Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1968/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobkyně SYMONTA s.r.o., se sídlem v Plzni, K Papírně 172/26, PSČ 312 00, IČ 26349043, zastoupené JUDr. Ing. Vojtěchem Levorou, advokátem se sídlem v Plzni, Slovanská tř. 136, proti žalovanému městu Klatovy, se sídlem v Klatovech, nám. Míru 62, PSČ 339 01, IČ 00255661, o 294 769,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. ledna 2009, č. j. -134, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Plzni potvrdil zamítavý rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 28. května 2008, č. j. -104, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle ve znění účinném do 30. června 2009 – dále též jen „“ (srov. čl. II. bod 12. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), jelikož podmínky tohoto ustanovení nebyly v souzené věci naplněny (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ( ).

Namítala-li dovolatelka, že žalovanému vůči zhotoviteli nárok na smluvní pokutu nevznikl, neboť zhotovitel se nemohl dostat do prodlení v důsledku prodlení žalovaného s přípravou staveniště, a dále že v řízení bylo prokázáno, resp. bylo nesporné, že zhotovitel dílo podle smlouvy žalovanému předal a vznikl mu tak nárok na zaplacení kupní ceny, žádnou otázku zásadního právního významu tím nevymezila, nýbrž pouze zpochybnila skutkový základ věci, z něhož odvolací soud při posouzení prodlení zhotovitele s provedením díla vyšel. Dovolatelka tak patrně přehlédla, že dovolací důvod podle (t. j. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), pod který je možné tyto její výhrady z hlediska jejich obsahu podřadit, nemůže přípustnost dovolání podle založit, neboť z tohoto důvodu lze podat dovolání jen v případě dovolání přípustného podle a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ( a 238a ).

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tím i přípustnost dovolání nemohla založit ani dovolatelkou předestřená otázka započtení vzájemných pohledávek, neboť ji odvolací soud řešil v souladu s hmotným právem a rozhodovací praxí soudů. Posoudil-li odvolací soud dopis ze dne 29. listopadu 2005 adresovaný zhotoviteli (ve kterém žalovaný vyčíslil smluvní pokutu a sdělil, že ji započítává proti pohledávce zhotovitele na zaplacení ceny díla a že zaplatí z fakturované částky ceny díla pouze zbývající část ceny díla po odpočtu částky smluvní pokuty, což následně i učinil) jako úkon směřující k započtení obou vzájemných pohledávek podle , v rozporu s hmotným právem nepostupoval. To platí i o otázce splatnosti či nesplatnosti práva na smluvní pokutu, neboť dohodu v článku IX. bodu 9.6. smlouvy o dílo o zápočtu nároku na smluvní pokutu oproti povinnosti k úhradě ceny díla strany nevázaly na předpoklad splatnosti obou pohledávek.

Podle věty první je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila. Za situace, kdy dovolací soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek nedovodil ani existenci jiných okolností, které by činily napadené rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé zásadně právně významným, lze uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), pro nepřípustnost odmítl [ věta první a o. s. ř].

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalovanému podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. května 2010

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu