Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 391/2010

U s n e s e n í

Mgr. J. V., a Bc. V. G.,

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných Mgr. J. V. a Bc. V. G.

odmítá.

Odůvodnění:

I.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 11. 2009, sp. zn. ,

byli obvinění Mgr. J. V. a Bc. V. G. uznáni vinnými pokusem trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1, § 250 odst. 1 tr. zák.

Toho se podle skutkových zjištění obvodního soudu dopustili tím, že:

„dne 9. 8. 2009 kolem 17:30 hodin v P., v T. k. P. h. v prostoru pokladen, v úmyslu neoprávněně získat finanční prostředky, přistoupili k Mgr. J. M., zaměstnankyni S. P. h. s tím, že si přišli pro peníze z tržby, která v té době činila 10.750,- Kč, avšak vzhledem k tomu, že je neznala a smluvní bezpečnostní agentura si tržbu vyzvedává v jiném čase, uvědomila o věci Policii ČR.“

Obvinění byli podle § 250 odst. 1 tr. zák. shodně odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, přičemž podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. byl oběma výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.

Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání směřující do všech výroků rozsudku.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 1. 2010, sp. zn.

, tato odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.

II.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadli oba

obvinění

Mgr. J. V. a Bc. V. G. prostřednictvím společného obhájce

dovoláním

opřeným o

ust. § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V úvodu dovolání se nejprve rekapituluje skutkový děj, a to jednak z pohledu obviněných, a poté, jak jej popsala svědkyně Mgr. M., a dále jak je popsán v úředních záznamech Policie ČR.

Dále dovolatelé obsáhle rozvádějí, v čem spatřují rozpory provedeného dokazování. Podle dovolatelů není například jasné, kdo a kdy telefonoval policii, kde a v jaké vzdálenosti stáli, co který z dovolatelů a s jakým úmyslem učinil, byť se podle jejich přesvědčení jedná o skutečnosti, které jsou podstatné pro posouzení případu. Rozpory spatřují v postupně činěných výpovědích svědkyň Mgr. M. a V. Nedostatek dokazování spatřují i v tom, že nebyly ztotožněny a vyslechnuty další osoby, které se poblíž pokladny či v prostorách výstavy v inkriminovanou dobu nacházely. Obvinění vyzdvihují, že neměli žádný motiv ke spáchání činu, neboť jsou vzdělaní a ohrozili by tím svou další profesní kariéru. Domnívají se, že odvolací soud jimi namítané nedostatky neodstranil. Jsou proto přesvědčeni, že měla být na jejich případ aplikována zásada „in dubio pro reo“, když nebyl prokázán jejich úmysl spáchat trestný čin podvodu dle § 250 tr. zák.

Obvinění dále namítají, že došlo k porušení tr. ř., a tím i k porušení jejich základních práv a svobod garantovanýchu ( a ) au (), resp. Úmluvou o ochraně základních práv a svobod (). Na podporu svého tvrzení citují nález Ústavního soudu sp. zn. , který uvádí, že dovolací důvod dle tr. ř. nelze vykládat restriktivně, přičemž i Nejvyšší soud je vázán normami ústavními zavazující soudní moc k ochraně základních práv. Obvinění jsou přesvědčení, že ve výroku rozsudku ani v jeho odůvodnění nejsou uvedeny skutkové okolnosti, které by umožňovaly dovodit naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu.

V petitu svého dovolání obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Alternativně navrhli, aby Nejvyšší soud sám ve věci rozhodl dle § 265m tr. ř.

Nejvyšší státní zástupkyně

se k podanému dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila. Uvádí, že obvinění předkládají v dovolání svou vlastní skutkovou verzi, založenou na zcela jiných skutkových okolnostech, než které zjistily soudy. Nejvyšší státní zástupkyně je přesvědčena, že takto pojaté námitky nejsou podřaditelné pod žádný z dovolacích důvodů v zákoně taxativně uvedených.

Má za to, že právo na spravedlivý proces, kterého se obvinění dovolávají, není možné vykládat tak, že by garantovalo obviněným úspěch v řízení. Domnívá se, že takovéto námitky by nebylo možno podřadit pod žádný dovolací důvod, ani kdyby tím obvinění mínili extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením. Poukazuje přitom na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně souborný materiál k dovolacímu řízení publikovaný pod č. 36/2004, s. 298, Sb. rozh. tr., na který navazuje i usnesení Ústavního soudu sp. zn. .

V petitu svého vyjádření nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání Mgr. J. V. a Bc. V. G. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

III.

Nejvyšší soud

jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je

přípustné

, bylo podáno

oprávněnou osobou

, v

zákonné lhůtě

a na

předepsaném místě.

Poté se zaměřil na to, zda námitky uplatněné obviněnými Mgr. J. V. a Bc. V. G. v jejich dovolání lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že

zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl.

Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.

Nejvyšší soud konstatoval, že obvinění se v dovolání omezili na výhrady vůči tomu, jakým způsobem soudy v této věci hodnotily provedené důkazy podle § 2 odst. 6 tr. ř. a jaké skutkové závěry z dokazování tímto postupem dovodily. Obvinění sami prosazují odlišné hodnocení těchto důkazů, z nichž by rezultovala jiná, pro ně příznivější verze skutkového děje. Námitkami tohoto druhu však dovolatelé zcela minuli jimi deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je určen k nápravě

hmotně právních vad rozhodnutí

, přičemž svými tvrzeními nenaplnili ani žádný jiný z dovolacích důvodů, které jsou taxativně vypočteny v ust. § 265b tr. ř. (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. , ).

Nejvyšší soud se ovšem v souladu s judikaturou Ústavního soudu poukazující na místy příliš restriktivní výklad mezí dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v posuzovaném případě zabýval i otázkou, zda ve věci nevyvstal

extrémní nesoulad

mezi skutkovými zjištěními nižších soudů na straně jedné a jejich právním posouzením na straně druhé (k tomu viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. ). Ten však v posuzované věci prokazatelně nenastal, jelikož právní závěry soudů z učiněných skutkových zjištění zřetelně a logicky vyplývají. Nejvyšší soud zcela sdílí závěr nižších soudů, že provedeným dokazováním byla vina obviněných spolehlivě a jednoznačně prokázána. Již obvodní soud (viz str. 4 odůvodnění jeho rozsudku) se ve světle obhajoby obviněných důkladně zabýval všemi důkazy a přesvědčivě vysvětlil, proč má tuto obhajobu za vyvrácenu. Odvolací soud (viz str. 2-3 odůvodnění jeho usnesení) pak k dalším námitkám obviněných tuto argumentaci ještě prohloubil a vypořádal se i s údajnou absencí motivu na straně obviněných, i s verzí „nevhodného žertu“, když přesvědčivě zdůvodnil, že žádost obviněných byla zjevně míněna vážně. Určitá naivita jejich pokusu, na kterou obvinění poukazovali, ve světle provedených důkazů (v zásadních bodech shodné výpovědi obou svědkyň z pokladny, chování obviněných čekajících zjevně na předání peněz atd.) nemohla tento závěr zvrátit. Skutkovým zjištěním soudů pak plně odpovídá i zvolená právní kvalifikace.

Dovolací soud přitom neshledal, že by nižší soudy opominuly nějaký důkaz, který by mohl být relevantní pro posouzení věci a přispět ke změně závěrů učiněných na podkladě důkazů již provedených (k tomu viz ).

IV.

Nejvyšší soud proto ze shora uvedeného důvodu posoudil dovolání obviněných Mgr. J. V. a Bc. V. G. jako

podané z jiného důvodu, než je uveden § 265b tr. ř.,

a proto je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 21. dubna 2010

Předseda senátu:

JUDr. Robert Fremr