Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1801/2009

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY26Cdo 1801/2009

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

RPG Byty, s.r.o.

S. N.

, dříve C., o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. prosince 2008, č. j. -50, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. prosince 2008, č. j. -50,

se zrušuje

a věc

se vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 26. května 2008, č. j. -23, vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku

„byt č. 5, II. kategorie, sestávající z 1 pokoje, 1 kuchyně a příslušenství, nacházející se v domě č. p. 375 na ul. H. č. o. 6 v obci O.-M.“

(dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

Z provedených důkazů vzal soud prvního stupně za zjištěno, že žalobkyně je vlastnicí předmětného domu, že ohledně předmětného bytu uzavřely právní předchůdkyně žalobkyně jako pronajímatelka a žalovaná jako nájemkyně dne 13. března 1996 nájemní smlouvu (dále jen „nájemní smlouva“) na dobu určitou od 1. března 1996 do 1. března 1997, že v nájemní smlouvě se zároveň dohodly, že bude-li žalovaná řádně platit nájemné a úhrady za služby spojené s užíváním bytu (tj. nebude mít dluh na nájemném a úhradách za služby v jakékoli výši), prodlouží se nájemní smlouva vždy o dalších dvanáct měsíců (čl. II. bod 1 nájemní smlouvy) a že k 28. dubnu 2007 dlužila žalovaná na nájemném a úhradách za služby spojené s užíváním bytu částku 6.340,- Kč. Naopak tvrzení žalované, že poté, co se v roce 2001 provdala, byt předala „bytmistrovi“, neužívá ho a nic v něm nemá, se podle názoru soudu prvního stupně neprokázalo především s ohledem na to, že z bytu bylo až do roku 2007 běžně placeno nájemné. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobě vyhověl.

K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 1. prosince 2008, č. j. -50, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na vyklizení předmětného bytu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.

Odvolací soud především konstatoval, že žalobkyně se domáhala ochrany svého vlastnického práva s odůvodněním, že po skončení nájemního poměru užívá žalovaná předmětný byt bez právního důvodu. Poté se ztotožnil se zjištěným skutkovým stavem vztahujícím se k okolnostem uzavření nájemní smlouvy. Pokud žalovaná tvrdila, že již od roku 2001 v předmětném bytě nebydlí a po vyklizení ho řádně odevzdala tehdejšímu „bytmistrovi“, a žalobkyně tato tvrzení nijak nezpochybnila, vzal odvolací soud tato tvrzení za svá skutková zjištění podle ( , , ve znění před novelou provedenou – dále opět jen „ “). Na tomto skutkovém základě pak dovodil, že žalovaná do vlastnického práva žalobkyně neoprávněně nezasahuje, a proto vyhovující rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení Uplatněné dovolací námitky podřadila pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle V dovolání odvolacímu soudu vytkla, že v poměrech projednávané věci nesprávně aplikoval ustanovení 120 odst. 4 Podle jejího názoru se totiž tvrzení účastnic

„v zásadě rozcházejí“.

Zatímco žalobkyně tvrdila a tvrdí, že žalovaná byt užívá po 28. únoru 2007 bez právního důvodu a do současné doby jí ho nepředala, žalovaná (dodatečně) tvrdila, že již od roku 2001 v bytě nebydlí a nemá v něm žádné věci, že

„v bytě bydlí někdo bez jejího vědomí, někdo, kdo podvodně byt pronajímá …“.

Navíc se podle dovolatelky naskýtá otázka, kdy a zda vůbec

„byla nájemní smlouva ukončena“.

V této souvislosti dodala, že

„nájemní smlouva skončila teprve k datu 28.2.2007, že po tomto datu disponovala žalovaná s bytem bez právního důvodu a že žádným způsobem neprokázala, že by byt a klíče od bytu …po skončení nájemního vztahu předala“.

Nakonec namítla, že v napadeném rozhodnutí není řešena otázka platnosti nájemní smlouvy a jejího prolongačního ujednání a tudíž ani to, na jakou dobu byla uzavřena. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle čl. II. bodu 12. věty první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 1. prosince 2008, tedy před 1. červencem 2009, kdy uvedená novela nabyla účinnosti, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ “).

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ) a je přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b/ a (existence uvedených vad nebyla tvrzena a z obsahu spisu nebyly tyto vady zjištěny), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), i když nebyly v dovolání uplatněny. Dovolací soud dospěl k závěru, že posléze uvedenou vadou je řízení v dané věci postiženo. Zbývá dodat, že dovolatelka uvedenou vadu rovněž namítla a je nerozhodné, že ji nesprávně podřadila pod dovolací důvod podle

Podle dovolání lze podat z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. O vadu podle citovaného ustanovení jde i v případě, kdy při zjišťování skutkového stavu nebylo postupováno v souladu s ustanovením , např. proto, že soud považoval tvrzení účastníků za shodná (ve smyslu ), ačkoli tomu tak nebylo.Podle soud může vzít za svá skutková zjištění též shodná tvrzení účastníků. Citované ustanovení soudu umožňuje, aby činil svá skutková zjištění nejen prostřednictvím důkazních prostředků vyjmenovaných příkladmo v ustanovení , ale i ze shodných tvrzení účastníků. Shodná tvrzení účastníků jsou prostředkem, na jehož základě soud může učinit zjištění o skutkových okolnostech, které by jinak – kdyby se účastníci ve svých tvrzeních rozcházeli – musel objasňovat dokazováním. Jinak řečeno shodná tvrzení účastníků může soud vzít za svá skutková zjištění, obsahují-li údaje (poznatky) o skutkové stránce věci, které by se jinak musely prokazovat pomocí důkazních prostředků.V projednávané věci dovolatelka svůj žalobní požadavek na vyklizení bytu již v žalobě (v rámci vylíčení rozhodujících skutečností – ) odůvodnila tvrzením, že žalovaná byt užívá po 28. únoru 2007 bez právního důvodu a do současné doby jí ho nepředala. Uvedené žalobní tvrzení, které je v daném případě nepochybně právně významné pro žalobu na vyklizení bytu, v průběhu řízení (a to ani řízení odvolacího) nijak nezměnila. Naproti tomu žalovaná (zejména v odvolacím řízení) tvrdila, že již od roku 2001 v bytě nebydlí a že po vyklizení ho řádně odevzdala „bytmistrovi“. Dovolací soud zastává názor, že tato tvrzení účastnic vztahující se k užívání předmětného bytu žalovanou a k předání bytu žalobkyni se neshodují; naopak se „v zásadě rozcházejí“, jak správně namítla dovolatelka. Odvolací soud se však dopustil jisté logické anomálie, pokud v odůvodnění svého rozhodnutí přes to uvedl, že jde o shodná tvrzení účastnic ohledně užívání předmětného bytu žalovanou a jeho předání žalobkyni. Tím zatížil řízení vadou ve smyslu , neboť i přes uvedené okolnosti (a nakonec už přes vylíčení rozhodujících skutečností v žalobě) považoval za shodná tvrzení, že žalovaná již od roku 2001 v předmětném bytě nebydlí a že byt po jeho vyklizení řádně odevzdala, a vzal je za svá rozhodná skutková zjištění (ve smyslu ) při posouzení věci podle obč. zák. Odvolací soud se nezabýval otázkou platnosti nájemní smlouvy a jejího prolongačního ujednání a tudíž ani tím, na jakou dobu byla uzavřena. Za této situace není oprávněn se k těmto otázkám dovolací soud vyjadřovat, neboť v dovolacím řízení lze přezkoumávat pouze správnost právních závěrů přijatých odvolacím soudem; neexistující právní závěry nelze přezkoumávat. Rozsudek odvolacího soudu tedy není z hlediska skutečně uplatněného dovolacího důvodu podle a jeho obsahové konkretizace správný. Nejvyšší soud ho proto podle věty za středníkem zrušil a podle věty první vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( ).Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. května 2010

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu