Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1391/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Gemmela v konkursní věci úpadkyně Frantic, spol. s r. o. „v likvidaci“, se sídlem v Praze 15 - Hostivaři, U továren 260/25, PSČ 102 00, identifikační číslo 48538175, o schválení konečné zprávy o zpeněžování majetku konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání konkursního věřitele J. B., zastoupeného JUDr. Michalem Filipinským, advokátem, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 18, PSČ 120 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. září 2007, č. j. -310, takto: Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Soud neshledal důvodnými námitky, které proti konečné zprávě včas podali konkursní věřitelé J.B., Ing. Z. B. a Z. B., uzavíraje, že existence jiného majetku úpadkyně než toho, který byl správcem konkursní podstaty zapsán do soupisu konkursní podstaty a následně zpeněžen, nebyla prokázána a že areál úpadkyně byl prodán mimo dražbu nejvýhodnější nabídce, přičemž okolnost, že žádný zájemce nepředložil výhodnější nabídku, nemůže provedené zpeněžení zpochybnit.

K odvolání výše označených konkursních věřitelů Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.

Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že námitky konkursních věřitelů proti konečné zprávě nejsou důvodné. K námitkám uplatněným nově v průběhu odvolacího řízení (jimiž konkursní věřitelé zpochybňovali platnost smluv o prodeji majetku z podstaty, proces výběrového řízení a namítali, že správce konkursní podstaty nezohlednil příjmy z nájemních smluv uzavřených se třetími osobami) zdůraznil - odkazuje přitom na závěry formulované v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 50/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 50/2002“) - že v odvolacím řízení může soud zvažovat jen ty výhrady, které konkursní věřitelé uvedli ve včas podaných námitkách proti konečné zprávě. Dovolání konkursního věřitele Jiřího Beneše proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle a , (dále též jen „“) jako nepřípustné.

Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud v konkursní věci potvrdil usnesení soudu prvního stupně o schválení konečné zprávy, může být přípustné toliko podle ustanovení , ve spojení s ustanovením a c/ (srov. ). O případ uvedený v nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu - oproti svému mínění - nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Výhradou, podle níž před rozhodnutím o konečné zprávě „nebyla dořešena otázka majetku, který měl být zahrnut do konkursní podstaty“, dovolatel ve skutečnosti polemizuje s opačným skutkovým závěrem soudů nižších stupňů (podle kterého byl do soupisu majetku konkursní podstaty zahrnut a následně také zpeněžen veškerý majetek úpadkyně), a uplatňuje tak dovolací důvod vymezený v ustanovení , jenž nemá u dovolání, které může být přípustné toliko podle ustanovení , k dispozici (srov. přímo dikci a v judikatuře k tomu např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Závěr, podle kterého při jednání o konečné zprávě a vyúčtování dle , o konkursu a vyrovnání (dále jen „“), nelze zásadně vznášet jiné výhrady než ty, které byly uplatněny v zákonné patnáctidenní lhůtě dle a že odvolací soud se při posuzování správnosti usnesení o schválení konečné zprávy nemůže zabývat námitkami proti konečné zprávě, jež odvolatel neuplatnil ve lhůtě dle , ač tak mohl učinit, je pak v soudní praxi ustálen (vedle R 50/2002, na které přiléhavě odkázal již odvolací soud, k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2008, sp. zn. , jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu).

A konečně, zásadně právně významným nečiní rozhodnutí odvolacího soudu ani výhrady dovolatele, podle kterých musí soud k absolutní neplatnosti právních úkonů „přihlédnout vždy“ (tj. v poměrech projednávané věci bez zřetele k tomu, zda byla „tato skutečnost“ uplatněna konkursními věřiteli ve lhůtě dle ). Jak totiž Nejvyšší soud vysvětlil již v rozsudku uveřejněném pod číslem 25/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, teze, podle které k absolutní neplatnosti (písemného) právního úkonu soud v řízení, v němž zkoumá obsah práv a povinností, jež měla z takového právního úkonu vzejít, přihlíží z úřední povinnosti, platí jen za předpokladu, že tato neplatnost je z tohoto právního úkonu (jímž byl v řízení proveden důkaz) patrna (vůle účastníků právního úkonu v něm byla např. na první pohled projevena neurčitě nebo nesrozumitelně).

Absolutní neplatnost právního úkonu však způsobuje i řada skutečností, které vyjdou (mohou vyjít) v řízení najevo, jen jsou-li účastníky tvrzeny a prokazovány jinak, než (pouze) oním právním úkonem (listinou, která jej zachycuje). K takovým skutečnostem (tj. skutečnostem, jež nejsou bez dalšího zy zachycující právní úkon zřejmé) přitom nepochybně patří také dovolatelem (z pohledu ustanovení opožděně) namítaný účel smluv (v podobě „zvýhodnění kupujícího a poškození věřitelů“), jimiž správce zpeněžil majetek konkursní podstaty úpadkyně. Srov. dále také rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 71/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Rozhodné znění (do 31. prosince 2007) plyne z ustanovení , bodu 1 a , o úpadku a způsobech jeho řešení ().

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. března 2010

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu