Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
D827D5ACD5156E78C1257A4E006AAF37.html
HTML · 16.19 KB
No categories available
26 Cdo 3958/2009
U S N E S E N Í
a/ Mgr. I. P.
,a
b/
nezl. V. P.
, zastoupeného Mgr. Barbarou Martinů, advokátkou se sídlem v Praze 1, Konviktská 24, proti žalovanému
Bytovému družstvu ALEJ
, se sídlem v Praze 10, Kounická 38/1192, IČ: 25723529, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 57/2007 , o dovolání žalobce nezl. V. P. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. května 2008, č. j. 68 Co 177/2008 -14, takto:
I. Dovolání
se zamítá
.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 14. února 2008, č. j. 17 C 57/2007 -6, výrokem I. odmítl podání doručené soudu prvního stupně dne 31. října 2007 a doplněné podáním ze dne 7. února 2008 (jimiž se žalobci domáhali obnovy řízení ve věci sp. zn. 6 C 358/2003 Obvodního soudu pro Prahu 10), a zamítl návrh na odklad vykonatelnosti tam označených soudních rozhodnutí (výrok II.).
K odvolání žalobce nezl. V. P. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 6. května 2008, č. j. 68 Co 177/2008 -14, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.
Odvolací soud
přisvědčil soudu prvního stupně v názoru, že ani po doplnění neobsahuje žaloba na obnovu řízení ve vylíčení rozhodujících skutečností důvody obnovy řízení podle § 228 odst. 1 písm. a/ a b/ zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “); žaloba tedy nebyla řádně doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat (§ 43 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. ). Navíc konstatoval, že žalobce nezl. V. P. by nemohl být v tomto řízení úspěšný pro nedostatek aktivní věcné legitimace, neboť v tomto ohledu podala žalobu osoba, která nebyla účastníkem původního řízení (§ 228 o.s.ř. o.s.ř. ).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce nezl. V. P. – nezastoupen advokátem – dovolání, s nímž se následně písemně ztotožnila soudem ustanovená zástupkyně (advokátka Mgr. Barbara Martinů). V dovolání uvedl, že
„uvedená rozhodnutí“
porušují jeho práva, neboť
„důkazní materiál ve věci … je opřen o nevěrohodné svědectví M. Š. H. a rozhodnutí stejného soudu ve věci dědického řízení po zemřelém J. Š.“
,
a že
„byl … svojí neúčastí v soudním projednávání nezákonně zkrácen na svých právech a dědické řízení … je nezákonné a je třeba jej zrušit“.
Dále uvedl, že od roku 1993 žil v bytě v P. 10, K. 1192/38, se svou matkou Mgr. I. P. a otcem J. Š. déle jak tři roky a svou výživou byl odkázán rovněž na otce; proto splňoval předpoklady pro přechod nájmu bytu
„dle § 706 Občanského zákona“.
Uvedené okolnosti vyplývaly ze svědeckých výpovědí K. K., L. P., Mgr. I. P., M. F. a Ing. D. Proto měl být v původním řízení přibrán za účastníka řízení ve smyslu
„§ 90 - § 94 Obč. soudního řádu“
; to měl
„učinit sám soud bez návrhu“.
Navrhl, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Podle článku II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 6. května 2008, tedy před 1. červencem 2009, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o.s.ř. “).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř. o.s.ř. ) a je jím napadeno usnesení, proti němuž je dovolání podle § 239 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. přípustné.
Podle § 242 odst. 1 a 3 o.s.ř. o.s.ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1 , § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. o.s.ř. ), i když nebyly v dovolání uplatněny. Existence uvedených vad nebyla v dovolání namítána a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu.
Napadené potvrzující rozhodnutí spočívá mimo jiné rovněž na právních názorech, že žaloba nebyla řádně doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat (§ 43 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. ) proto, že ani po doplnění neobsahuje žaloba na obnovu řízení ve vylíčení rozhodujících skutečností důvody obnovy řízení podle § 228 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř. o.s.ř. , a že navíc nezl. V. P. by nemohl být v tomto řízení úspěšný pro nedostatek aktivní věcné legitimace, neboť v tomto ohledu podala žalobu osoba, která nebyla účastníkem původního řízení (§ 228 o.s.ř. o.s.ř. ).
Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatel správnost těchto právních názorů – prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. o.s.ř. – ani nezpochybnil. Jeho dovolací námitky jsou obsahově (§ 41 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. ) podřaditelné pod dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ , odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. a navíc – opět s přihlédnutím k obsahu dovolání – se upínají k původnímu řízení vedeném pod sp. zn. 6 C 358/2003 Obvodního soudu pro Prahu 10 a nikoliv k napadenému usnesení odvolacího soudu (k právním závěrům v něm obsaženým).
Jestliže dovolatel ve skutečnosti nezpochybnil (prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. o.s.ř. ) správnost právních názorů, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, pak tyto právní názory obstojí již jen proto, že nemohly být podrobeny dovolacímu přezkumu (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř. o.s.ř. ); musí proto obstát i napadené rozhodnutí vycházející z uvedených právních názorů.
Nejvyšší soud proto dovolání zamítl podle § 243b odst. 2 věty před středníkem, odst. 6 věty za středníkem o.s.ř. o.s.ř.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. a o skutečnost, že žalovanému (a ani žalobkyni Mgr. I. P.) nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo proti dovolateli, který nebyl v dovolacím řízení úspěšný.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. května 2010
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu