Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4953/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Koláře v právní věci žalobkyně FINAR spol. s r.o., se sídlem v Praze 5, Smíchově, Vrázova 2243/7, PSČ 150 00, IČ 48029700, zastoupené Mgr. Janem Hynštem, advokátem se sídlem v Praze 5, Vrázova 7, PSČ 150 00, proti žalované Skanska a.s., se sídlem v Praze 4, Chodově, Líbalova 1/2348, PSČ 149 00, IČ 26271303, o zaplacení částky 1,077.808,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. června 2008, č. j. -76, ve znění opravného usnesení ze dne 26. září 2008, č. j. -89, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2007, č. j. -54, ve výroku ve věci samé, kterým byla zamítnuta žaloba žalobkyně jako právní nástupkyně J. J. o zaplacení ceny díla ve výši 1,077.808,- Kč s příslušenstvím (dále rovněž jen „sporná pohledávka“), směřující vůči právní předchůdkyni žalované, není přípustné podle ustanovení (dále rovněž jen „“), protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil. Dovolání, z jehož obsahu (byť je v něm uvedeno, že je jím napadán rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu) lze dovodit, že jím dovolatelka brojí ve skutečnosti proti napadenému rozhodnutí v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé, nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , ve znění účinném do 30. června 2009 (srov. čl. II. bod 12 přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony), neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatelka spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v posouzení obsahu smlouvy o dílo uzavřené mezi právními předchůdci účastníků dne 24. října 2002, č. IP/07/02/03921/032/HSV/0000/02/0619/ 0621 (dále rovněž jen „smlouva o dílo“) a všeobecných smluvních podmínek, jež byly její nedílnou součástí, odvolacím soudem, tvrdíc, že je-li ve smlouvě o dílo uvedeno, že zhotovitel se seznámil s obsahem všeobecných smluvních podmínek, popř. projevil-li vůli řídit se jimi pouze zčásti, neznamená to, že se smluvní podmínky jako celek staly součástí smlouvy o dílo, že případné nejasnosti ve smlouvě je nutno řešit v souladu s ustanovením § 266 odst. 4 obchodního zákoníku (dále rovněž jen „obch. zák.“), a že projev vůle stran ve smlouvě má přednost před výkladem provedeným soudem, který nemůže práva a povinnosti rozšiřovat nad její rámec, namítajíc rovněž (kromě nesprávnosti) i nepřezkoumatelnost závěru odvolacího soudu, že smlouva, jíž nabyla spornou pohledávku, je neplatná podle ustanovení (dále rovněž jen „obč. zák.“), který má za nedostatečně odůvodněný. Takto vymezené dovolací důvody však napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní.

Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění, že v čl. IX.2 smlouvy o dílo zhotovitel (právní předchůdce žalobkyně) ztvrdil převzetí Všeobecných smluvních podmínek pro subdodavatele právní předchůdkyně žalované (dále rovněž jen „všeobecné smluvní podmínky“), v jejichž bodu XI.11 je uvedeno, že zhotovitel není oprávněn postoupit pohledávky ze smlouvy o dílo třetí osobě, nebo je zastavit. Na něm založil své právní posouzení, že tímto odkazem byla v souladu s ustanovením § 273 odst. 1 obchodního zákoníku (dále rovněž jen „obch. zák.“) určena část obsahu smlouvy a zhotovitel zároveň projevil vůli se všeobecnými smluvními podmínkami v celém rozsahu řídit. S tím není v rozporu ani bod VIII. smlouvy o dílo odkazující, pokud jde o dodržování bezpečnosti a ochranu zdraví, na všeobecné smluvní podmínky výslovně. Toto ujednání nelze vykládat tak, jak to činí žalobkyně, tedy že zhotovitel projevil vůli se všeobecnými smluvními podmínkami řídit pouze v tomto rozsahu, protože nic takového z jeho obsahu nevyplývá. Právní závěr odvolacího soudu z toho vyplývající, že smlouva o postoupení pohledávky ze smlouvy o dílo uzavřená Jurajem Juhasem a žalobkyní dne 2. března 2006 je neplatná pro rozpor s ustanovením § 525 odst. 2 obč. zák., podle něhož pohledávku nelze postoupit, odporovalo-li to dohodě s dlužníkem, je jednak zcela jasně vyjádřený (a tedy přezkoumatelný), jednak je v souladu s ustanovením § 525 odst. 2 a § 39 obč. zák.

Podle ustanovení věty první je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, a kdy dovolání ve zbývajícím rozsahu, v němž směřovalo proti druhému výroku napadeného rozsudku, v němž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Poté, co rozhodl usnesením ze dne 5. května 2010, č. j. -98, o právním nástupnictví na straně žalované, je proto dovolací soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), jako nepřípustné odmítl [ věta první a ].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na jejich náhradu právo a žalované v souvislosti s tímto řízením podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. května 2010

JUDr. Miroslav G a l l u s

předseda senátu