Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3999/2009

32 Cdo 3999/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. v právní věci žalobkyně EC Group, a. s., se sídlem v Praze 7, Argentinská 38/286, PSČ 170 00, identifikační číslo 25 83 94 62, zastoupené JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 7, Argentinská 38/286, PSČ 170 00, proti žalované CHETENG s.r.o., se sídlem v Brně, Šumavská 31, PSČ 612 54, identifikační číslo 44 01 61 91, zastoupené JUDr. Janem Skýbou, advokátem, se sídlem v Brně, Bartošova 4, PSČ 602 00, o zaplacení částky 58,794.148,17 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v  Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. dubna 2009, č. j. -277, takto: Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně postupoval správně, pokud  návrhu žalobkyně na vstup České republiky - Ministerstva financí do řízení nevyhověl. Žalobkyně totiž odůvodnila návrh tvrzením, že smlouva o postoupení pohledávky   č. P ČKA-04-140-1520438 uzavřená 5. listopadu 2002 mezi Českou konsolidační agenturou a žalobkyní (dále jen „smlouva o postoupení pohledávky“), na základě které se žalobkyně stala věřitelem pohledávky, o níž v řízení jde, a která byla právní skutečností pro rozhodnutí soudu o procesním nástupnictví podle ustanovení , jímž žalobkyně vstoupila do řízení na místo České konsolidační agentury, byla zrušena na základě rozhodčího nálezu Rsp 263/03 vydaného Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky dne 5. listopadu 2003 (dále jen „rozhodčí nález“). Žalobkyně tvrdila, že věřitelem žalované pohledávky se z tohoto důvodu stala opět Česká konsolidační agentura, resp. její nástupkyně Česká republika - Ministerstvo financí.

Odvolací soud dospěl k závěru, že právní názor obsažený v odůvodnění rozhodčího nálezu ohledně (ne)platnosti smlouvy o postoupení pohledávky není ve smyslu ustanovení právní skutečností, s níž je spojen přechod nebo převod práva či povinnosti, o něž v řízení jde. Zdůraznil, že žalobkyní tvrzenou vázanost soudu rozhodnutím rozhodčího orgánu lze zásadně vztáhnout pouze k výroku rozhodčího nálezu, nikoli již k závěrům vysloveným v jeho odůvodnění. Přitom smlouva o postoupení pohledávky nebyla rozhodčím nálezem zrušena, jak tvrdila žalobkyně, ani nebylo určeno, že je tato smlouva neplatná.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odvozujíc jeho přípustnost z ustanovení a namítajíc, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvod podle ustanovení

Dovolatelka namítá, že i když byla neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky konstatována pouze v odůvodnění rozhodčího nálezu, je nepochybné, že závěr o neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky byl rozhodčím soudem učiněn po řádném přezkoumání věci a provedeném dokazování, přičemž tento právní názor byl následně potvrzen i soudem       v  řízení o zrušení rozhodčího nálezu. Takto řešená předběžná otázka je nepochybně po zahájení řízení právní skutečností, s níž právní předpisy spojují přechod práva. Jakékoli další řízení, jehož předmětem by bylo posuzování platnosti smlouvy o postoupení pohledávky pokládá za „zcela nadbytečné“.

Dovolatelka považuje za nesprávné, aby poté, kdy smlouva o postoupení pohledávky byla  rozhodčím soudem posouzena jako neplatná, nemohla z řízení, do něhož vstoupila na základě této smlouvy,  vystoupit. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí a spolu s ním i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

S přihlédnutím k článku II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 30. června 2009.

Dovolání je přípustné podle ustanovení ; není však důvodné.

Podle ustanovení má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout,          aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka;        to neplatí v případech uvedených v (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1,         a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).

Nejvyšší soud již v usneseních uveřejněných pod čísly 31/2004 a 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek  formuloval a odůvodnil závěr (od něhož nemá důvodu se odchýlit ani v této věci a na nějž v podrobnostech odkazuje), podle kterého při rozhodování o návrhu žalobce, aby nabyvatel práva vstoupil do řízení na jeho místo ( ),     soud ve vztahu k jím označené právní skutečnosti zkoumá, zda jde vůbec o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují přechod práva, zda označená právní skutečnost opravdu nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod práva. Otázkou, zda je žalobce skutečně nositelem jím tvrzeného práva, popřípadě, zda podle označené právní skutečnosti toto právo přešlo na jiného, se přitom nezabývá,   neboť se netýká zkoumání procesního nástupnictví ve smyslu ustanovení , ale již posouzení věci samé. Z týchž důvodů se nezabývá ani otázkou, zda smlouva o postoupení pohledávky je platným právním úkonem.

Nejvyšší soud považuje závěr odvolacího soudu, podle něhož právní názor rozhodčího soudu vyjádřený v odůvodnění rozhodčího nálezu o neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky není tou právní skutečností, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva, o něž v řízení jde, za správný. Je tomu tak proto, že v ustanovení je upraveno procesní nástupnictví, k němuž dochází v souvislosti s hmotněprávní universální nebo singulární sukcesí práva nebo povinnosti, tedy na základě úkonu podle hmotného práva, jímž se mění subjekt, kterému náleží právo nebo jehož stíhá povinnost. Touto právní skutečností je nepochybně smlouva o postoupení pohledávky uzavřená podle ustanovení . Není jí ale právní názor rozhodčího soudu o neplatnosti smlouvy vyjádřený v odůvodnění rozhodčího nálezu.

Jelikož se dovolatelce správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, protože nejde o rozhodnutí, kterým se řízení končí ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. května 2010

      JUDr. Hana  G a j d z i o k o v á

                     předsedkyně senátu