Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2938/2008

U S N E S E N Í

a) A. D

., a

b) J. D.,

proti žalované

České republice – Ministerstvu pro místní rozvoj

, se sídlem v Praze 1, Staroměstské náměstí 6, zastoupené JUDr. Aloisem Deutschem, advokátem se sídlem v Brně, Smetanova 17, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. února 2008, č. j. -120, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. 2. 2008, č. j. -120, potvrdil rozsudek ze dne 19. 1. 2006, č. j. -95, jímž Okresní soud ve Vyškově uložil žalované zaplatit žalobcům 37.100,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ve shodě se soudem prvního stupně shledal důvodným nárok žalobců na náhradu škody, která na jejich nemovitosti vznikla v důsledku rozhodnutí Městského úřadu v Bučovicích, stavebního úřadu, ze dne 28. 7. 1995, o odstranění stavby, které bylo pro nezákonnost zrušeno rozhodnutím Okresního úřadu ve Vyškově ze dne 10. 7. 1996, avšak demolice domu byla mezitím provedena. Podle odvolacího soudu byly splněny podmínky odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem; výši škody spočívající v hodnotě zlikvidovaného domu zjistil soud ze znaleckých posudků.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvod podle a vytýká odvolacímu soudu nesprávnost závěru o splnění podmínek odpovědnosti státu za škodu. Podle dovolatelky není městský úřad, který vydal zrušené rozhodnutí, „státním orgánem, orgánem státní organizace ani orgánem společenské organizace při plnění úkolů státního orgánu, které na tuto organizaci přešly“; protože podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. nelze dovozovat nárok státu na regresní úhradu vůči městu, neodpovídá stát ani za škodu způsobenou rozhodnutím městského úřadu. S poukazem na posudky znalců Ing. Vladimíra Knapa a Ing. Pavla Dočkala, CSc., pak dovolatelka namítá, že nemovitost byla v tak špatném stavu, že musela být odstraněna, a učinil-li tak Městský úřad v Bučovicích na své náklady, ušetřil žalobcům prostředky, které by jinak museli vynaložit.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí dovolací soud postupoval podle dosavadních předpisů ( ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony) a podle , ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem, ), uvádí pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde tedy o přípustnost dovolání podle , b) ]; dovolání tak může být podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, které jsou zároveň zásadního významu. Závěr odvolacího soudu, že stát odpovídá podle za škodu způsobenou rozhodnutím stavebního úřadu, které bylo pro nezákonnost zrušeno, je v souladu s hmotným právem i ustálenou judikaturou soudů vyšších stupňů a odpovídá principu presumpce správnosti rozhodnutí, podle nějž soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu není oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 4030, C. H. Beck). Rozhodnutí odvolacího soudu je pak v souladu i s judikaturou dovolacího soudu spojující setrvale škodu způsobenou rozhodováním stavebního úřadu ve stavebním řízení s odpovědností státu, nikoliv obce (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 8. 2006, sp. zn. , publikovaným pod č. 98 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2007, byť již ve vztahu k úpravě založené ). Poukaz dovolatelky na rozhodnutí sp. zn. je nepřípadný, neboť zde byla řešena otázka následného regresního nároku státu, a to přitom právě za situace, kdy stát z titulu své odpovědnosti za nezákonné rozhodnutí městského úřadu nahradil škodu.

Námitky, jimiž dovolatelka vytýká odvolacímu soudu nesprávnost zjištění výše škody, případně jejího vzniku vůbec, směřují proti správnosti skutkových zjištění, o něž odvolací soud své rozhodnutí opřel, a jde tedy o uplatnění dovolacího důvodu podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jímž přípustnost dovolání podle založit nelze, neboť jej lze uplatnit pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle a b) Pak ovšem z pohledu uplatněných dovolacích námitek, jejichž vymezením je dovolací soud vázán, směřuje dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalovaná neměla v dovolacím řízení úspěch, avšak žalobcům žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. dubna 2010

JUDr. Petr Vojtek , v. r.

předseda senátu