Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1343/2008

 

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Filipa Cilečka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobců a/ A. M., a b/ V. M., obou zastoupených Mgr. Vladimírem Buršíkem, advokátem, se sídlem v Rumburku, Palackého 205/4, PSČ 408 01, proti žalovanému JUDr. J. K. bytem ve Varnsdorfu, Dvořákova 1684/14, PSČ 407 47, jako správci konkursní podstaty úpadce Ing. L. M., o vyloučení spoluvlastnického podílu k nemovitostem ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2006, č. j. -146, takto:  

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 21. prosince 2005, č. j. -88, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl žalobu, kterou se žalobci (a/ A. M. a b/ V. M. domáhali vůči žalovanému (správci konkursní podstaty úpadce Ing. L. M.) vyloučení ve výroku označených spoluvlastnických podílů k nemovitostem ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce.

Dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle a , , ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „“), jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou

v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán obsahem dovolání ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí                    má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolatelé pak (oproti svému mínění) nepředkládají Nejvyššímu soudu k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (, věta první, ), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne  7. března 2006,                   sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle a b/ , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a ).

Tvrzením, že jí žalovaný řádně nedoručil výzvu ze dne 24. července 2002, k plnění dle , o konkursu  a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007  (dále též jen „ZKV“), a že výzva jí byla doručena až po soupisu nemovitostí do konkursní podstaty,  dovolatelka a/ oponuje opačnému skutkovému závěru odvolacího soudu, podle něhož z důkazů provedených před soudem prvního stupně jednoznačně vyplývá, že tato výzva žalobcům řádně doručena byla; uplatňuje tak dovolací důvod dle , jehož prostřednictvím však (jak vyloženo výše) přípustnost dovolání v projednávané věci rovněž založit nelze (srov. výslovné znění uvedeného ustanovení).

Ostatně, Nejvyšší soud již v rozsudku uveřejněném pod číslem 24/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek uzavřel, že pro závěr o opodstatněnosti soupisu příslušného majetku do konkursní podstaty úpadce je určující, že předpoklady takového soupisu nastaly nejpozději v době, kdy soud rozhodl o vylučovací  žalobě (srov. ). Skutečnost, že zákonné podmínky takového soupisu nastaly později než v době soupisu, může mít význam (jen) z hlediska možné odpovědnosti za škodu způsobenou předčasným soupisem osobě, o jejíž majetek šlo, a z hlediska možného sporu o případné užitky vzešlé z tohoto majetku v době, kdy sepsán býti neměl.

Nejvyšší soud neměl důvod připustit dovolání ani pro zodpovězení otázky, zda žalovaný mohl zpeněžit majetek zapsaný do konkursní podstaty v situaci, kdy o žalobě o vyloučení tohoto majetku z konkursní podstaty nebylo ještě rozhodnuto. Její řešení není pro rozhodnutí projednávané věci významné, neboť v poměrech dovolatelů se nemůže projevit změnou výroku napadeného rozhodnutí; důvod vyloučit tento majetek z konkursní podstaty nezakládá ani odpověď, že takové zpeněžení nebylo možné (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

K námitce, že se soudy měly z moci úřední zabývat (ne)přípustností zastoupení dovolatele b/ úpadcem jako obecným zmocněncem (jež dovolatelé mají za rozporné s ustanovením ZKV), jejímž prostřednictvím dovolatelé uplatňují dovolací důvod dle , Nejvyšší soud  uvádí, že ani takto tvrzená vada nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu. Již po bodem XXIII. stanoviska svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (str. 364-366 /188-190/), Nejvyšší soud  vysvětlil, že úpadce prohlášením konkursu neztrácí způsobilost být účastníkem v řízení o nárocích, které se týkají majetku patřícího do podstaty, ani způsobilost procesní. Kromě toho, že tato argumentace není objektivně způsobilá založit přípustnost dovolání ve vztahu k dovolatelce a/, nelze přehlédnout, že dovolatel b/ se jejím prostřednictvím pokouší (v rozporu s ustanovením ) těžit na úkor druhé strany sporu z procesní situace, kterou svým jednáním (tím, že si úpadce zvolil jako svého zástupce) sám vyvolal.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobců bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Rozhodné znění (do 31. prosince 2007) plyne z , bodu 1. a , o úpadku a způsobech jeho řešení ().

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. března 2010

      JUDr. Zdeněk K r č m á ř

                   předseda senátu