Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 4895/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce Mgr. O. B., LL.M., zastoupeného Mgr. Andreou Krásnou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Římská 104/14, proti žalované ALD Automotive s.r.o., se sídlem v Praze 10, U Stavoservisu 527/1, PSČ 100 40, IČ 61063916, zastoupené JUDr. Martinem Doubravou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, U 1. baterie 1, o zaplacení částky 16 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu v Praze 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. srpna 2009, č.j. -32, takto :

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. srpna 2009, č. j. -32, potvrdil ve výroku I. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. května 2009, č. j. -15, o zastavení řízení a vrácení soudního poplatku, výrokem II. změnil výrok usnesení soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že v čl. 11.1 Všeobecných obchodních podmínek full-servisu leasingu verse 01/2005, jako nedílné součásti leasingové smlouvy, uzavřené mezi účastníky dne 18.10.2005, byla sjednána rozhodčí doložka, v níž se účastníci dohodli, že veškeré majetkové spory a nároky vzniklé v souvislosti s uzavřenou leasingovou smlouvou budou rozhodovány podle právních předpisů platných v ČR rozhodcem vybraným žalující stranou ze seznamu rozhodců vedeného při Asociaci leasingových společností ČR, nerozhodne-li se pronajímatel (žalovaná), že svůj nárok uplatní u věcně a místně příslušného soudu dle . Dále vyšel soud ze skutečnosti, že žalovaná uplatnila námitku věcné nepříslušnosti soudu při prvním úkonu ve věci a že účastníci shodně neprohlásili, že na rozhodčí smlouvě netrvají. Protože projednání věci v řízení před rozhodci nepřesahuje rámec pravomoci přiznané rozhodcům předmětnou smlouvou a rozhodčí soud neodmítl se věcí zabývat, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně správně za použití , o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, dovodil, že byly naplněny podmínky stanovené v (dále jen „“) a řízení zastavil. Odvolací soud dále konstatoval, že na platnosti rozhodčí doložky sjednané v leasingové smlouvě účastníků nemůže nic změnit okolnost, že byla zahrnuta do všeobecných smluvních podmínek, které jsou součástí smlouvy, a nikoliv přímo do vlastní smlouvy. Rovněž nepřesnost v označení subjektu, který vede seznam rozhodců případného sporu účastníků, spočívajícího v použití staršího názvu - Asociace leasingových společností místo nového názvu Česká leasingová a finanční asociace, nemohla podle odvolacího soudu způsobit neplatnost ujednání účastníků o rozhodčí doložce. Odvolací soud uzavřel, že uplatněný nárok – vrácení částky, kterou žalobce zaplatil žalované na vyrovnání jejich nároků z leasingové smlouvy s odůvodněním, že k jejímu placení nebyl povinen, představuje nárok související s leasingovou smlouvou, proto soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že projednání věci je podřízeno rozhodčí smlouvě a soudní řízení zastavil.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , přičemž za otázku zásadního právního významu ve smyslu považuje otázku neplatnosti sjednané příslušnosti rozhodčího soudu. Rozhodčí doložka byla podle jeho názoru v dané věci sjednána neurčitě, odkazuje-li na neexistující subjekt – Asociaci leasingových společností, a nebyly-li splněny podmínky ustanovení , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, podle něhož tvoří-li rozhodčí doložka součást podmínek, jimiž se řídí smlouva hlavní, k níž se rozhodčí doložka vztahuje, je rozhodčí doložka platně ujednána i tehdy, jestliže písemný návrh hlavní smlouvy s rozhodčí doložkou byl druhou stranou přijat způsobem, z něhož je patrný její souhlas s obsahem rozhodčí smlouvy. Dovolatel namítá, že rozhodčí doložka jako součást textu Všeobecných smluvních podmínek byla zjevně přehlédnutelná, že rozhodčí doložka není všeobecnou smluvní podmínkou, a tudíž nebyla přijata kvalifikovaným způsobem, který vyžaduje patrný souhlas s obsahem rozhodčí smlouvy. Je přesvědčen, že k platnému sjednání rozhodčí doložky v dané věci nedošlo, proto považuje závěr odvolacího soudu o platném sjednání rozhodčí doložky za nesprávné právní posouzení ve smyslu Navrhl zrušení rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v k tomu oprávněnou osobou (žalobcem) řádně zastoupenou advokátkou (, 4 ), se nejdříve zabýval otázkou, zda je dovolání v dané věci přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ). Dovolací soud je nucen konstatovat, že ustanovení o zastavení řízení pro překážku rozhodčí smlouvy podle ustanovení je ustanovením speciálním vůči ustanovení , upravujícímu obecně zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu. Protože dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle , připouští zákon v ustanovení , dovolání v posuzované věci je podle přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.4.2005, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 37/2006 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.12.2009, sp. zn. , publikované na www.nsoud.cz).

Podle ustanovení lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám řízení uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly uplatněny. Uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatel ani tyto vady nenamítá.

Nejvyšší soud se dále zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení 241a odst. 2 písm. b) , kterým je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).

Podle , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, tvoří-li rozhodčí doložka součást podmínek, jimiž se řídí smlouva hlavní, k níž se rozhodčí doložka vztahuje, je rozhodčí doložka platně ujednána i tehdy, jestliže písemný návrh hlavní smlouvy s rozhodčí doložkou byl druhou stranou přijat způsobem, z něhož je patrný její souhlas s obsahem rozhodčí smlouvy.

Ze skutkových zjištění v dané věci vyplývá, že hlavní smlouva – leasingová smlouva – výslovně uvádí, že Všeobecné smluvní podmínky full-servisu leasingu verse 01/2005, které byly k této smlouvě připojeny a smluvními stranami leasingové smlouvy podepsány, jsou nedílnou součástí smlouvy. Jestliže tedy uvedené smluvní podmínky, které v čl. 11.1 obsahovaly rozhodčí doložku, a s nimiž obě smluvní strany, tedy i dovolatel, vyslovily souhlas svým připojeným podpisem, byly podle výslovného ujednání v leasingové smlouvě nedílnou součástí této smlouvy, nelze přisvědčit dovolateli, že by rozhodčí doložka v posuzované věci nebyla sjednána platně, a že by ze smlouvy nebyl patrný souhlas s obsahem rozhodčí smlouvy. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že odvolací soud rozhodl v souladu s hmotným právem ( , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů), jestliže uzavřel, že rozhodčí doložka byla mezi účastníky sjednána platně.

Na uvedený závěr nemůže mít vliv okolnost, že v rozhodčí doložce byl uveden dřívější název subjektu, z jehož seznamu měl být vybrán rozhodce. Odvolací soud správně ve svém rozhodnutí odůvodnil, že změna názvu určitého subjektu nemůže vést k závěru, že ujednání v rozhodčí doložce je neurčité a nesrozumitelné. Došlo-li pouze ke změně názvu právnické osoby, nelze bez dalšího dovodit, že by tato právnická osoba byla zaměnitelná s jinou právnickou osobou. Odvolací soud se s otázkou zaměnitelnosti právnické osoby uvedené v rozhodčí doložce, vedoucí seznam rozhodců případného sporu účastníků vypořádal a správně dospěl k závěru, že nepřesnost v označení subjektu, spočívajícího v použití staršího názvu - Asociace leasingových společností místo nového názvu Česká leasingová a finanční asociace, nemůže způsobit neplatnost ujednání účastníků o rozhodčí doložce.

Námitky dovolatele k nesprávnému právnímu posouzení věci nebyly tedy shledány oprávněnými a dovolací důvod ve smyslu nebyl uplatněn důvodně. Nejvyšší soud proto, aniž nařídil jednání ( ), dovolání žalobce podle , část věty před středníkem, zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a , když úspěšné žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. dubna 2010

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á předsedkyně senátu