Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1291/2010

U S N E S E N Í

M. B.

, proti žalovanému

Lesům České republiky, s. p.,

IČ: 42196451,

se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. , o dovolání J. P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 2. 2009, č. j. -94, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, jímž tento soud zamítl žalobu, prostřednictvím níž se žalobkyně domáhala určení, že její právní předchůdci, A. B. a A. B., byli ke dni 30. 9. 1974, resp. 5. 12. 1970 vlastníky pozemků blíže identifikovaných ve výroku I. téhož rozsudku. Odvolací soud též rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Poté co byl rozsudek odvolacího soudu doručen žalobkyni (dne 23. 3. 2009), a nabyl tak právní moci, žalobkyně zemřela (dne 11. 4. 2009). Dědické řízení vedené Okresním soudem v Olomouci pod sp. zn. bylo zastaveno, neboť zůstavitelka nezanechala žádný majetek. Účastníkem dědického řízení byla dcera žalobkyně M. P., bytem v O., N., S. 604/16. Z protokolu o předběžném šetření v tomto dědickém řízení bylo zjištěno, že žalobkyně zanechala dvě děti, mimo účastnici dědického řízení též M. P., bytem ve S. H., K. 210.

Dne 25. 5. 2009 bylo Okresnímu soudu v Prostějově doručeno dovolání adresované „Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově k č. j. -94…“. Toto dovolání bylo podepsáno „za dědice“ J. P. V přípise bylo rovněž požádáno o „pozastavení řízení z důvodu smrti žalobkyně“, a to „až do vyřízení a uzavření dědického řízení.“ V závěru dovolání je věta, že „plná moc s úmrtním oznámením bude dodána do 30. 6. 2009.“

Z protokolu o předběžném šetření v dědickém řízení bylo zjištěno, že J. P. je bývalým manželem žalobkyně, jenž se žalobkyní žil ve společné domácnosti. Jejich manželství bylo rozvedeno v roce 2006 nebo 2007. V dědickém řízení bylo též zjištěno, že žalobkyně nepořídila závěť. V daném případě tedy připadalo v úvahu toliko dědění ze zákona ve smyslu a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Jestliže žalobkyně zanechala dvě děti, dědí tyto v první dědické skupině ve smyslu obč. zák. Osoby, které žily se zůstavitelem ve společné domácnosti jsou za podmínek dědici až v druhé dědické skupině. Jestliže tedy dědici byli obecně děti žalobkyně, které dědictví neodmítly, nemohl jím být její bývalý manžel, J. P.

J. P., jenž „za dědice“ podal dovolání tudíž nemůže být považován pro účely dovolací řízení ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), za dědice, popřípadě osobu, která podle výsledku dědického řízení převzala právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.

J. P., jenž podal dovolání, tedy nepřichází v úvahu jako procesní nástupce žalobkyně ve smyslu , a proto je nutno uzavřít, že dovolání podal někdo, kdo k tomu nebyl oprávněn.

Nejvyšší soud jakožto soud dovolací ( ) proto postupoval podle a a dovolání odmítl.

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel dovolací soud z toho, že J. P., jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. dubna 2010

JUDr. František Ištvánek, v. r.

předseda senátu