Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 621/2008

28

Cdo 621/2008

ROZSUDEK

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatele Ing. J. K., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Vlčkem, advokátem, 301 00 Plzeň, Na Roudné č. 18, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni z 21. 8. 2007, sp. zn. , vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. (žalobce Pozemkového fondu ČR, IČ 4579 7072, 130 00 Praha 3, Husinecká 1024/11a, zastoupeného JUDr. Petrem Zderčíkem, advokátem, 120 00 Praha 2, Bělehradská 77, proti žalovanému Ing. Janu Krátkému, zastoupenému JUDr. Zdeňkem Vlčkem, advokátem, o určení vlastnického právo a o neplatnost smlouvy o převodu pozemků, za účasti vedlejšího účastníka řízení (na straně žalobce) V. T., zastoupeného JUDr. Evou Kabelkovou, advokátkou, 301 12 Plzeň, Kamenická 1, takto : I. Zamítá se dovolání dovolatele proti výrokům rozsudku Krajského soudu v Plzni z 21. 8. 2007, sp. zn. , jimiž byly změněny výroky rozsudku Okresního soudu v Klatovech z 26. 3. 2007, č. j. -189. II. Odmítá se dovolání dovolatele proti výroku rozsudku Krajského soudu v Plzni z 21. 8. 2007, sp. zn. , jímž byl potvrzen výrok rozsudku Okresního soudu v Klatovech z 26. 3. 2007, č. j. -189.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobce, podané u soudu 5. 12. 2005 bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Klatovech z 26. 3. 2007, č. j. -189. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo určeno, že Česká republika je vlastníkem a Pozemkový fond ČR správcem pozemků parc. č. 295, parc. č. 386/27 a parc. č. 386/28 v katastrálním území Ž. R., zapsaných na listu vlastnictví č. 1178 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj (katastrální pracoviště Klatovy), a pozemku parc. č. 488/1 v katastrálním území Ž. R., zapsaného na listu vlastnictví č. 10002 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj (katastrální pracoviště Klatovy). Také bylo tímto rozsudkem soudu prvního stupně určeno, že smlouva z 1. 7. 2005 (označená č. 31 PR 05/03), uzavřená mezi Pozemkovým fondem ČR a Ing. J. K., o převodu pozemků parc. č. 295, parc. č. 386/27 a parc. č. 386/28 v katastrálním území Ž. R., jakož i smlouva z 1. 7. 2005 (označená č. 32 PF 05/03), uzavřená mezi Pozemkovým fondem ČR a Ing. J. K., o převodu pozemku parc. č. 488/1 v katastrálním území Ž. R. jsou neplatné. Žalobci nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalovanému Ing. J. K. bylo uloženo zaplatit vedlejšímu účastníku řízení V. T. na náhradu nákladů řízení 13.599,- Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

O odvolání žalovaného proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Plzni z 21. 8. 2007, sp. zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Klatovech z 26. 3. 2007, č. j. -189, potvrzen ve výroku (označeném I.) o určení vlastnictví České republiky a správcovství Pozemkového fondu ČR ohledně pozemků parc. č. 295, parc. č. 386/27 a parc. č. 386/28 v katastrálním území Ž. R., jakož i ve výroku (označeném II.) o neplatnosti smlouvy z 1. 7. 2005, uzavřené mezi Pozemkovým fondem ČR a Ing. J. K. ohledně převodu pozemku parc. č. 488/1 v katastrálním území Ž. R. Týmž rozsudkem odvolacího soudu byl uvedený rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že byla zamítnuta žaloba žalobce o určení vlastnictví týkajícího se pozemku parc. č. 488/1 v katastrálním území Ž. R. Také byl uvedený rozsudek soudu prvního stupně změněn ve výroku (označeném II.), týkajícím se neplatnosti smlouvy z 1. 7. 2005 (č. 31 PR 05/03), uzavřené mezi Pozemkovým fondem ČR a Ing. J. K., ohledně převodu pozemků parc. č. 295, parc. č. 386/27 a parc. č. 386/28 v katastrálním území Ž. R., a to tak, že určovací žaloba žalobce byla zamítnuta. Žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 9.005,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu. Žalovanému bylo také uloženo zaplatit vedlejšímu účastníku řízení V. T. na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 12.704,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

Odvolací soud poukazoval na to, že soud prvního stupně zjistil, že mezi žalujícím Pozemkovým fondem ČR a žalovaným Ing. J. K. byly uzavřeny dvě smlouvy o převodu pozemků v katastrálním území Ž. R.; při uzavření těchto smluv postupoval Pozemkový fond ČR podle rozhodnutí presidia Pozemkového fondu ČR a podle pokynů vedoucího územního pracoviště Pozemkového fondu v Klatovech, avšak záměr převést záměr převést tyto pozemky, jež jsou ve vlastnictví státu, nebyl zveřejněn způsobem, zakotveným v ustanovení

Odvolací soud poukazoval dále na to, že v daném případě bylo třeba mít na zřeteli, že v době od 1. 1. 2003 /po zrušení , o pozemkových úpravách a o pozemkových úřadech (včetně jeho )/ do 14. 4. 2006, kdy nabyl účinnosti , jímž bylo do vloženo ustanovení , mohl žalobce poskytnout oprávněným osobám náhradní pozemky za pozemky nevydané podle a sjednávat smlouvy o převodu náhradních pozemků na základě plné smluvní volnosti na jiné subjekty. V době skončení účinnosti však platil , o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků ve vlastnictví státu na jiné osoby a o změně , o Pozemkovém fondu ČR /ve znění pozdějších předpisů/; tento zákon začlenil poskytování náhradních pozemků do systému převodů upravených v této normě; v ustanovení je stanoveno, že tento zákon upravuje postup Pozemkového fondu ČR při převodu zemědělských pozemků na oprávněné osoby, kterým vzniklo právo na jiný pozemek podle , a to na fyzické osoby nebo právnické osoby, na něž toto právo přešlo nebo na něž bylo převedeno, a v jsou upraveny podmínky pro převod zemědělských pozemků na jiné osoby. Převody pozemků tu byly souhrnně upraveny jako prodej, i když tu byly předpokládány i převody oprávněným osobám, jejichž právo na převod vzniklo nevydáním pozemků nacházejících se v katastrálním území původní obce nebo v sousedním katastrálním území ( ve znění ); při prodeji byl započten do plnění nárok na náhradní pozemek. V bylo Pozemkovému fondu ČR uloženo oznámit zahájení prodeje konkrétního pozemku a předat toto oznámení obcím k vyvěšení na úřední desce obecního úřadu, jakož i zveřejnit prodej s týdenním předstihem v denním tisku s celostátní působností; zájemci o pozemek měli pak lhůtu jednoho měsíce ode dne vyhlášení prodeje na úřední desce obce k tomu, aby písemně požádali o jeho převodu (prodej). Uváděný postup však v daném případě nebyl dodržen.

Pokud šlo o žalobcem uplatněný žalobní návrh na určení, že vlastníkem pozemků, o něž jde v tomto řízení, je Česká republika a jejich správcem je Pozemkový fond ČR a že tu došlo k neplatně uzavřeným smlouvám, vycházel odvolací soud z právního závěru, že existence naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti smlouvy je dána tam, kde nedošlo na základě uzavřené smlouvy už k zápisu do katastru nemovitostí. Odvolací soud měl za doloženo, že tak tomu je v případě smlouvy o převodu pozemku parc. č. 488/1 v katastrálním území Železná Ruda; naproti tomu v případě smlouvy týkající se dalších žalobcem uváděných pozemků v katastrálním území Ž. R. již došlo ke vkladu vlastnického práva k převedeným pozemků, takže žalobce už tu nemůže mít naléhavý právní zájem na určení neplatnosti této smlouvy, neboť na zápis vkladu vlastnického práva v katastru nemovitostí takové rozhodnutí nemá vliv a na místě je tu žalovat o určení vlastnictví, když totiž takové rozhodnutí bude podkladem pro nový zápis v katastru nemovitostí. Proto odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobu žalobce zamítl, pokud se jí žalobce domáhal určení neplatnosti druhé ze žalobcem uváděných smluv z 1. 7. 2005 (č. 31 PR 05/03. Musel být zrušen výrok na určení vlastnictví pozemku parc. č. 488/1, „když tohoto nároku se žalobce nedomáhal a naopak jen žádal, aby bylo určeno, že smlouva o převodu tohoto pozemku je neplatná (soud prvního stupně tu vlastně rozhodl o něčem, čemu nepředcházel žalobní návrh žalobce)“. Jinak ve zbývající části odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil podle ustanovení .

Vzhledem k částečné změně rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé rozhodl odvolací soud znovu o nákladech řízení před tímto soudem, a to s poukazem na ustanovení , ale i ustanovení .

O nákladech řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení a .

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobce v řízení zastupoval, a dovolání ze strany žalobce bylo dáno na poštu 7. 11. 2007, tedy ve lhůtě stanovené v .

Dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolatel co do přípustnosti svého dovolání poukazoval na ustanovení a jako dovolací důvod uplatňoval, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel ve svém dovolání uváděl, že soudy obou stupňů v této právní věci „provedly veškeré důkazy, avšak z nich dovodily nesprávný právní závěr“. Tento nesprávný právní závěr spočívá v názoru odvolacího soudu, že tu existuje zásada nutnosti zveřejnit záměr pozemkového fondu  disponovat se státními pozemky a že má na mysli i převod pozemků náhradních, takže absence tohoto zveřejnění žalobce pozemky převést tu způsobila absolutní neplatnost žalobcem napadených právních úkonů podle ustanovení jako zákon obcházejících a jako úkony příčící se dobrým mravům. Dovolatel naopak je toho názoru, že smlouvy o převod pozemků, uzavřené 1. 7. 2005 mezi Pozemkovým fondem ČR a Ing. J. K., nebyly uzavřeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, ani s interními instrukcemi Pozemkového fondu ČR. Podle názoru dovolatele v době uvedených převodů nebylo možné z ustanovení dovozovat, že by převod pozemků tu byl podmiňován veřejnou nabídkou pozemků; teprve ve znění , který novelizoval , se objevila právní úprava institutu veřejné nabídky; ještě v době podání žaloby žalobce tu nebyla zákonná podmínka veřejné nabídky. Žalující Pozemkový fond ČR v daném případě neuspokojil restituční nárok žalobce a svou nečinností se ocitl v prodlení s plněním své povinnosti poskytnout žalobci náhradní pozemky; to odporovalo ustanovením , který upravuje vztahy mezi dlužníkem a věřitelem.

Ve vyjádření vedlejšího účastníka řízení V. T. k dovolání žalovaného Ing. J. K. bylo uvedeno, že by tomuto nedůvodnému odvolání nemělo být vyhověno. Odvolací soud v daném případě správně, podle názoru uvedeného vedlejšího účastníka řízení, dovozoval, že v případě smluv z 1. 7. 2005, uzavřených mezi Pozemkovým fondem ČR a Ing. J. K., nebyl dodržen stanovený postup pro tyto převody ve smyslu ustanovení , a to zejména co do povinnosti stanovené striktně v uvedeného zákona, tj. oznámit zahájení prodeje pozemků, které jsou ve vlastnictví státu; šlo tu tedy o jednání v rozporu se zákonem; právní úkon uzavřený v rozporu se zákonem je třeba považovat za neplatně uzavřený. Pokud byly smlouvy z 1. 7. 2005 neplatné, pak bylo odvolacím soudem správně rozhodnuto, že Česká republika je stále vlastníkem (a Pozemkový fond ČR správcem) pozemků parc. č. 295, parc. č. 386/27 a parc. č. 386/28 v katastrálním území Ž. R.

Přípustnost dovolání dovolatele Ing. J. K. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni z 21. 8. 2007, sp. zn. , byla tu třeba posoudit zejména podle ustanovení , podle něhož je přípustné dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé; vzhledem k tomu, že dovolatel napadl svým dovoláním rozsudek odvolacího soudu „v plném rozsahu“, bylo tu třeba přípustnost dovolání posoudit (co do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu) i podle ustanovení , podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že dovoláním dovolatele napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadního význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, anebo řešil-li odvolací soud svým rozhodnutím, napadeným dovoláním, některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.

V daném případě nevyplývalo z obsahu soudního spisu (sp. zn. Okresního soudu v Klatovech), ani z obsahu dovolání dovolatele a ani z vlastních poznatků dovolacího soudu, že by odvolací soud ve svém rozsudku z 21.8. 2007, napadeném dovoláním dovolatele, řešil některou právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem. V řízení o dovolání bylo tu třeba ještě posoudit, zda tu rozhodnutí odvolacího soudu řešilo některou právní otázku v rozporu s hmotným právem nebo právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.

I u svého přípustného dovolání (podle ) dovolatel uplatňoval, že rozhodnutí odvolacího soudu z 21. 8. 2007, napadené jeho dovolání, spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, jestliže soud posoudí projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu anebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (srov. k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13/45).

Odvolací soud posoudil projednávanou právní věc svým rozsudkem z 21. 8. 2007 zejména podle ustanovení a 2 a , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.

Podle ustanovení pozemky nebo jejich části nelze oprávněným osobám podle tohoto zákona vydat v případech uvedených v tomto ustanovení pod písmeny a) až f).

Podle ustanovení v případech uvedených v téhož zákona mohl pozemkový fond převést oprávněné osobě bezúplatně do vlastnictví jiné pozemky ve vlastnictví státu postupem podle ustanovení , o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech (ve znění pozdějších předpisů), a to pokud možno v téže obci, ve které se nachází převážná část pozemků původních, pokud s tím oprávněná osoba souhlasí.

V je stanoveno, že tento zákon upravuje postup pozemkového fondu při převodu zemědělských pozemků na oprávněné osoby, kterým vzniklo právo na jiný pozemek podle , na fyzické osoby nebo právnické osoby, na něž toto právo přešlo nebo bylo převedeno.

Podle ustanovení (ve znění ) oprávněným osobám, uvedeným v , kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek, odňatý způsobem uvedeným v a 2 , převádí pozemkový fond jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

V rozhodnutí uveřejněném pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo, že právo oprávněné osoby na převod náhradního pozemku ve smyslu ustanovení (ve znění pozdějších předpisů) lze realizovat i prostřednictvím žaloby o vydání konkrétního náhradního pozemku, ovšem jde-li o pozemek vhodný, který byl nabídnut k převodu ve veřejné nabídce.

Vzhledem k uvedeným ustanovením právních předpisů i k citovaným právním závěrům z uveřejněné judikatury soudů (ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem), z nichž dovolací soud vychází i v daném případě, nemohl dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že by odvolací soud svým rozsudkem z 21. 8. 2007 (sp. zn. Krajského soudu v Plzni), proti němuž směřovalo dovolání dovolatele, posoudil projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu nebo že by si ustanovení aplikovaných právních předpisů nesprávně vyložil. Není proto dovolací soud toho názoru, že by dovoláním dovolatele napadený rozsudek odvolacího soudu spočíval na nesprávném právním posouzení věci, jak to má  na zřeteli ustanovení . Neshledal tedy dovolací soud, že by tu bylo na místě přikročit ke zrušení rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení , jako rozhodnutí nesprávného, a dovolání nezbylo než zamítnout.

Pokud dovolání dovolatele směřovalo i proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu, neshledal dovolací soud u dovolání dovolatele zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení a odst. 3 , když tu nešlo o řešení právní otázky, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, ani o řešení právní otázky, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, a ani o řešení právní otázky odvolacím soudem v rozporu s hmotným právem, když tu odvolací soud, jak již bylo uvedeno, neposoudil věc podle nesprávného hmotněprávního předpisu, ani si použitá hmotněprávní ustanovení zejména nevyložil nesprávně, tedy především v rozporu s výkladovými právními závěry z uveřejněné judikatury soudů (ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem). Přikročil proto dovolací soud podle ustanovení a k odmítnutí dovolání jako nepřípustného, a to v té části dovolání dovolatele, v níž dovolání směřovalo proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé.

Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a ohledně nákladů, vynaložených vedlejším účastníkem řízení V. T. v dovolacím řízení na vyjádření k dovolání dovolatele, použil dovolací soud ve smyslu ustanovení a ustanovení téhož právního předpisu, umožňujícího nepřiznání náhrady nákladů řízení i v řízení úspěšnému účastníku řízení, a náhradu těchto nákladů  v dovolacím řízení uvedenému vedlejšímu účastníku řízení nepřiznal. Dovolací soud tu přihlížel jednak k právní povaze projednávané právní věci a jednak i k obsahu již zmíněného vyjádření k dovolání dovolatele, rekapitulujícímu v podstatě to, co již bylo vedlejším účastníkem řízení uplatněno a vyjádřeno v řízení před soudy obou stupňů.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 12. května 2010

  JUDr. Josef Rakovský, v. r.

                 předseda senátu