předpisů), aniž by bylo významné, z jakého důvodu byl do konkursní podstaty zapsán, popř. zda na ní vázne zástavní právo. Správně v této souvislosti žalovaný 1) upozorňuje, že věcná legitimace zástavního věřitele při zpochybňování přípustnosti prodeje majetku z konkursní podstaty ve veřejné dražbě postrádá jakýkoliv smysl. Soudy tedy dospěly ke správnému závěru, že zástavní dlužník není oprávněn domáhat se určení nepřípustnosti prodeje zástavy ve veřejné dražbě ve smyslu ustanovení obč. zák., jde-li o veřejnou dražbu, prováděnou na návrh správce konkursní podstaty. Nic na tom nemění ani okolnost, že soudy při svém rozhodování vycházely z právní úpravy účinné od 1.9.2006, neboť se - jak vyplývá z výše uvedeného - neprojevila do řešení této právní otázky.

Protože z hlediska uplatněných dovolacích důvodů je rozsudek odvolacího soudu správný a protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení , a b) a nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

V dovolacím řízení vznikly žalovanému 1) v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 4.500,- Kč [srov. , a ve znění , č. , č. a č. ] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. ve znění , č. , č. , č. a č. ), celkem ve výši 4.800,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného 1) advokát JUDr. Karel Baumruk osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalovanému 1) za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. a 3 a větu druhou ) ve výši 960,- Kč. Protože dovolání žalobce bylo zamítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení věty první, a uložil, aby žalovanému 1) náklady v celkové výši 5.760,- Kč nahradil. Žalobce je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného 1) v tomto řízení zastupoval ( ).

Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) bylo o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému 2) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. května 2010

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu