Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2034/2009

U S N E S E N Í

F. F.

K. E.

, zastoupené Mgr. Martinem Blaškem, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, 28.října č. 1727/108, o 49.500,- Kč s úrokem z prodlení, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. srpna 2007, č. j. - 134, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í ( ):

Dovolání žalované (která se stala na základě usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 3. 2010, č. j. -233, účastnicí řízení jako nástupkyně původně žalovaného V. E., zemřelého dne 26. září 2009) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2007, č. j. - 134, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 27. 3. 2007, č. j. -116, ve věci samé [ve výroku, jímž bylo žalované (jejímu právnímu předchůdci) uloženo zaplatit žalobci 48.000,- Kč s 2% úrokem z prodlení od 21. 10. 2003 do zaplacení] není přípustné podle ustanovení , [ve znění do 30. 6. 2009 (dále jen „ “), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 7. 2009 (srov. Čl. II bod 12 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony], a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Dovolání může být podle ustanovení přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. ], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. ]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení ve smyslu ustanovení a (srov. ). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení , a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, nebo podle ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).

I když dovolatelka uvádí, že uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení (za otázku zásadního právního významu považuje „nutnost závazného posouzení, zda soud může přijmout závěry znaleckého posudku, který vycházel z podkladů, jež nebyly v řízení provedeny jako důkaz ani k důkazu navrženy, a s tím související otázky, zda soud může podklady znaleckého posudku, které v řízení nebyly provedeny jako důkaz ani k důkazu navrženy, použít jako důkaz u k odůvodnění svých skutkových zjištění“), z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) je zřejmé, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud (i soud prvního stupně) vychází [že „žalobce u žalované (jejího právního předchůdce) pracoval za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen“], a se způsobem, jak ke svým skutkovým zjištěním odvolací soud dospěl. Podstatou všech jejích námitek je nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil („soud přijal závěry znaleckého posudku, který byl vyhotoven na základě podkladů, jež nebyly součástí soudního spisu, soud je neměl vůbec k dispozici, v řízení nebyly účastníky navrženy k důkazu ani jako důkaz provedeny“, a „soud nakládal s jednotlivými podklady znaleckého posudku jako s listinným důkazem“). Tím, že zpochybňuje proces získávání důkazů a jejich hodnocení, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Námitky dovolatelky v tomto směru tedy nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolacího důvodu podle ustanovení , příp. podle Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska těchto dovolacích důvodů nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť – jak výše uvedeno - skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování nebo že řízení je postiženo vadou, nezakládá bez dalšího přípustnost dovolání podle ustanovení

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. května 2010

JUDr. Mojmír Putna, v. r.

předseda senátu