Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 412/2009

26

Cdo 412/2009

ROZSUDEK

D. J

., zastoupeného Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem se sídlem Praha 4, Hvězdova 1716/2b, proti žalované

L. K

., zastoupené opatrovníkem Ludvíkem Košutem, bytem tamtéž, právně zastoupené JUDr. Milenou Nachtigalovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Senovážná 6, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. března 2008 č. j. -160, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. března 2008, č. j. -160,

se zrušuje

a věc

se vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í

Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 18. 8. 2006, č. j. -123 (poté, co jeho vyhovující rozsudek ze dne 16. 12. 2004, č. j. -63, byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2005, č. j. -98, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení), opětovně vyhověl žalobě a přivolil k výpovědi z nájmu žalované k bytu č. 1, o velikosti 2+1, II. kategorie, ve 3. podlaží domu č. p. 196, zapsaném v katastru nemovitostí pro k. ú. K. na LV č. 663 (dále „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“), určil, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty a uložil žalované byt vyklidit do 15 dnů po zajištění přístřeší; současně rozhodl o nákladech řízení. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že výpovědní důvod podle ve znění účinném před novelou provedenou (dále jen „obč. zák.“), uplatněný ve výpovědi z nájmu bytu dané žalobcem (vlastníkem předmětného domu) žalované (nájemkyni předmětného bytu) byl naplněn, neboť žalovaná přes písemnou výstrahu ze dne 18. 2. 2002 opětovně hrubě porušuje dobré mravy v domě tím, že do bytu a do domu nanáší ve velkém množství odpad, čímž omezuje a obtěžuje ostatní obyvatele domu a vyvolává hygienické a požární ohrožení.

K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 20. 3. 2008, č. j. -160, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že uplatněný výpovědní důvod nebyl naplněn. Zaujal názor, že jde o výpovědní důvod sankční povahy, který lze uplatnit až poté, kdy nájemci byla dána výstraha, tj. možnost k nápravě nežádoucího stavu. V dané věci tomu tak nebylo, neboť žalovaná nebyla schopna poznat následky svého jednání a volně je ovládnout. Poukázal na obsah spisu soudu prvního stupně sp. zn. , z něhož vyplývá, že žalovaná byla pravomocným rozsudkem ze dne 13. 10. 2005 zbavena způsobilosti k právním úkonům, přičemž zjištění o jejím zdravotním stavu čerpal soud v této věci ze znaleckého posudku znalce Michala Maršálka, CSc. Z uvedeného posudku vyplývá, že žalovaná trpí těžkou demencí Alzheimerova typu, která nyní dosahuje středního stupně. Její patologické sběračství lze hodnotit jako jeden z projevů horšící se demence, jde o onemocnění trvalého rázu a lze očekávat další zhoršení. Není schopna pochopit dosah žádných právních úkonů a nakládat s finančními prostředky. Na základě toho dospěl odvolací soud k závěru, že žalovaná v důsledku svého zdravotního stavu nebyla schopna přesně chápat smysl písemné výzvy, tj. toho, co po ní bylo žádáno, a nebyla schopna zvládnout své jednání tak, aby od něho upustila. Uzavřel, že výpovědní důvod nebyl naplněn, a že žalobu proto bylo nutno zamítnout.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení a uplatnil v něm dovolací důvody podle , b) a odst. 3 Odvolacímu soudu především vytýká nesprávnost jeho závěru, že žalovaná nebyla schopna posoudit ani poznat následky svého chování, vytýkaného jí dopisem ze dne 18. 2. 2002, a namítá, že tento závěr nemá oporu v provedeném dokazování. Dovolatel má za to, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná v době, kdy jí byla výzva doručena, nebyla schopna své jednání pochopit a zamezit mu. Podle názoru dovolatele nebylo najisto postaveno, zda v této době žalovaná potřebovala opatrovníka, a poukazuje na to, že odpadky nanáší do domu neustále, čímž ohrožuje nájemce ostatních bytů v domě a jeho vlastnické právo. Namítá rovněž, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a dovozuje, že jednání žalované lze podřadit pod daný výpovědní důvod, tak, jak jej chápe judikatura. Platnost právního úkonu (v dané věci výzvy) je nutno posuzovat k okamžiku, kdy byl učiněn a se zřetelem k okolnostem, kdy byl učiněn; rozhodující bude tedy datum, kdy jí byla výzva doručena, nikoliv zdravotní stav žalované v době, kdy byl vypracován znalecký posudek. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 20. března 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ) a je přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně.

Podle ustanovení je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a ; tyto vady nebyly tvrzeny a jejich existence se nepodává ani z obsahu spisu. Dovolací soud obligatorně přihlíží i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Dovolatel sice tyto posléze uvedené vady obecně namítá, nicméně blíže je obsahově nekonkretizuje. Z obsahu spisu se přitom nepodává, že by řízení bylo jimi zatíženo. Dovolací soud se proto dále zaměřil na přezkoumání napadeného rozsudku z hlediska dalších uplatněných dovolacích důvodů.

Dovolatel dále uplatňuje dovolací důvod podle

Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení pokládat výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení , protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení až Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného (popřípadě i procesního) práva.

Naplnění daného dovolacího důvodu spojuje dovolatel se skutkovým závěrem odvolacího soudu ohledně zdravotního stavu žalované v době, kdy jí byla doručena výstraha.

Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, odvolací soud postavil svůj závěr o neexistenci uplatněného výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. c) obč. zák. (v podobě porušování dobrých mravů v domě) na názoru, že žalovaná v důsledku svého zdravotního stavu nebyla schopna přesně chápat smysl písemné výzvy ze dne 18. 2. 2002, tj. toho, co po ní bylo žádáno, a nebyla schopna zvládnout své jednání tak, aby od něho upustila; za rozhodnou v této souvislosti považoval okolnost, že žalovaná byla pravomocným rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 13. 10. 2005, sp. zn. , zbavena způsobilosti k právním úkonům, přičemž zjištění o jejím zdravotním stavu v době doručení výzvy učinil ze znaleckého posudku znalce Michala Maršálka, CSc., obsaženého v označeném spise.

Dovolateli lze přisvědčit v tom, že skutkový závěr, týkající se zdravotního stavu žalované v roce 2002, nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, neboť z uvedeného znaleckého posudku ani z obsahu spisu se nepodává žádné zjištění o tom, že žalovaná trpěla těžkou deomencí, pro niž byla zbavena způsobilosti k právním úkonům i v době, kdy jí byla výstraha doručena, resp. jaký byl její tehdejší psychický stav, a zda byla či nebyla schopna pochopit obsah výzvy a ovládnout své jednání.

Nelze-li pokládat za správné skutkové zjištění, z něhož odvolací soud vyšel při posouzení naplněnosti výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. c) obč. zák., nemůže obstát ani jeho právní závěr, který má základ v uvedeném nesprávném skutkovém zjištění.

Protože rozsudek odvolacího soudu není správný, Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek ( část věty za středníkem ) a podle věty první vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. května 2010

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu