Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 5399/2007

U S N E S E N Í

1. K. L

., a

2. MUDr. L. V

., zastoupených JUDr. Martinem Vlasákem, advokátem, 281 01 Kouřim, Mírové náměstí č. 119, proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 29. 5. 2007, sp. zn. , vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. (žalobkyň Květoslavy Lapáčkové a MUDr. Ludmily Víškové, zastoupených JUDr. Martinem Vlasákem, advokátem, proti žalovanému

Pozemkovému fondu ČR

, IČ 4579 7072, 130 00 Praha 3, Husinecká 1024/11a, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemku podle ), takto :

I. Dovolání dovolatelek

se odmítají.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

O žalobě žalobkyň podané u soudu 1. 12. 2005, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Benešově z 19. 12. 2006, č. j. -48. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba, aby žalovanému bylo uloženo uzavřít se žalobkyněmi smlouvu o převodu pozemku parc. č. 1926/1 (o výměře 7.144 m2) v katastrálním území K., zapsaného na listu vlastnictví č. 10 002 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj (katastrální pracoviště Benešov). Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O odvolání žalobkyň proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze z 29. 5. 2007, sp. zn. . Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Benešově z 19. 12. 2006, č. j. -48, potvrzen. Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání tohoto rozsudku předcházelo, podle ustanovení a a odvolání žalobkyň neshledal důvodným.

Odvolací soud konstatoval, že podle zjištění soudu prvního stupně žalobkyně uplatňují v tomto řízení restituční nárok na vydání náhradních pozemků za nevydané pozemky podle ustanovení , přičemž tyto své nároky nabyly smlouvami o postoupení pohledávek, uzavřenými s oprávněnými osobami či s postupníky restitučních nároků v hodnotě 97.984,81 Kč. Soud prvního stupně také zjistil, že rozhodnutí Pozemkového úřadu v Benešově, na základě něhož vznikl oprávněným osobám nárok na vydání náhradních pozemků z vlastnictví státu za pozemky nevydané, nabylo právní moci již před 6. 8. 2003. Žalovaný Pozemkový fond ČR žalobkyním poté žádné náhradní pozemky nepřevedl.

Odvolací soud se ztotožnil i s právním posouzením této právní věci soudem prvního stupně, který dovozoval, že není-li nárok žalobkyň jejich přímým nárokem na převod jiných pozemků z vlastnictví státu za pozemky nevydané ve smyslu ustanovení , nýbrž jde o nárok postoupený, je třeba mít na zřeteli právní závěry, které k otázce těchto nároků postupníků zaujal Ústavní soud ČR v nálezu z 20. 12. 2005, , totiž že tyto nároky se za nyní platné právní úpravy neuspokojují převodem náhradních pozemků z vlastnictví státu.

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobkyně v řízení zastupoval, dne 7. 8. 2007 a dovolání ze strany žalobkyň bylo předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Benešově dne 7. 10. 2007, tedy ve lhůtě stanovené v .

Dovolatelky navrhovaly, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelky mají za to, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení . Z obsahu dovolání dovolatelek vyplývalo, že jako dovolací důvod uplatňují, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelky ve svém dovolání namítaly, že zásadní otázkou pro posouzení jejich žalobního návrhu je vymezení právního režimu převodu jiného pozemku ve vlastnictví státu k uspokojení nároku, který vznikl nevydáním pozemku ( ). Podle názoru dovolatelek nebyl v rozhodné době převodu pozemku tento převod podmiňován veřejnou nabídkou pozemků k převodu. Převodem pozemků na žalobkyně by nedošlo (jak dovolatelky dovozovaly) k porušení předpisu, jenž zakládá právo třetí osoby na nárokový převod, jenž vylučuje pozemky ve vlastnictví státu z převodu nebo jenž stanovuje cenový režim takového převodu. Dovolatelky také vyslovovaly zásadní nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, že podaná žaloba u soudu tu nestaví běh lhůty pro poskytnutí naturální náhrady.

Dovolání dovolatelek tu bylo třeba posoudit podle ustanovení , podle něhož je dovolání přípustné i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu, napadené dovoláním, má po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní výnam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, nebo právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování odvolacího soudu, anebo řešil-li odvolací soud svým rozhodnutím některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.

V daném případě nevyplývalo z obsahu soudního spisu (sp. zn. Okresního soudu v Benešově), ani z obsahu dovolání dovolatelk a ani z vlastních poznatků dovolacího soudu, že by tu odvolací soud svým rozsudkem z 29. 5. 2007 (sp. zn. Krajského soudu v Praze) řešil některou právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem. V řízení o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda tu odvolací soud řešil svým rozhodnutím právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu anebo právní otázku, již by odvolací soud řešil v rozporu s hmotným právem.

V tomto případě odvolací soud posoudil projednávanou právní věc zejména podle ustanovení , a , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a k jinému zemědělskému majetku.

Podle ustanovení v případech uvedených v tohoto zákona (v nichž pozemky nebo jejich část nelze vydat podle tohoto zákona) pozemkový fond mohl oprávněné osobě převést do vlastnictví jiný pozemek ve vlastnictví státu postupem podle ustanovení , o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech (ve znění pozdějších přepisů), a to pokud možno v té obci, ve které se nachází převážná část pozemků původních, pokud s tím oprávněná osoba souhlasí.

Podle ustanovení (ve znění ) oprávněným osobám, uvedeným v , kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek, odňatý způsobem uvedeným v a 2 , převádí pozemkový fond jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

V ustanovení bylo stanoveno, že veškeré nároky na poskytnutí náhrad podle jsou pohledávkami, které lze smluvně převádět na jiné osoby.

Ze slovního znění ustanovení ovšem vyplývá, že se týká oprávněných osob podle tohoto zákona (srov. ).

V daném případě bylo v rozsudku Okresního soudu v Benešově z 19. 12. 2006, č. j. -48 (na str. 2, 3 a 5) konstatováno, že žalobkyně uzavřely smlouvy o postoupení pohledávek s osobami, jichž se týkala rozhodnutí Pozemkového úřadu v Benešově z 25. 6. 2002, ze 4. 4. 1995, z 10. 7. 1997 a 31. 1. 1994, č. j. PÚ ROPÚ 3381/91-1735/L-II, č. j. PÚ 2909/92-3337, č. j. PÚ 5446/92-3874-I. a č. j. PÚ 3565/91-1828 (a to s Ing. Marií Maškovou, Marií Moravcovou, Janem Tyrnerem a s Danuší Dvořákovou) a že tedy žalobkyně jsou postupníky co do jimi uplatňovaných nároků.

Soudy obou stupňů se tedy musely v této právní věci zabývat otázkou souvislosti ustanovení se zrušením ustanovení a 7 a článku VI. nálezem Ústavního soudu ČR z 13. 5. 2005, .

Nálezem Ústavního soudu ČR z 13. 12. 2005, , vyhlášeným pod č. 531/2005 Sb. (uveřejněným i pod č. 226 ve svazku 39 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR) bylo vysloveno, že „ustanovení a 7 , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (ve znění ) a článku VI. , pokud se týkají oprávněných osob, kterým vzniklo právo na jiný pozemek podle (ve znění zákona č. 483/1993 Sb.) a jejich dědiců, se zrušují dnem vyhlášení tohoto nálezu“ (tj. dnem 20. 12. 2005).

V odůvodnění tohoto nálezu Ústavního soudu ČR bylo i uvedeno : „smyslem i účelem právní konstrukce, podle níž nároky podle zákona o půdě jsou právem na plnění ze závazkového vztahu, který obecně upravuje ( - ) a tudíž je lze postoupit na základě ustanovení , lze rozšířit vějíř alternativ uspokojení nároků restituentů. Nelze z ní však dovodit závěr, dle něhož by účely zákona o půdě, jak jsou zakotveny v jeho preambuli, dopadaly i na postupníky“. Rovněž tu bylo (pod VII/h nálezu) uvedeno co do výroku tohoto derogačního nálezu, že předmětný nález „dopadá pouze na část z celkového okruhu osob, kterých se týkají ustanovení a 7 (ve znění ) a článek VI. , přičemž touto částí jsou oprávněné osoby podle zákona o půdě (tj. původní restituenti) a jejich dědicové, a nejsou jimi postupníci“.

Také Nejvyšší soud zaujal v rozsudku z 8. 11. 2006, právní závěr, že právo osoby, jež získala nárok na náhradní pozemek postoupením podle a podle , doznalo změny v důsledku , která měla povahu odejmutí práva postupníkům, a to i ohledně řádně uplatněného nároku.

Vzhledem k těmto uváděným ustanovením i vzhledem k výroku i odůvodnění nálezu pléna Ústavního soudu ČR z 19. 12. 2005, (vyhlášeného pod č. 531/2005 Sb.), z nichž dovolací soud vychází i v daném případě, nemohl dovolací soud dospět přesvědčivě k závěru, že by v daném případě odvolací soud, který měl na zřeteli v podstatě tytéž právní závěry, řešil svým rozhodnutím, potvrzujícím zamítnutí žaloby žalobkyň rozsudkem soudu prvního stupně, uváděnou právní otázku v rozporou s hmotným právem, popřípadě právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu (s přihlížením i k právním závěrům Ústavního soudu ČR, jimiž jsou obecné soudy vázány). A protože, jak již bylo uvedeno, odvolací soud neřešil odvolací soud svým rozsudkem z 29. 5. 2007, sp. zn. Krajského soudu v Praze), ani právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, nebylo tu možné shledat u dovolání dovolatelek zákonné předpoklady přípustnosti dovolání uvedené v ustanoveních a odst. 3 , ale ani v jiném ustanovení tohoto právního předpisu, upravujícím přípustnost dovolání proti pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu.

Přikročil proto dovolací soud podle ustanovení a k odmítnutí dovolání dovolatelky, a to jako dovolání nepřípustného.

Dovolatelky nebyly v řízení o dovolání úspěšné a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 12. května 2010

JUDr. Josef Rakovský, v. r.

předseda senátu