Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 707/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně Mgr. I. N., zastoupené JUDr. Richardem Mencnerem, advokátem se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Milíčova 12, proti žalovanému F. P., zastoupenému JUDr. Růženou Vojtovou, advokátkou se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, 28. října 10, o 1,250.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. srpna 2008, č. j. -97, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. srpna 2008, č. j. -97, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. února 2008, č. j. -69, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 13. března 2008, č. j. -73, jímž byla zamítnuta žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 1,250.000,- Kč s 3 % úrokem ročně za dobu od 5. 10. 2004 do zaplacení, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle , , ve znění do 30. 6. 2009 - dále jen „“ (srovnej článek II bod 12. ), a dovolacím soudem nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek nesplňuje kritérium zásadního právního významu ve smyslu

Rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z citovaného ustanovení vyplývá, že v případě přípustnosti dovolání podle je dovolací přezkum otevřen pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 1. 2001, sp. zn. , a ze dne 25. 1. 2001, sp. zn. , uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck /dále jen „Soubor“/, pod označením C 23/1 a C 71/1). Použití dovolacího důvodu podle , který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě přípustnosti dovolání podle vyloučeno, a dovolací soud musí při úvahách o přípustnosti takového dovolání vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, a usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, jakož i jeho usnesení ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. ).

Žalobkyně přisuzuje napadenému rozhodnutí zásadní právní význam k řešení otázky přiměřenosti sankčního opatření promítající se do posouzení platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska souladu s dobrými mravy ve smyslu § 39 obč. zák. Odvolacímu soudu vytýká, že stejně jako soud prvního stupně při posuzování této otázky nepřihlédl k tomu, že dohodu o smluvní pokutě koncipovala právní zástupkyně žalovaného a že smluvní strany při sjednání výše smluvní pokuty braly v úvahu hodnotu převáděné nemovitosti (3,000.000,- Kč), a nikoli výši kupní ceny (250.000,- Kč), kterou jí měl žalovaný zaplatit. Těmito námitkami ovšem uplatnila nezpůsobilý dovolací důvod podle Pokud v dovolání argumentuje nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud vyšel z jí tvrzených skutečností, musel by dojít k právnímu závěru, že ujednání o smluvní pokutě je platným právním úkonem, který se nepříčí dobrým mravům ( a obč. zák.).

Nad rámec uvedeného lze poznamenat, že řešení otázky, zda ujednání o smluvní pokutě je absolutně neplatným právním úkonem pro rozpor s dobrými mravy (§ 39 a § 3 odst. 1 obč. zák.), nemá zásadní právní význam. Pojem „zásadního významu po právní stránce“ je specifický nikoli samotnou uplatnitelností v dané věci (v tom smyslu, že posouzení určité právní otázky se promítá do výsledku konkrétního sporu), ale tím, že se s ním spojuje způsobilost významového přesahu do všeobecného (širšího) kontextu soudní praxe. Jinými slovy řečeno, rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, jestliže je v něm řešena právní otázka, jež je relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů. Úvaha, zda právní úkon je či není v rozporu s dobrými mravy, jimiž se rozumí souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost a vystihují podstatné historické tendence, ovšem odvisí vždy od okolností konkrétního případu a má význam právě a jen pro projednávanou věc; její zobecnění, tj. vytvoření obecného pravidla aplikovatelného na jiné obdobné případy, je zpravidla vyloučeno, neboť úvaha, zda jde o právní úkon contra bonos mores, je v každém jednotlivém případě podložena zcela konkrétními zjištěními. Tak je tomu i v posuzované věci, kdy okolnosti, za nichž účastníci sjednali smluvní pokutu, jsou natolik specifické, že rozhodnutí odvolacího soudu nelze považovat za zobecnitelné a nemá tak judikatorní přesah. Výklad pojmu „dobré mravy“ ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. navíc dovolací soud podal opakovaně v celé řadě svých rozhodnutí (namátkou lze uvést např. rozhodnutí ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. , uveřejněné v Souboru pod C 479/5, ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. , uveřejněné v Souboru pod C 2112/27, a ze dne 5. 10. 2000, sp. zn. , uveřejněné v časopisu Právní rozhledy 6/2003, str. 305) a odvolací soud se od této judikatury neodchýlil.

Protože dovolání není přípustné ani proti nákladovému výroku (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 4/2003), Nejvyšší soud je proto podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalovanému podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl vůči žalobkyni právo. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 28. dubna 2010

JUDr. Blanka M o u d r á

předsedkyně senátu