Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4638/2009

28

Cdo 4638/2009

ROZSUDEK

, IČ: 00006033,

se sídlem v Praze 2, Tyršova 6, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Pavlasem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Velkém Meziříčí, Náměstí 18, proti žalované

Základní organizaci Odborového svazu KOVO STS Roudnice nad Labem

, IČ: 71220836, se sídlem v Roudnici nad Labem, Boženy Němcové 1345, zastoupené obecným zmocněncem JUDr. Zdeňkem Procházkou, bytem v Mělníku, Nemocniční 2629, o vydání účetních dokladů, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 6. 2009, č. j. -101, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Odvolací soud změnil žalobě vyhovující rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu co do povinnosti žalované vydat žalobci účetní doklady týkající se rekreačního zařízení zapsaného na LV č. 191 pro katastrální území Č. H. v K., obec J., blíže specifikované v rozsudku odvolacího soudu. Jinak rozsudek soudu prvního stupně, v rozsahu, v němž tento soud uložil žalované vydat jiné účetní doklady, potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení i řízení před soudem prvního stupně.

Žaloba byla založena na tvrzeném vlastnickém právu žalobce k nemovitostem (rekreačnímu zařízení). Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 7. 2006, č. j. – 86, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 3. 2009, č. j. – 139, jenž nabyl právní moci dne 1. 6. 2009, byla zamítnuta žaloba téhož žalobce proti téže žalované na určení žalobcova vlastnického práva k nemovitostem, ohledně jejichž účetní dokumentace se jedná v souzeném sporu. Pravomocným rozsudkem mezi týmiž účastníky bylo o vlastnickém právu k předmětným nemovitostem věcně rozhodnuto, a tímto rozsudkem byl soud v tomto řízení vázán. Žalobce tedy požaduje vydat účetní doklady týkající se nemovitosti, kterou nevlastní a k níž jiné než vlastnické právo netvrdí. Jeho žaloba je tedy zjevně nedůvodná.

Proti té části rozsudku odvolacího soudu, jíž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, podal žalobce dovolání, neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Proti výše zmíněnému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, č. j. – 139, ze dne 13. 3. 2009 podal žalobce taktéž dovolání, přičemž má za to, že vlastnické právo k nemovitostem, o jejichž účetní dokumentaci se jedná, svědčí jemu. Jednou ze základních povinností organizačních jednotek žalobce (tedy základních odborových organizací, kterou v minulosti byla i žalovaná) bylo vést účetnictví, a to podle přesných pokynů žalobce či usnesení sjezdu nebo ústředního výboru a předsednictva žalobce. K převzetí těchto účetních dokladů neměla žalovaná žádné právo, neboť nástupnickou organizací je žalobce a po ukončení činnosti výše uvedené základní odborové organizace měly být tyto doklady předány žalobci. Žalovaná se prohlásila za nástupnickou, to znamená, že převzala veškeré doklady a je zřejmé, že tyto doklady má neoprávněně ve svém držení. Odvolací soud si nesprávně vyložil , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), neboť „nelze vše vázat jen na vlastnictví nemovitostí…“. Dovolatel v závěru upozornil na některá rozhodnutí Nejvyššího soudu, s nimiž se ztotožnil, a navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek soudu odvolacího v napadené části a v tomto rozsahu aby vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná k dovolání uvedla, že žalobce se neustálým vedením účelových soudních sporů snaží získat nemovitosti základních organizací k řešení svých finančních problémů. Žalobcem vyžadovaná účetní evidence nebyla nikdy součástí jeho účetní evidence, ani součástí jeho daňového přiznání či podkladem pro něj. Tyto dokumenty nemají pro žalobce žádný význam a nelze je považovat za jeho movitý majetek. Předmětem vydání by měly být pouze doklady týkající se činnosti základní organizace a nikoliv doklady spojené s podnikatelskou činnosti – provozem rekreačního zařízení. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání „odmítnul“.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12 ) – dále jen „“

Dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle Lze se proto zabývat jeho přípustností.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

V daném případě bylo dovolání shledáno přípustným podle , neboť směřuje proti té části rozsudku odvolacího soudu, v níž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Dovolání však není důvodné.

Dovolací soud nejprve z úřední povinnosti zkoumal, zda řízení před oběma soudy není postiženo vadami uvedenými v , odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 , jakož i jinými vadami řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Řízení takovými vadami zjevně podle obsahu spisu nebylo zatíženo. Odvolací soud se zcela přiléhavě vypořádal i se závazností rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 7. 2006, č. j. – 86, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 3. 2009, č. j. – 139, jenž nabyl právní moci dne 1. 6. 2009. V rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě i jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány ( ), tedy jak správní orgány, tak i soudy. Soudy (a jiné státní orgány) jsou týmž výrokem vázány i ve smyslu prejudiciálním (viz David, L.; Ištvánek, F.; Javůrková, N.; Kasíková, M.; Lavický, P. a kol.

. Komentář.

I. díl. Praha : Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, str. 724).

Namítá-li žalobce, že ve vztahu k těmto rozhodnutím je před Nejvyšším soudem vedeno dovolací řízení, pak je nutno poukázat na to, že o dovolání v tomto případě bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. (dostupném na internetových stránkách Nejvyššího soudu,

www.nsoud.cz

), a to tak, že dovolání žalobce bylo zamítnuto jako nedůvodné.

Ve vztahu k interpretaci odvolacím soudem aplikovaného § 126 obč. zák. lze uvést jen tolik, že žalobce v řízení o vydání věci musí prokázat, že nastaly skutečnosti, s nimiž právní předpisy spojují nabytí vlastnického práva, případně jiného práva, o něž lze opřít žalobu na vydání věci (tzv. reivindikační žalobu). V daném případě žalobce opíral důvodnost své žaloby o to, že jako právní nástupce zaniklé Základní organizace Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů STS Roudnice nad Labem je vlastníkem všech účetních dokladů týkajících se činnosti této organizace. Nejvyšší soud však ve sporu mezi týmiž účastníky uzavřel, že žalobce není právním nástupcem této organizace, nýbrž že tato organizace v rámci realizace svého práva svobodně se sdružovat vystoupila ze žalobce a vstoupila do jiného odborového svazu (Odborového svazu KOVO), a to včetně majetku, jenž byl v jejím vlastnictví (viz rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. ).

Žalobce přitom netvrdil, a tím méně prokazoval, jiné skutečnosti, na jejichž základě by měla být jeho žaloba shledána důvodnou.

Dovolací soud tedy považoval rozhodnutí odvolacího soudu za správné a dovolání za nedůvodné, a proto jej podle části věty před středníkem zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle věty první, , části věty před středníkem a Žalobce, jehož dovolání bylo zamítnuto, nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované v tomto řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. března 2010

JUDr. František I š t v á n e k, v. r.

předseda senátu