Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 197/2010

25

Cdo 197/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Ing.

F. N.

, zastoupeného Mgr. Janem Kindlem, advokátem se sídlem v Kladně, Huťská 1383, proti žalované

České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu,

se sídlem v Praze 1, Na Františku 32, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. června 2009, č. j. -185, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. června 2009, č. j. -185, a rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 9. března 2009, č. j. -162, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Kladně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 9. 3. 2009, č. j. -162, zamítl žalobu na zaplacení 330.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Ve sporu o náhrady škody, která měla podle žaloby vzniknout tím, že v důsledku nezákonného rozhodnutí živnostenského úřadu byla žalobci v období od 1. 12. 2006 do 1. 11. 2007 znemožněna podnikatelská činnost, vyzval soud žalobce k doplnění žalobních tvrzení a předložení důkazů o tom, že uplatnil vůči žalované žádost o náhradu škody. Žalobce nedoložil, že by podle ustanovení , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (dále též jen „zákon“), uplatnil svůj nárok na náhradu škody u příslušného úřadu, soud proto již dále neprováděl důkazy stran uplatněného nároku a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť nebyla splněna podmínka předběžného projednání nároku u žalované.

K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 6. 2009, č. j. -185, ve spojení s opravným usnesením ze dne 24. 7. 2009, č. j. -194, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem, že žalobce nesplnil hmotněprávní podmínku stanovenou v § 14 odst. 3 zákona spočívající v předběžném uplatnění nároku na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím u příslušného úřadu, jímž je v daném případě Ministerstvo průmyslu a obchodu [ za použití a 2 písm. b) zákona], neboť nárok uplatnil přímo u soudu, přičemž ani po výzvě a poučení soudu prvního stupně podle a 3 neprokázal, že by tak učinil. S poukazem na speciální úpravu obsaženou v a 15 zákona odvolací soud odmítl názor žalobce, že nárok na náhradu škody byl uplatněn u žalované nejpozději doručením žaloby, které má hmotně právní účinky požadovaného uplatnění nároku, neboť zákon stanoví zvláštní postup uplatnění nároku na náhradu škody vůči státu a nepřipouští z něho výjimku; smyslem tzv. předběžného uplatnění nepochybně je poskytnout státu možnost posoudit oprávněnost nároku a uspokojit jej, aniž by bylo třeba podávat žalobu. Jestliže tedy žalobce nedodržel zákonný postup pro uplatnění nároku, nemohla být žaloba již z tohoto důvodu úspěšná a soud nebyl oprávněn zabývat se vlastními předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , neboť rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení. Dovolatel namítá, že způsob, jakým se soudy obou stupňů vypořádaly s procesní povinností důkazní, resp. s povinností prokázat tvrzené skutečnosti, je v rozporu s principy vyjádřenými příslušnými ustanoveními . Podle dovolatele byl nárok u žalované uplatněn nejpozději doručením žaloby, které má hmotněprávní účinky požadovaného uplatnění nároku, a žaloba byla podána důvodně. Navíc podle dovolatele je nedostatek uplatněného nároku, tak jak vyžaduje ustanovení zákona, odstranitelným nedostatkem podmínek řízení, který bylo možné v průběhu řízení zhojit, žalobce mohl být soudem prvního stupně vyzván v rámci jeho poučovací povinnosti k uplatnění svého nároku a v případě nevyhovění pak bylo možné pokračovat v řízení. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhla, aby dovolání bylo jako nedůvodné zamítnuto, neboť přijetím názoru žalobce, že nárok byl uplatněn u žalovaného nejpozději doručením žaloby, by docházelo k obcházení smyslu zákonem stanovené specifické úpravy formy jedině možného uplatnění nároku na náhradu škody vůči státu spočívající v jednoznačně stanoveném pořadí posloupnosti jednotlivých procesních úkonů. Úvaha žalobce o doručení žaloby, jež má hmotněprávní účinky požadovaného uplatnění nároku, je neudržitelná a činila by specifickou právní úprava nadbytečnou. Současně namítá, že nejsou splněny ani hmotněprávní předpoklady pro přiznání žalobcem požadované náhrady škody, když Obecní živnostenský úřad postupoval v souladu se zákonem a mezi jeho postupem a tvrzeným vznikem škody nelze dovodit příčinnou souvislost.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě ( ), rozhodnutí přezkoumal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12, čl. II , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony) vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí. Dovolání je přípustné podle , neboť odvolací soud vyložil ustanovení nesprávně a v rozporu s ustálenou soudní praxí; z tohoto důvodu je pak i důvodné.

Podle § 14 odst. 1

, ve znění ,

nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle § 14 odst. 2 byl-li nárok uplatněn u úřadu, který není příslušný, postoupí tento úřad žádost poškozeného příslušnému úřadu. Účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány. Podle § 14 odst. 3 uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

Podle § 15 odst. 2 zákona domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

Zákonný požadavek na předběžné projednání nároku na náhradu škody u ústředního orgánu je sice obligatorní podmínkou pro uplatnění tohoto nároku u soudu, neboť poškozený se může se svým nárokem obrátit na soud pouze tehdy, jestliže do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok příslušným úřadem plně uspokojen, jde však o podmínku procesněprávní, jejíž nedostatek má toliko procesní důsledky a nemůže být důvodem pro zamítnutí žaloby z věcného hlediska. Jak ostatně již dříve soudní praxe dovodila a jak vyplývá z ustanovení zákona, byl-li nárok na náhradu škody uplatněn u soudu bez předběžného projednání u příslušného ústředního správního úřadu, jedná se o odstranitelný nedostatek podmínky řízení ve smyslu ustanovení a 104 a namístě je postup soudu podle , jenž v případě neodstranění tohoto nedostatku vede k zastavení řízení (srov. např. Zprávu o zhodnocení dalších poznatků soudů o účinnosti občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 15. 1. 1980, sp. zn. , publikovanou pod č. 20 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1981, rozsudek téhož soudu ze dne 30. 12. 1976, sp. zn. , uveřejněný tamtéž pod č. 28, ročník 1978, či rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. , publikovaný tamtéž pod č. 13, ročník 2010). Od těchto závěrů nemá dovolací soud důvod se odchýlit.

Jestliže v projednávané věci nárok na náhradu škody odůvodněné nezákonným rozhodnutím nebyl před podáním žaloby u soudu předběžně projednán u příslušného ministerstva, měl soud po marném opatření k odstranění tohoto nedostatku postupovat podle a řízení zastavit; jelikož však namísto toho o žalobcově nároku věcně rozhodl a žalobu zamítl, vyložil ustanovení , ve znění , nesprávně. Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu podle části věty za středníkem zrušil; vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl rozsudek zrušen, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i jeho rozsudek a věc vrátil Okresnímu soudu v Kladně k dalšímu řízení ( věta druhá ).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. března 2010

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu