Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Co 46/2009

Žalobce se žalobou na ochranu osobnosti podanou dne 18. 7. 2007 ke Krajskému soudu v Ostravě domáhal po žalovaném zaplacení nemajetkové újmy ve výši 62 000 Kč. K r a j s k ý s o u d svým usnesením ze dne 2. 2. 2009 řízení zastavil. V odůvodnění krajský soud uvedl, že žalovaný svou smrtí ztratil způsobilost být účastníkem řízení dříve, než bylo řízení pravomocně skončeno a povaha věci neumožňuje pokračovat v řízení s jeho dědici, neboť předmětem řízení je nárok žalobce, který je úzce spjat s osobou žalovaného a má v tomto smyslu osobní charakter.

Žalobce podal proti usnesení krajského soudu, kterým bylo řízení zastaveno, včasné odvolání. V odvolání uvedl, že krajský soud měl přiznat finanční zadostiučinění z dědictví žalovaného O. B., neboť tento po sobě zanechal hodnoty, jako je dům a cenné sbírky. Žalobce dále krajskému soudu vytýkal, že se nikdy nepokusil o smír a že neprávem prodlužoval řízení tím, že včas nevynesl rozsudek. Navrhl, aby mu odvolací soud jako poškozenému přiznal odpovídající, soudem určenou sumu peněz za poškození jeho zdraví a zhanobení celé rodiny.

Z o d ů v o d n ě n í :

Podle čl. II. , přechodných ustanovení, bodu 2., odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.

Novela provedená nabyla účinnosti 1. 4. 2005, odvolání směřuje proti rozhodnutí vydanému dne 2. 2. 2009, proto odvolací soud z podnětu podaného odvolání provedl odvolací řízení podle ve znění po novele provedené

Odvolací soud po zjištění, že podané odvolání splňuje obecné náležitosti uvedené v ustanovení , přezkoumal napadené rozhodnutí i jemu předcházející řízení, v souladu s ustanovením tak učinil bez nařízení odvolacího jednání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.

Podle ustanovení ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.

Podle ustanovení ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde.

Podle ustanovení neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.

Kdo je procesním nástupcem účastníka, který ztratil způsobilost být účastníkem řízení, se uvádí v a 3 Procesní nástupnictví je odvozeno od nástupnictví hmotněprávního. Procesním nástupcem je proto vždy ten, kdo podle hmotného práva převzal právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. Právním nástupcem fyzické osoby, která zemřela, jsou zpravidla její dědici. Jiné osoby než dědici jsou právními nástupci fyzické osoby, která zemřela, tehdy, nabývají-li majetek po zemřelém nezávisle na dědickém řízení. Právním nástupcem zaniklé právnické osoby jsou ti, na něž při zrušení právnické osoby bez likvidace nebo v jiných zákonem stanovených případech přešlo její jmění (srov. např. až 69h obch. zák.) nebo ti, o nichž to stanoví zvláštní právní předpis (srov. např. a násl., , , , o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby); je-li takových subjektů více, vstupuje do řízení ten z nich, který převzal práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde.

Ztratí-li účastník způsobilost být účastníkem řízení v průběhu řízení, soud nejprve podle hmotněprávní povahy věci posoudí, zda uvedená skutečnost sama o sobě brání dalšímu pokračování v řízení nebo zda lze v řízení pokračovat.

Povaha věci brání pokračování v řízení zejména tam, kde

a) práva a povinnosti, o něž v řízení jde, jsou vázány podle hmotného práva na osobu účastníka řízení a nepřechází na právní nástupce (např. nárok na výživné, nárok na odškodnění bolesti a za ztížení společenského uplatnění a další),

b) je určitá skutková podstata podle právního předpisu podmíněna existencí určitého účastníka řízení (např. v řízení o způsobilosti k právním úkonům zemřel vyšetřovaný nebo v řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení vu zdravotnické péče zemřel umístěný),

c) kde smrtí (zánikem) účastníka řízení dochází podle hmotného práva k zániku právního vztahu, o nějž v řízení šlo (např. v řízení o rozvod manželství, o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je nebo není, kdy zemřel manžel, popřípadě v řízení o zrušení nebo neplatnost registrovaného partnerství nebo o určení že registrované partnerství nevzniklo, kdy zemřel registrovaný partner), pokud zákon nedovoluje, aby se v řízení pokračovalo,

d) kde účastník nemá žádného právního nástupce (např. při zastavení dědického řízení po zemřelém účastníku řízení podle § 175h odst. l a 2, ledaže by bylo prokázáno, že zůstavitel zanechal majetek vyšší než nepatrné hodnoty, při zániku právnické osoby, byla-li provedena likvidace nebo jestliže se likvidace z důvodů uvede­ných v zákoně nevyžaduje), který by převzal právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.

Z hmotněprávního hlediska je projednávanou věc třeba i v současné době

posuzovat – vzhledem k tvrzenému porušování osobnostních práv žalobce činností žalovaného od roku 2000 podle ve znění po novele provedené a

Podle ustanovení § 11 obč. zák. fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.

Podle ustanovení § 13 odst. 1 obč. zák. fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění.

Podle ustanovení § 13 odst. 2 obč. zák. pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odst. 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.

Podle ustanovení § 13 odst. 3 obč. zák. výši náhrady podle odst. 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.

Vrchní soud v první řadě konstatuje, že právo na přiznání občanskoprávních sankcí podle ustanovení § 13 obč. zák. formou morální a peněžité satisfakce za protiprávní zásah do osobnostních práv fyzické osoby (dále jen postižený) a tomu odpovídající povinnost původce zásahu k poskytnutí morální i finanční satisfakce, nemají charakter závazku, ani dluhu, existují ve formě práv a povinností z odpovědnostního vztahu vzniklého naplněním veškerých zákonných náležitostí (existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající buď v porušení nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě, neoprávněnost - protiprávnost - zásahu a příčinná souvislost mezi zásahem a neoprávněností -

- protiprávností - zásahu), přičemž forma jejich ochrany a sankce za ohrožení či porušení osobnostní sféry jsou stanoveny (konstituovány) až pravomocným rozhodnutím soudu. Převod a přechod práv a povinností z odpovědnosti za protiprávní zásah do osobnostních práv fyzické osoby výslovně neupravuje, proto je nutno je posoudit podle ustanovení smyslem a obsahem této problematice nejbližším ( obč. zák.). Takovým se jeví ustanovení obč. zák.

Podle ustanovení § 579 odst. 1 obč. zák. smrtí dlužníka povinnost nezanikne, ledaže jejím obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem.

Podle ustanovení § 579 odst. 2 obč. zák. smrtí věřitele právo zanikne, bylo-li plnění omezeno jen na jeho osobu; zanikne i právo na bolestné a na náhradu za ztížení společenského uplatnění..

Odvolací soud konstatuje, že práva zásahem postižené osoby na morální satisfakci a na přiznání zadostiučinění podle ustanovení § 13 obč. zák. jsou stejně jako osobnost sama úzce spjata s postiženou osobou, a jsou tudíž právy ryze osobní nemajetkové i majetkové povahy. Z tohoto důvodu zásahem postižená osoba nemůže svá osobnostní práva převádět na jiné osoby a v případě její smrti osobnostní právo zaniká a nepřechází na dědice (§ 460 a analogie § 579 odst. 2 obč. zák.). Tato problematika byla ve prospěch uvedeného závěru již vyřešena jak v teoretické rovině, tak i ustálenou soudní judikaturou (srovnej

Zprávu o zkušenostech z rozhodování soudů ve věcech ochrany osobnosti podle ustanovení § 11 až § 16 obč. zák. Prz 33/67 a Cpj 234/66 Nejvyššího soudu z 31.10.1967 publikovanou ve Sborníku

stanovisek, závěrů, rozborů a zhodnocení soudní praxe,

zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí

Nejvyššího soudu 1964 -1969,

S III., str. 180).

Právu postižené osoby odpovídá povinnost původce zásahu k poskytnutí satisfakce. Původcem zásahu do osobnostní složky fyzické osoby může být jiná fyzická osoba, právnická osoba nebo stát.

Z ustanovení § 13 obč. zák. jednoznačně vyplývá, že zásahem postižená osoba se může domáhat přiznání zadostiučinění pouze vůči původci zásahu (původcem zásahu se podle současné judikatury soudů rozumí nejen osoba, která zásah přímo způsobila, ale také subjekt, který za jednání škůdce nese přímou odpovědnost – zaměstnavatel, jehož zaměstnanec zásah způsobil, provozovatel vozidla, jejíž řidič újmu způsobil, a podobně). Bylo by totiž zcela absurdní, aby tato povinnost byla ukládána jiné osobě, která se protiprávního zásahu nedopustila. Povinnost k poskytnutí morální i peněžité satisfakce může být tedy ukládána pouze původci a nikoliv jiným subjektům. Z uvedeného tedy plyne, že i povinnost původce zásahu k poskytnutí morální i peněžité satisfakce podle ustanovení § 13 obč. zák. je nerozlučně spjata s osobou původce zásahu, má rovněž osobní charakter a plnění může být poskytnuto pouze původcem a nikým jiným. Povinnost k poskytnutí sankcí proto nelze z původce zásahu převádět na třetí osoby a je-li původcem zásahu fyzická osoba, tak v případě její smrti povinnost zaniká a nepřechází na dědice (§ 579 odst. 1 obč. zák., srovnej též

rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. ).

Zánik práv a povinností ze závazkových vztahů vázaných na osobu věřitele nebo dlužníka v důsledku smrti některého z nich je upraven v ustanovení § 579 obč. zák. pouze ve vztahu k fyzickým osobám, ovšem uvedené právní závěry platí i na případy, kdy původcem zásahu je právnická osoba či stát. Občanský, ba ani obchodní zákoník sice přímo neupravuje právní důsledky zániku právnické osoby na její závazky, práva či povinnosti. K závěru, že v důsledku zániku právnické osoby dochází současně k zániku jejích závazků však lze dospět nepřímo. Zánik závazků společnosti vymazané z obchodního rejstříku lze dovodit z ustanovení § 311 odst. 2 obch. zák. o ručení, v něm se uvádí, že ručení nezaniká, „jestliže závazek zanikl pro nemožnost plnění dlužníka a závazek je splnitelný ručitelem nebo pro zánik právnické osoby, jež je dlužníkem." Toto ustanovení jednoznačně spojuje zánik závazku se zánikem právnické osoby bez práv­ního nástupce. Lze uzavřít, že zánikem právnické osoby bez právního nástupce zani­kají i její závazky a nutně tedy musí zanikat i její práva a povinnosti z odpovědnosti za protiprávní zásah do osobnostních práv fyzické osoby.

Zrušením společnosti bez likvidace různými způsoby přeměn obchodních společností podle ustanovení § 69 a násl. obch. zák. společnost posléze rovněž zaniká, ale má právního nástupce. Obdobně je tomu u družstva (srovnej ustanovení § 254 a násl. obch. zák.). I zde ale platí, že povinnosti z odpovědnosti za protiprávní zásah do osobnostních práv fyzické osoby zánikem právnické osoby, byť zanikla s právním nástupcem, zanikají, neboť jsou nerozlučně spjaty s osobou původce zásahu a na právního nástupce nepřechází (§ 579 odst. 2 obč. zák.).

Výjimkou z uvedené teze je přeměna společnosti či družstva změnou právní formy podle ustanovení § 69d a násl. obč. zák. a § 254 odst. 4 obch. zák., při níž právnická osoba nezaniká a její jmění nepřechází na právního nástupce. V takovém případě nezaniká ani povinnost z odpovědnosti za protiprávní zásah do osobnostních práv fyzické osoby.

Lze tedy souhrnně uzavřít, že žalobou na ochranu osobnosti se může fyzická osoba, které bylo protiprávním jednáním zasaženo do jejích osobnostních práv, domáhat ochrany proti tomu, kdo do těchto osobnostních práv neoprávněně zasáhl. Z povahy věci jde tedy o odpovědnostní vztah výrazně osobního charakter úzce spjatého jak s osobou postiženého, tak s osobou původce protiprávního zásahu. K podání žaloby o ochranu osobnosti je aktivně legitimována pouze fyzická osoba, která byla sama na svých právech poškozena. Právo na přiznání satisfakce za zásah do osobnostních práv svědčí pouze samotnému postiženému, toto právo není způsobilé převodu ani přechodu na dědice či jiné právní nástupce postiženého. Stejná zásada platí i pro původce zásahu. Jeho odpovědnost za zásah tedy nelze převést na jiný subjekt a práva a povinnosti z takového vztahu nepodléhají ani přechodu na právní nástupce. Pasivně legitimován v řízení je potom pouze škůdce (původce zásahu), který do osobnostních práv protiprávně zasáhl. Pokud dojde ke ztrátě způsobilosti být účastníkem řízení na straně žalované smrtí osoby nebo zánikem právnické osoby ať již s likvidací nebo s právním nástupcem, odpovědnostní vztah mezi postiženým a původcem zásahu zaniká, neboť v souladu s ustanovením povaha věci neumožňuje v řízení pokračovat s právním nástupcem původce zásahu.

V projednávané věci žalovaný ztratil smrtí způsobilost být účastníkem řízení, z uvedených důvodů nemohlo dojít k procesnímu nástupnictví na straně žalované, čímž vznikla neodstranitelná překážka postupu řízení ve smyslu ustanovení Krajský soud proto zcela správně řízení ve věci zastavil.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení jako věcně správně potvrdil.