Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1356/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Jiřího Zavázala v konkursní věci dlužnice ARET – LP – CZ s. r. o., se sídlem v Chomutově, Luční 4779, PSČ 430 01, identifikační číslo 25432214, zastoupené Mgr. Luďkem Holáněm, advokátem, se sídlem v Teplicích, Baarova 1594/16, PSČ 415 01, o návrhu věřitelek a/ A. T., b/ J. L., c/ Z. k., d/ V. V., na prohlášení konkursu na majetek dlužnice, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. října 2006, č. j. -721, takto: Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o prohlášení konkursu.

Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a , , veznění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „“).

Učinil tak proto, že dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé (ve výroku o prohlášení konkursu) může být přípustné pouze podle ustanovení ve spojení s (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatelka přitom Nejvyššímu soudu žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (, věta první, ), je pak možné - z povahy věci - posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Námitkou, podle níž jí nebyl doručen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. -83 (jímž navrhující věřitelka b/ osvědčovala svou pohledávku za dlužnicí), dovolatelka polemizuje s opačným skutkovým závěrem odvolacího soudu (podle kterého jí byl označený rozsudek doručen 20. srpna 2004) a uplatňuje tak (nepřípustně) dovolací důvod vymezený v ustanovení

Námitkami, podle kterých ve věci rozhodoval vyloučený předseda senátu a odvolací soud (tím, že k žádosti dovolatelky neodročil nařízené ústní jednání) odňal dovolatelce možnost jednat před soudem, dovolatelka vystihuje zmatečnostní vady řízení ve smyslu ustanovení a odst. 3 , které nejsou způsobilým dovolacím důvodem podle (k jejich prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro jejichž posouzení tudíž založit přípustnost dovolání nelze (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Námitkami, podle kterých soud při vyhotovení rozhodnutí nerespektoval ustanovení , nevyhověl jejím návrhům „na nařízení opatření proti nezákonnému počínání Ing. Jana Rippela“, po zrušení původního rozhodnutí o prohlášení konkursu odvolacím soudem ponechal v obchodním rejstříku zápis o prohlášeném konkursu, neprovedl jí označený důkaz (výslechem navrhující věřitelky d/) a odvolací soud ve smyslu neměl splněny podmínky pro potvrzení usnesení soudu prvního stupně, dovolatelka vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení Obsah těchto námitek však v daném případě nezahrnuje podmínku existence právní otázky zásadního významu.

Lze dodat, že přetrvání zápisu o (prvním) prohlášení konkursu v obchodním rejstříku nemá v dané věci vliv na zkoumání podmínek prohlášení konkursu v napadeném rozhodnutí. Odůvodnění usnesení soudů nižších stupňů neodporují ustálené judikatuře Nejvyššího soudu k výkladu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2006, sp. zn. , jenž je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu) a způsob, jakým dovolatelka pro účely dovolání definuje , odporuje jeho výslovnému znění (podle kterého odvolací soud rozhodnutí potvrdí, je-li ve výroku věcně správné). K důkazu výslechem navrhující věřitelky d/ lze vedle poukazu na omezené možnosti soudu takové dokazování vůbec provést (srov. ) dodat, že odvolací soud závěr o platební neschopnosti dlužnice učinil na základě judikátní pohledávky navrhující věřitelky b/ a označených známých věřitelů.

Zásadně právně významným napadené usnesení nečiní ani posouzení otázky „srozumitelnosti a určitosti“ návrhů na prohlášení konkursu co do označení dlužnice, když i potud postup a úvahy soudu odpovídají ustálené judikatuře obecných soudů i Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 6. června 1995, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 3, ročníku 1995, části I., pod pořadovým číslem 28).

K absenci významu otázky, zda pohledávky navrhujících věřitelek a/ až c/ z pracovněprávního poměru zanikly započtením, lze opět poukázat na to, že odvolací soud závěr o úpadku dlužnice na existenci těchto pohledávek nezaložil. Srov. ostatně i rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 60/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého nárok z pracovněprávních vztahů nelze (podle , , ve znění účinném do 31. prosince 2006) účinně započíst ani proti pohledávce, která by sama o sobě mohla z důvodu započtení zaniknout.

Pro závěr odvolacího soudu o úpadku dovolatelky ve formě platební neschopnosti (jenž dovolatelka ostatně ani v rovině právní nezpochybňuje) je bez významu důvodu vzniku dovolatelčiny platební neschopnosti (co do splatných závazků, jejichž existenci nepopírá). Proto ani její námitka, podle které „přihlášené pohledávky věřitelů TS Chomutov, SČVaK nebo František Janoušek vznikly z důvodu neoprávněného zabavení dovolatelčiných finančních prostředků Ing. Janem Rippelem“, není způsobilá založit přípustnost dovolání (ani její přezkoumání se nemůže projevit v poměrech dovolatelky založených napadeným rozhodnutím).

Rozhodné znění (do 31. prosince 2007) se podává z ustanovení , bodu 1. a , o úpadku a způsobech jeho řešení ().

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. března 2010

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu