Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3882/2007

25Cdo 3882/2007

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

a) F. K.,

 a

b) H. K.,

 proti žalovanému

Mgr.

P. T.,

o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. ledna 2007, č. j. -120, takto:

I. Dovolání

se zamítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

 na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 10. 12. 2003, č. j. -105, zamítl žalobu na zaplacení částky 95.055,- Kč s příslušenstvím, ohledně částky 58.045,- Kč s příslušenstvím řízení zastavil, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Rozhodl tak o nároku na náhradu škody (§ 420 odst. 1 obč. zák.) na věcech, které žalovaný protiprávně vystěhoval poté, co násilně vnikl do bytu žalobců (byl za toto jednání pravomocně odsouzen pro trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 trestního zákona), a naskládané do pytlů je ponechal stát na chodbě před bytem. Žalovaný žalobce vyzval k převzetí věcí, ti však nereagovali, ačkoliv tak mohli učinit, jakmile jim policie umožnila vstup do bytu. I když tedy žalovaný porušil právní povinnost, neshledal soud příčinnou souvislost mezi jeho jednáním a škodou na věcech, které se ztratily v důsledku „zvláštního vztahu“ žalobců k věcem, které na jednu stranu označovali za cenné, na druhou stranu se nijak nepostarali o jejich převzetí. V rozsahu 50.000,- Kč pak žalobci neprokázali ztrátu věcí vztahujících se k podnikání žalobkyně b).

K odvolání žalobců Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 1. 2007, č. j. -120, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalovanému, aby žalobcům k ruce společné a nerozdílné zaplatil 25.000,- Kč s 21% úrokem z prodlení od 29. 11. 1997 do zaplacení, ve zbývajícím rozsahu (vyjma výroku o zastavení řízení) jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a zatímco ohledně částky 50.000,- Kč se ztotožnil s jeho závěrem, nesouhlasil s tím, že mezi neoprávněnou držbou věcí ze strany žalovaného a vznikem škody není příčinná souvislost. Nelogickým počínáním ve vztahu ke svým věcem, které žalobci zřejmě v souvislosti s trestním stíháním žalovaného ponechali bez dozoru na chodbě, ačkoliv jich alespoň část mohli odnést a škodu tím eliminovat, žalobci vznik škody spoluzavinili. Odvolací soud s odkazem na ustanovení § 420 odst. 3 obč. zák. určil jejich podíl tak, že jim přiznal na náhradě 25.000,- Kč.  

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž označuje dovolací důvod podle a vytýká odvolacímu soudu závěr o příčinné souvislosti. Poukazuje na závěr soudu prvního stupně, že věci byly uloženy do přízemní kanceláře, kterou užívala a do níž měla přístup žalobkyně b), takže žalovaný je neměl v držbě, naopak žalobcům nic nebránilo s nimi disponovat. Po dalších šesti měsících pak žalovaný věci přestěhoval do sklepa, o čemž žalobce vyrozuměl.  Z toho dovolatel vyvozuje, že žalobci neměli zájem věci převzít a že „vznik škody na údajně zadržených věcech byl od počátku jejich přáním“. Kromě toho má dovolatel za to, že šlo o věci bezcenné, což nebylo znalcem dostatečně zohledněno.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu , dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle , není důvodné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 15. 1. 2007, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12, čl. II , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud je povinen přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b) a , stejně jako k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ], a to i když nebyly v dovolání uplatněny. Existence takových vad nebyla dovolatelem namítána a nevyplývá ani z obsahu spisu.

Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatel uplatňuje jako důvod dovolání [ ], může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.

V dané věci není sporu o tom, že žalovaný neoprávněně vnikl do bytu žalobců (byl pro toto jednání odsouzen pravomocným trestním rozsudkem) a v souvislosti s tím odtud vyklidil jejich věci. Ačkoliv dovolatel ve svůj prospěch poukazuje na skutkové zjištění soudu prvního stupně, že věci z bytu předal do dispozice žalobkyně, žádný takový skutkový závěr učiněn nebyl, a bez ohledu na určité nesrovnalosti v konkrétním vymezení, kam byly věci uloženy a jak s nimi bylo následně nakládáno, nemůže být pochyb o tom (proti tomu nevznáší námitky ani dovolatel), že žalovaný tyto věci minimálně odstranil z bytu a vystavil je nebezpečí vzniku škody ztrátou či odcizením. I když není přesný závěr odvolacího soudu, že šlo o neoprávněnou držbu na straně žalovaného, spočívá porušení právní povinnosti právě v neoprávněném zacházení s věcmi a jejich vynesení z bytu, čímž byl navozen stav, kdy věci byly po určitou dobu vystaveny možné újmě. Pak není důvodu pochybovat o tom, že takové počínání bylo prvotním předpokladem (příčinou, bez níž by k následku nedošlo) ztráty věcí a že je dán vztah příčinné souvislosti. Následný postup žalobců, kteří zřejmě měli možnost se o věci postarat, nicméně tak vzhledem k probíhajícím úkonům trestního řízení neučinili, na porušení právní povinnosti žalovaným nic nemění; může být posuzován jako spoluzavinění poškozených na vzniku škody podle § 441 obč. zák., jak ostatně odvolací soud učinil, byť odkázal nepřesně na ustanovení § 420 odst. 3 obč. zák. V tomto případě je posouzení rozsahu míry spoluzavinění otázkou úvahy soudu, kterou nelze považovat za nepřiměřenou či za nesprávnou po právní stránce, jestliže ji odvolací soud stanovil (vzhledem k přiznané částce z hodnoty skutečně prokázaných věcí) přibližně v jedné polovině. Výhrady dovolatele ke zjištění ceny věcí ve znaleckém posudku pak mají pouze obecný charakter a nepředstavují způsobilý dovolací důvod, jímž by skutkové zjištění soudu, opírající se o znalecký posudek, mohlo být úspěšně zpochybněno.

Z těchto důvodů je zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu věcně správný; Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalobcům v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. dubna 2010

                                                                                JUDr. Petr  Vojtek , v. r.

                                                                                      předseda senátu