Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2879/2008

U S N E S E N Í

Wüstenrot - stavební spořitelny a. s.

F. J.,

zastoupenému JUDr. Martinem Alešem, advokátem se sídlem v Plzni, Houškova 30, pro 250.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2007, č. j. -19, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud napadeným rozhodnutím odmítl podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 10. 2009 (dále jen „ “), odvolání povinného proti usnesení ze dne 9. 8. 2006, č. j. -8 (jímž obvodní soud nařídil podle pravomocného a vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 9. 2005, č. j. -302, k uspokojení pohledávky oprávněné exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. Markétu Havlíkovou, soudní exekutorku Exekutorského úřadu Praha 3), protože povinný ve svém odvolání neuplatnil žádnou skutečnost rozhodnou pro nařízení exekuce.

Povinný v dovolání, jehož přípustnost opírá o ve spojení s , odst. 2 , namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( , b/ ). Soud podle dovolatele pochybil při posuzování vykonatelnosti exekučního titulu. Podle doložky vyznačené na vykonávaném rozsudku se titul stal sice po formální stránce vykonatelným dnem 9. 2. 2006, tj. dnem právní moci rozsudku, avšak nikoliv ve smyslu , jak se mylně domnívá odvolací soud, ale podle tr. ř., neboť při tomto posouzení je nutno vycházet z předpisu, na základě něhož byl exekuční titul vydán. Dovolatel dále namítá, že odvolací soud měl prověřit, zda pro týž skutek nebyla uznána vinnou a zavázána k zaplacení vymáhané částky z téhož právního důvodu i manželka povinného, případně jiná osoba dalším rozhodnutím soudu; stejná povinnost totiž mohla být uložena více osobám více rozhodnutími a soud měl zkoumat, zda jde o povinnost k náhradě škody rukou společnou a nerozdílnou či podle účasti na způsobené škodě jednotlivými podíly. Vymáhání nároku oprávněné se povinnému jeví za dané situace v rozporu s dobrými mravy. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud projednal věc a rozhodl o dovolání podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. ), dále též jen „ “.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení , lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím, jako v projednávaném případě, usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí či exekuce (a takovým z obsahového hlediska je i usnesení o odmítnutí odvolání proto, že neobsahuje skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce), je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je v daném případě vyloučeno (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle (že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Tímto důvodem včetně jeho obsahového vymezení je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam ( , věta první, ).

Naopak přípustnost dovolání ve smyslu nemohou založit případné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132; usnesení ze dne 31. 10. 2005 sp. zn. ). Dovolací soud je zohlední jen, je-li dovolání přípustné ( , věta druhá, ), a tento předpoklad v projednávaném případě, kdy napadené rozhodnutí není zásadního právního významu, naplněn není. Proto při posouzení zásadního významu rozhodnutí po právní stránce nebylo možno přihlédnout ani k výtce nepochybně podřaditelné pod důvod uvedený v , směřující k nesprávnému postupu soudu, jenž měl pochybit tím, že neprověřil, zda k zaplacení vymáhané částky nebyla jiným titulem zavázána také jiná osoba než povinný (nehledě k tomu, že takový postup ani nemá oporu v zákoně).

Námitku, že odvolací soud pochybil, protože při posuzování vykonatelnosti titulu nevycházel z trestního řádu (což dovolatel patrně dovozuje z odkazu na , uvedeného v závorce na konci druhého odstavce 2. strany napadeného rozhodnutí), a rovněž i námitku rozporu exekuce s dobrými mravy vznesl dovolatel až v dovolacím řízení (odvolání proti usnesení obvodního soudu o nařízení exekuce žádnou výtku v těchto směrech neobsahuje), proto k nim dovolací soud při posouzení, zda napadené rozhodnutí má ve věci samé zásadní právní význam, nemohl přihlížet ( ).

Protože rozhodnutí odvolacího soudu zásadní právní význam ve smyslu , odst. 3 nemá a dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je bez jednání ( , věta první, ) odmítl ( , věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. dubna 2010

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.

předsedkyně senátu