Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4934/2009

28

Cdo 4934/2009

ROZSUDEK

B. L.

, zastoupené JUDr. Jaroslavem Skoupým, advokátem v Rakovníku, Havlíčkova 584, proti žalovanému

Pozemkovému fondu ČR,

se sídlem v Praze 3, Husinecká 11a, zastoupenému Mgr. Petrem Mimochodkem, advokátem v Praze 4, Nuselská 375/98, o vydání pozemků, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2009, č. j. -373, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

V řízení již rozhodoval Nejvyšší soud rozsudkem pod č.j. -202, kterým zrušil jak rozsudek soudu odvolacího, tak rozsudek soudu prvního stupně a tomuto jej vrátil k dalšímu řízení se závazným pokynem stran posouzení věci podle judikatury k a zejména k výkladu Stalo se tak k předchozímu dovolání žalobkyně a šlo o možnost výběru náhradních pozemků ve smyslu , zákona o půdě a též postupu podle (o převodech zemědělských pozemků ve vlastnictví státu na jiné osoby).

Krajský soud v Praze svým shora uvedeným rozsudkem změnil rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 5. 2. 2009 (č.l. 325) tak, že zamítl žalobu, aby byl žalovaný povinen uzavřít se žalobkyní do 15 dnů od právní moci rozsudku smlouvu o vydání pozemků parc.č. 3065/39, 3065/40, 3072/1 a 221/1, vše orná půda, vedeno na LV 10002 pro ČR - Pozemkový fond, katastrální území R., obec R. (znění předmětné smlouvy viz rozsudek odvolacího soudu). Zavázal žalobkyni zaplatit žalovanému na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 88,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a dále ji zavázal zaplatit žalovanému na nákladech odvolacího řízení částku 10.591,- Kč, též do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

Odvolací soud konstatoval, že žalovaný byl již dříve ochoten přímý (nikoli postoupený) restituční nárok žalobkyně uspokojit. Přestože žalobkyně uspěla v nabídkách pozemků žalovaným, ani v jednom případě neuzavřela kupní smlouvu. Žalobkyni mělo jít od samého počátku o vydání pozemků určených k zastavění, nikoli tedy o vydání pozemků, které jsou a budou i nadále součástí zemědělského půdního fondu. V důsledku toho, že žalobkyně odmítala zemědělskou půdu, kterou již mohla mít řadu let svůj restituční nárok uspokojen, dostala se do situace, kdy žalovaný v k.ú. Rakovník a v sousedících katastrálních územích již žádné kvalitní zemědělské pozemky nemá. Žalobkyně se domáhala pozemků, které nejsou vhodné pro veřejnou nabídku a ani proto veřejnou nabídkou neprošly. Dva z pozemků, které žalobkyně žádá a to pozemek

parc.č. 212/1 a parc.č. 3072/1

v k.ú. R., jsou z prodeje ze zákona

vyloučeny

, neboť jsou určeny územním plánem ke zřízení veřejně prospěšných staveb (obchvat měst L. a R.); tedy je zde zřejmá překážka pro zařazení pozemků do veřejné nabídky. Další dva pozemky

parc. č. 3065/39 a parc. č. 3065/40

v k.ú. R. sice

vyloučeny z prodeje nejsou

, ale je zde

konkurence dalších oprávněných osob

se svými neuspokojenými nároky. Odvolací soud uzavřel, že by bylo porušením rovnosti práv všech ostatních žadatelů o náhradní pozemky ve stejném právním postavení, kdyby pozemky byly – navíc bez veřejné nabídky - vydány žalobkyni a to za situace, kdy se na straně žalovaného k žalobkyni o libovůli či liknavost nejedná. Odvolací soud tak změnil rozsudek Okresního soudu v Rakovníku, kterým bylo určeno, že žalovaný je povinen uzavřít smlouvu se žalobkyní o vydání předmětných pozemků.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které opírala o nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem a procesní vady s následkem nesprávného rozhodnutí (nejasné či nesprávné hodnocení důkazů). Žalobkyně zejména vytýká odvolacímu soudu, že nevzal v potaz, že stát (žalovaný) upřednostňoval při vydávání půdy (uspokojování restitučních nároků) obce, samostatně hospodařící rolníky, obchodních společnosti či družstva. Namítla, že není reálný důvod pro nevydání předmětných pozemků, pozemky nejsou vyloučeny z převodu na oprávněné osoby. V podrobně odůvodněném dovolání závěrem navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání vyjádřil. Ztotožnil se s právním posouzením odvolacího soudu. Nedomníval se, že by žalobkyně měla být preferována se svými nároky před ostatními oprávněnými osobami. Sama žalobkyně neměla zájem k uspokojení svého nároku o uzavření smluv s žalovanou po řádně provedených výběrových řízeních, kde se umístila na prvním místě. Žalobkyně, přestože se zúčastnila a vyhrála několik nabídkových řízení, nikdy se žalovaným smlouvu o převodu pozemků neuzavřela. Žalovaný dále poukazoval na dlouholeté spekulativní jednání žalobkyně, neboť své nároky uplatňuje taktéž jako oprávněná osoba k pozemkům v zastavitelném území obce. Domníval se, že takové chování žalobkyně je snahou získat pozemky bez výběrového řízení, event. za nižší cenu a s vyloučením jiných zájemců. Žalobkyni mělo jít o vydání pozemků určených k zástavbě, nikoli o vydání zemědělských pozemků. Navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobkyně nevyhověl.

