Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2229/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce M. S., zastoupeného Mgr. Luďkem Voigtem, advokátem se sídlem v Praze 6, Bělohorská 185/163, proti žalované ŠkoFIN s.r.o., se sídlem v Praze 5, Pekařská 6, PSČ 155 00, IČ 45805369, zastoupené JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 4, o 50 234,55 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. ledna 2009, č. j. -165, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobce proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Městský soud v Praze potvrdil zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. července 2008, č. j. -141, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle ve znění účinném do 30. června 2009 – dále též jen „“ (srov. čl. II. bod 12. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Z vylíčení uplatněného dovolacího důvodu je zřejmé, že dovolatel žádnou otázku zásadního právního významu výslovně nevymezil. Vytýkal-li soudům obou stupňů, že rozhodovaly na základě neúplně zjištěného skutkového stavu, patrně přehlédl, že dovolací důvod podle (t. j. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), pod který je možné tyto jeho výhrady z hlediska jejich obsahu podřadit, nemůže přípustnost dovolání podle založit, neboť z tohoto důvodu lze podat dovolání jen v případě dovolání přípustného podle a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a 238a ).

Napadal-li pak dovolatel jako leasingový nájemce nesprávné právní posouzení svého práva na odstoupení od leasingové smlouvy uzavřené se žalovanou jako leasingovým pronajímatelem, Nejvyšší soud neshledal, že by odvolací soud řešil tuto otázku v rozporu s hmotným právem a rozhodovací praxí soudů (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. dubna 2006, sp. zn. , či rozsudek téhož soudu ze dne 27. března 2008, sp. zn. ).

Podle věty první je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), pro nepřípustnost odmítl [ věta první a o. s. ř].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a Žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinen zaplatit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalované sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 3 960 Kč podle , , , a , v platném znění, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle , v platném znění, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 852 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 18. května 2010

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu