Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
06A359AB99A17961C1257A4E006506A9.html
HTML · 12.94 KB
No categories available
21 Cdo 2276/2009
U S N E S E N Í
M. Č.,
J. Ž.,
zastoupenému JUDr. Radkem Foralem, advokátem se sídlem v Napajedlech, Masarykovo nám. č. 220, o náhradu mzdy, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 7 C 159/97 , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 11. září 2008 č.j. 60 Co 193/2008 -207, takto:
I. Dovolání žalovaného
se odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst.2 o.s.ř. ):
Dovolání žalovaného proti výroku rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 11.9.2008 č.j. 60 Co 193/2008 -207, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 27.9.2007 č. j. 7 C 159/97 -173, ve věci samé (tj. v části výroku, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 44.058,- Kč), není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. (neboť v novém rozhodnutí ve věci nebyl soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu, k odlišnému rozhodnutí dospěl na základě provedených důkazů a jejich zhodnocení), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř.
Z hlediska právního posouzení věci vychází rozsudek odvolacího soudu z ustálené judikatury soudů (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku býv. Nejvyššího soudu ze dne 22.12.1969 sp. zn. 6 Cz 72/69 , uveřejněném pod č. 90 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1970, a v Závěrech ze semináře uspořádaného dne 19.6.1975 k některým ustanovením zákoníku práce změněným nebo doplněným ustanoveními zákona č. 20/1975 Sb. , uveřejněných pod č. 51 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1975, či právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne
17.12.2003 sp. zn. 21 Cdo
1103/2003, uveřejněném
pod č.30 v časopisu Soudní judikatura, roč.
2004).
Dovolatel ve svém dovolání - jak vyplývá z jeho obsahu (srov. § 41 odst. 2 o.s.ř. ) - uplatnil rovněž dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst.3 o.s.ř. , neboť zpochybňuje skutková zjištění, na nichž je rozsudek odvolacího soudu vybudován. K okolnostem, uplatněným tímto dovolacím důvodem, však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. , přihlédnuto (srov. právní názory vyjádřené např. v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004 sp.zn. 21 Cdo 541/2004 , které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006 sp. zn. III. ÚS 10/06 , uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).
Dovolání žalovaného proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení, který má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení (srov. § 167 odst. 1 ), není rovněž přípustné (srov. § 237 až § 239 o. s. ř. o. s. ř. ), a to bez ohledu na to, zda jde o měnící či potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení nebo o náhradu nákladů odvolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001 , uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).
Protože dovolání žalovaného
proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. , neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. května 2010
JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.
předseda senátu