Dovolání bylo podáno ve lhůtě k němu oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem ( , ). Přípustnost dovolání byla dána pro diformitu rozsudků soudů nižších instancí podle a dovolací důvody byly obsahově uplatněny podle , b)

Dovolání není důvodné.

Právo oprávněné osoby na převod náhradního pozemku ve smyslu lze zajisté realizovat i prostřednictvím žaloby na vydání konkrétního náhradního pozemku (podrobněji viz rozsudek Nejvyššího soudu

sp.zn. , R 72/2008).

To však neznamená, že oprávněná osoba má možnost jednostranného výběru náhradního pozemku (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , a další).

Žalovaný byl ochoten ve lhůtě uplatněný restituční nárok žalobkyně uspokojit již ve druhé polovině 90. let minulého století. Nabízel žalobkyni možnost vydání náhradních pozemků v sousedících katastrálních územích. Přestože žalobkyně uspěla v nabídkách pozemků žalovaným, nakonec s ním žádné kupní smlouvy neuzavřela, k jejich sjednání se event. ani nedostavila. Nelze podle obsahu spisu skutečně dovodit liknavost nebo libovůli žalovaného vůči uspokojení restitučního nároku žalobkyně, která mohla svůj restituční nárok upokojit, smlouvy o převodu pozemků však neuzavřela z vlastní vůle. Dva z nyní sporných pozemků v k.ú. Rakovník (parc. č. 212/1 a parc. č. 3072/1) jsou – viz též výše - vyloučeny z veřejné nabídky, ostatní dva (parc. č. 3065/39 a parc. č. 3065/40, taktéž v k.ú. R., o podstatně nižší výměře) vyloučeny nejsou.

Dovolací soud však neshledal, že by žalovaný v důsledcích svého postupu nerespektoval např. nález Ústavního soudu sp. zn. , ve kterém bylo vysloveno, že nároky podle zákona o půdě mají přednost před postupem při prodeji pozemků podle ( ). Odvolací soud nepochybil, uzavřel-li, že opakovaný a dosud do značné míry bezvýsledný výběr náhradních pozemků žalobkyní má své limity. Žalobkyně totiž nemůže být uspokojena – a nelze tu konstruovat smluvní přímus Pozemkového fondu – vždy právě těmi pozemky, které označí. Také ostatní osoby, zejména restituenti, musí být vzaty v úvahu. Obsah velmi podrobných a rozsáhlých spisových podkladů nasvědčuje správnosti závěrů odvolacího soudu, z nichž vyplývá, že žalobkyně nemá zájem o pozemky tvořící součást zemědělského půdního fondu, ale zajímá se výhradně o stavební pozemky, resp. o pozemky perspektivně určené k zastavění.

Diskrece žalobkyně ohledně výběru pozemkové náhrady tedy má své meze; naopak tuto diskreci nelze v odůvodněné míře upřít Pozemkovému fondu.

Odvolacímu soudu či soudu prvního stupně nelze vytknout ani žádné pochybení při dokazování. Všechny relevantní skutečnosti byly v průběhu déletrvajícího řízení spolehlivě zjištěny.

Žádný z dovolacích důvodů tedy nebyl naplněn, nedošlo ani k jinému procesnímu pochybení odvolacího soudu ve smyslu , a dovolací soud proto dovolání žalobkyně zamítl ( věta před středníkem ).

Straně žalované by vznikl nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení podle a návazných ustanovení , jež vznikly vyjádřením k dovolání. Nejvyšší soud však nepovažuje náklady vzniklé podáním vyjádření za účelné a nezbytné k bránění práva ve smyslu Žalovaný jako subjekt disponuje velmi kvalifikovanou právní službou, která jej zastupuje – podle poznatků NS - v drtivé většině sporů. Nebylo tedy důvodu, proč zmocnit k zastoupení advokáta.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 24. března 2010

JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.

předseda senátu