Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4925/2008

S N E S E N ÍNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Miloše Holečka v právní věci žalobce AVERSEN ENTERPRISES LIMITED,se sídlem Simis 12, KITI, P.C. 7550, Larnaca, Kyperská republika, zastoupeného JUDr. Petrem Voříškem, advokátem se sídlem v Praze 7, Argentinská 38/286, proti žalovanému P. S., zastoupenému JUDr. Tomášem Vrchlabským, advokátem se sídlem v Praze 2, Balbínova 30, o určení neúčinnosti kupní smlouvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6  pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2008, č.j. -120, takto:   I.  Dovolání žalovaného se odmítá.II. Žalovaný jepovinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petra Voříška, advokáta se sídlem v Praze 7, Argentinská 38/286. Stručné odůvodnění ( ):Úvodem Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“) předesílá, že při posuzování tohoto dovolání vycházel z ustanovení části první Čl. II, bodu 12 , jímž byl změněn ( ), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném do 30. června 2009; užití nového ustanovení tím není dotčeno.Obvodní soud pro Prahu 6 (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. srpna 2007, č.j. -99, rozhodl, že specifikovaná smlouva o převodu bytové jednotky ze dne 19. prosince 2000 je vůči žalobci právně neúčinná, a dále že žalovaný je povinen nahradit žalobci určené náklady řízení. Po provedeném řízení soud prvního stupně uzavřel (ve stručnosti shrnuto), že byly naplněny všechny zákonem předvídané podmínky odporovatelnosti předmětného právního úkony ve smyslu a 2 obč. zák. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. března 2008, č.j. -120, rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správné rozhodnutí podle potvrdil. Odvolací soud se zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o skutkovém stavu věci, jakož i s jeho právním posouzením. S odkazem na citovanou judikaturu dále zdůraznil, že v souzené věci  žalovaný „kromě obecných  dotazů na svého otce neučinil nic, z čeho by se mohl dozvědět o závazcích svých rodičů vůči bankovním  ústavům.“Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný prostřednictvím svého advokáta dovolání, které však ve věci samé není přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22.1.2002, sp. zn. 549/2001, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 64, ročník 2002, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26.10.1999, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 52, ročník 2000 a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23.5.2001, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 35, ročník 2002) a nemá tedy po právní stránce zásadní význam.  Skutkový stav, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a z nějž při rozhodování vycházel odvolací soud, umožňoval odvolacímu soudu přistoupit k danému právně kvalifikačnímu závěru. Pokud žalovaný ve svém dovolání zčásti brojí proti skutkovému zjištění, resp. namítá jeho kusost, uplatňuje tím v podstatě též dovolací důvod podle , čímž ovšem přehlíží, že k tomuto dovolacímu důvodu při posuzování přípustnosti dovolání nemohlo být přihlédnuto, neboť podle uvedeného paragrafu dovolací přezkum v uvedeném směru  přichází v úvahu pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení  ( a ) (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod číslem 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. ,  uveřejněné pod číslem 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Rovněž pokud žalovaný namítá, že odvolací soud neprovedl důkaz, který žalovaný k verifikaci právně významného tvrzení navrhl, je zde opět žalovaným přehlíženo, že ani v tomto rozsahu není Nejvyššímu soudu umožněno při posuzování přípustnosti dovolání přihlížet k případné jiné vadě řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k tomu srov. ). Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení věty první a odmítl. Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto, je žalovaný povinen ve smyslu ustanovení věty první, a nahradit žalobci náklady, které v dovolacím řízení vynaložil.Žalobce vynaložil v dovolacím řízení náklady na zastoupení advokátem. Vzhledem k tomu, že dovolací  řízení v této věci  bylo zahájeno  (dovolání bylo podáno) po 1.1.2001, řídí se rozhodování o odměně za zastupování advokátem právními předpisy účinnými ode dne 1.1.2001 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, body 1. a 10. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), tj. , kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, ve znění a č. Z této vyhlášky [srov. její ustanovení , , , a ) vyplývá, že advokátu zastupujícímu v dané věci žalobce náleží odměna ve výši 2.250,- Kč a paušální částka náhrad ve výši 300,- Kč (srov. , , ve znění a č. a č. ], vše zvýšené o 20% DPH v částce 510,- Kč. Celkovou částku 3.060,- Kč je žalovaný povinen zaplatit v zákonné lhůtě ( ) k rukám advokáta, který žalobce v dovolacím řízení zastupoval ( ).Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.V Brně dne  20. května 2010                       JUDr. Pavel  P a v l í k , v. r.                                                                                  předseda senátu