Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4725/2007

U S N E S E N Í

J. Z

1. Tělovýchovné jednotě Bernartice

, 54204 Bernartice č. 58, okres Trutnov, a

2. Obci Bernartice

, IČ 0027 7665, Bernartice č. 77, okres Trutnov, o určení oprávněné osoby), takto :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobce, podané u soudu 3. 8. 1994, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze 6. 12. 2006, č. j. -270. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobce o určení, že je žalobce oprávněnou osobou podle (zákona o půdě), jež má restituční nárok k nemovitostem – pozemkům parc. č. 207/1, 207/3 a 370/2 v katastrálním území B. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové z 2. 7. 2007, sp. zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze 6. 12. 2006, č. j. -270, potvrzen. Bylo rovněž rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ustanovení a a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není opodstatněné.

Odvolací soud poukazoval především na to, že vydání rozsudku soudu prvního stupně předcházelo již i vydání rozsudku dovolacího soudu z 25. 1. 2006 ( Nejvyššího soudu), jímž byla dřívější rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena. Dovolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí shledal správným jen názor soudu prvního stupně a odvolacího soudu, že k nabytí vlastnického práva k pozemkům, uváděným žalobcem (jež byly spolu s domem čp. 186 v B. konfiskovány původnímu vlastníku A. J. podle dekretu č. 108/1945 Sb.) nepostačovalo ujmutí se držby pozemků uchazečem /uchazeči/ o příděl nemovitostí, ale bylo třeba vydání přídělové y, což v daném případě zatím prokázáno nebylo (když přídělovou u tu nebyl zápis o odevzdání usedlosti čp. 186 v B. po odcházejícím přídělci).

Odvolací soud konstatoval, že v dalším řízení po zrušovacím rozsudku dovolacího soudu soud prvního stupně především zjistil, že rodiče žalobce měli pozemky, o něž jde v tomto řízení, v držbě již před sepsáním zápisů o odevzdání usedlosti ze 14. 9. 1950 (pořízeným bývalým Okresním národním výborem v Trutnově), měli je podle y z roku 1947 (tj. zápisu Osídlovací komise Ministerstva zemědělství z 10. 7. 1947) jako správci majetku, což je patrno i z konfiskačního výměru podle dekretu č. 108/1945 Sb. o konfiskaci usedlosti čp. 186 v B. (přičemž spolu s tímto domem obhospodařovali rodiče žalobce i pozemky o výměře 1,35 ha). K otázce vydání přídělové y byl soud prvního stupně v důsledku nedostatku přímých důkazů toho názoru, že „je pravděpodobné, že k vydání přídělové y rodičům žalobce nedošlo a nebylo prokázáno ani zaplacení přídělové ceny“. Nedochovaly se ani y o tom, jakým způsobem rodiče žalobce pozbyli držby pozemků, o něž jde v tomto řízení, a jakým způsobem stát tyto pozemky získal (odnětím přídělu či vzdáním se přídělu). V roce 1948 pak bylo bez dalšího rozhodnuto o přídělu nemovitostí (zejména usedlosti čp. 186 v B.) ve prospěch Čs. státu – Domovní správy Bernartice. Rodiče žalobce užívali pozemky patřící k domu čp. 186 fakticky do období 1950-1951 a pak pozemky převzalo do užívání nově zřizované jednotné zemědělské družstvo. Zejména tedy v důsledku nedoložení existence přídělové y dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobce není oprávněnou osobou podle ustanovení a , i pokud jde o pozemky parc. č. 207/4, parc. č. 207/3 a parc. č. 370/2 v katastrálním území B.

Odvolací soud uváděl, že ani po doplnění dokazování nebylo nic jiného zjištěno ohledně vývoje vlastnických vztahů k domu čp. 186 a stavební parcely č. 238 v katastrálním území B., tedy že byly někdejšímu vlastníku A. J. konfiskovány podle dekretu presidenta republiky č. 108/1948 Sb., poté byly odevzdány obci Bernartice a v roce 1958 byl v pozemkové knize zapsán vklad vlastnického práva Čs. státu – Domovní správě v Bernarticích; s rodiči žalobce bylo jednáno (i podle zápisů ze schůzí bývalého Místního národního výboru v Bernarticích) jen jako s uchazeči o příděl držených nemovitostí a nedošlo k dovršení přídělového řízení vydáním přídělové y; nebyl zde ani důvod pro vyúčtování s odcházejícím přídělcem. Nešlo tu také o nabytí vlastnictví rodičů žalobce podle dekretu č. 28/1945 Sb., jenž upravoval podmínky a postup při rozdělování zemědělského majetku konfiskovaného podle dekretu č. 12/1945 Sb.; i podle tohoto dekretu bylo třeba vydání y, jež by obsahovala základní náležitosti přídělové y.

Odvolací soud proto potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby žalobce (ohledně určení vlastnictví žalobce k pozemkům parc. č. 207/1, parc. č. 207/3 a parc. č. 370/2 v katastrálním území B.) jako věcně správný ve smyslu ustanovení .

O nákladech odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto s přihlížením k tomu, že v dovolacím řízení úspěšným žalovaným náklady nevznikly.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen dne 23. 7. 2007 advokátce, která žalobce v řízení zastupovala, a dovolání ze strany žalobce bylo podáno u Okresního soudu v Trutnově dne 19. 9. 2007, tedy ve lhůtě stanovené v .

Dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatel měl za to, že je jeho dovolání přípustné a jako dovolací důvody uplatňoval, že řízení v této právní věci je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Dovolatel vyslovoval v dovolání svůj nesouhlas s názorem soudů obou stupňů, „že se žalobci v tomto řízení nepodařilo prokázat, že by nemovitosti, konfiskované někdejšímu vlastníku A. J. podle dekretu č. 108/1945 Sb., byly přiděleny žalobcovým rodičům, když údajně nebylo prokázáno vydání y, jež by obsahovala alespoň základní náležitosti přídělové y, jež jsou uvedeny v § 8 odst. 2 dekretu č. 108/1945 Sb. Dovolatel je totiž přesvědčen o tom, že ze strany žalobce byly do soudního spisu k důkazu založeny y, „jež jsou nepřímým důkazem toho, že přídělové řízení tu probíhalo a muselo probíhat, neboť rodiče žalobce měli nemovitosti v držení, zaplatili přídělovou cenu a byl s nimi sepsán i zápis o odchodu přídělců. Jde zejména o návrh přídělu pozemků a budov z vlastnictví státu – Národního pozemkového fondu při Ministerstvu zemědělství, dále o seznam přídělových podstat, o celkový návrh přídělové ceny, podepsaný matkou žalobce, zápis o odevzdání usedlosti ze dne 10. 7. 1947, o zápis o odevzdání přídělu usedlosti čp. 186 v B. otci žalobce a o protokolní knihu bývalého Místního národního výboru Bernartice“. Dovolatel zdůrazňoval, že při „řádném zhodnocení těchto listin v jejich souvislosti lze dojít k závěru, že přídělové řízení ve prospěch rodičů žalobce proběhlo a muselo být dovršeno u, jež se sice nedochovala, ale musela být vydána, aby se rodiče mohli ujmout držby nemovitostí, jak se také této držby ve skutečnosti ujali“.

Ve vyjádření žalované tělovýchovné jednoty Jiskra Bernartice k dovolání dovolatele byl pouze uveden názor této žalované, že nárok žalobce je neoprávněný, když žalobce nebyl v celém řízení schopen své tvrzení o vlastnictví k pozemkům věrohodně doložit.

Přípustnost dovolání dovolatele tu bylo možné posoudit pouze podle ustanovení , podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu, napadené dovoláním, má po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, anebo řešil-li odvolací soud svým rozhodnutím napadeným dovoláním některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.

V daném případě nevyplývalo z obsahu soudního spisu (sp. zn. Okresního soudu v Trutnově), ani z dovolání dovolatele a ani z vlastních poznatků dovolacího soudu, že by odvolací soud svým rozsudkem z 2. 7. 2007 (sp. zn. Krajského soudu v Hradci Králové), proti němuž směřuje dovolání dovolatele, řešil některou právní otázku, jež by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem. V řízení o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda tu odvolací soud řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem anebo právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.

V tomto případě posoudil odvolací soud projednávanou právní věc zejména podle ustanovení i podle ustanovení

Podle ustanovení je oprávněnou osobou podle tohoto zákona státní občan ČR, jehož půdu, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 způsobem uvedeným v

Podle ustanovení zemřela-li osoba, jejíž nemovitost přešla v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990 do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby v případech uvedených v před uplynutím lhůty uvedené v téhož zákona, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany ČR, fyzické osoby v tomto pořadí: a) dědic ze závěti, jež byla předložena při dědickém řízení, b) dědic ze závěti, který nabyl vlastnictví pouze v míře odpovídající jeho dědickému podílu, c) děti a manžel osoby uvedené v , všichni rovným dílem, c) rodiče osoby uvedené v uvedeného zákona a e) sourozenci osoby uvedené v téhož zákona.

Podle ustanovení na základě žádosti domnělé oprávněné osoby může pozemkový úřad svým rozhodnutím uznat nárok k pozemkům, porostům a jinému majetku, jestliže domnělá osoba prokáže to, co je stanoveno v , b) a c)

Podle ustanovení jestliže pozemkový úřad neuzná nárok podle , odkáže oprávněnou osobu s jejím nárokem na soud. Řízení o tomto nároku a o tom, zda je domnělá oprávněná osoba osobou oprávněnou, soud spojí.

K přechodu vlastnického nároku z oprávněné osoby na její právní nástupce dochází, za doložení vlastnického nároku, ve smyslu ustanovení ex lege, tj. přímo ze zákona (srov. nález Ústavního soudu ČR z 12. 12. 1994, , uveřejněný pod č. 140 ve svazku 6 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR).

Žaloba domnělé oprávněné osoby ve smyslu ustanovení může směřovat jen k tomu, aby bylo soudem rozhodnuto, že domnělá oprávněná osoba je legitimována k uplatnění nároku na vydání věci u příslušného pozemkového úřadu. Nejde tu o žalobu o vydání věci, když tu nepředcházelo rozhodování pozemkového úřadu podle ustanovení a 4 Spojení řízení ve smyslu ustanovení je třeba chápat jako řešení jednak otázky, je-li domnělá oprávněná osoba skutečnou oprávněnou osobou ve smyslu ustanovení téhož zákona a jednak otázky, zda budou doloženy okolnosti uvedené v a c) (viz č. 16/1996, str. 47 /125/, Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem).

Nárok podle ustanovení se uplatňuje proti povinné osobě ve smyslu ustanovení a 2 (tento právní závěr byl zdůrazněn např. v rozhodnutí senátu Nejvyššího soudu sp. zn. ).

Podle ustanovení lze vlastnictví věci nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem. – Je tím míněno nepochybně i např. přidělení pozemku podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, při splnění náležitostí tohoto přidělení ve smyslu ustanovení tohoto zákona.

Z uvedených ustanovení právních předpisů i z citovaných právních závěrů z judikatury soudů, vycházel dovolací soud i v daném případě. Zároveň však musel konstatovat, že s těmito ustanoveními právních předpisů i s těmito právními závěry se nedostal do rozporu ani odvolací soud při své aplikaci a výkladu uvedených hmotněprávních ustanovení právních předpisů (zejména ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku). Nemohl proto dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že v rozhodnutí odvolacího soudu z 2. 7. 2007 (sp. zn. Krajského soudu v Hradci Králové) by byla řešena některá právní otázka v rozporu s hmotným právem, popřípadě že by tímto rozhodnutím odvolacího soudu byla řešena některá právní otázka, jež by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu (s přihlížením k právním závěrům Ústavního soudu ČR, jimiž jsou obecné soudy vázány). A protože, jak již bylo uvedeno, neřešil odvolací soud ani některou právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, nebyly tu tedy shledány u dovolání dovolatele zákonné předpoklady přípustnosti dovolání dovolatele podle ustanovení a odst. 3 ; rovněž tu nebyly u dovolání dovolatele shledány zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle některého jiného ustanovení , upravujícího přípustnost dovolání proti pravomocným rozhodnutím odvolacích soudů.

Přikročil proto dovolací soud podle ustanovení a k odmítnutí dovolání dovolatele, a to jako dovolání nepřípustného.

U dovolání nepřípustného nenáleží již dovolacímu soudu (srov. : „Je-li dovolání přípustné …..“) posuzovat dovolací důvody uplatněné v dovolání dovolatelů. Vzhledem k tomu však, že v dovolání dovolatele v daném případě byly převážně uplatňovány výtky neúplného zjištění skutkového stavu věci a nesprávného hodnocení důkazů, jakož i vycházení soudů ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu soudního spisu oporu v provedeném dokazování, lze ještě poukázat na to, jak je v uveřejněné judikatuře soudů vyloženo posuzování výtek tohoto druhu v řízení o dovolání. Např. v rozhodnutí uveřejněném pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, byly zaujaty tyto právní závěry: Vadná nebo nesprávná skutková zjištění v občanském soudním řízení nejsou sama o sobě dovolacím důvodem, nýbrž jen tehdy, jestliže zakládají některý z důvodu uvedených jmenovitě v (nyní v a 3 ). Dovolacím důvodem nemohou být vady a omyly při hodnocení důkazů ( ), které je soudům svěřeno k realizaci procesní zásady volného hodnocení důkazů soudem. Rozhodnutí soudu vychází ze skutkového zjištění, jež nemá v podstatné části oporu v dokazování, jen jestliže soud vzal za zjištěno něco, co ve spise vůbec není, ale také jestliže soud nepokládá za zjištěnou podstatnou skutečnost (právně významnou), která bez dalšího naopak z obsahu soudního spisu vyplývá.

Dovolatel, jehož dovolání bylo odmítnuto jako dovolání nepřípustné, nebyl v řízení o dovolání úspěšný a ostatním účastníkům řízení v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 12. května 2010 JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu