Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4088/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně I.C. Finance Corp., s. r. o. se sídlem v Lysé nad Labem, Vojanova 1076/21, PSČ 289 22, identifikační číslo 27 12 68 03, zastoupené Mgr. Markétou Tillerovou, advokátkou, se sídlem v Čelákovicích, V Zátiší 547, PSČ 250 88, proti žalované Ing. M. Kr., zastoupené JUDr. Ninou Zvěřinovou Vavrochovou, advokátkou, se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přem. Otakara II. č. 36, PSČ 370 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. května 2009, č. j. -95, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 14. května 2009, č. j. -95, změnil rozsudek ze dne 18. června 2008, č. j. -56, jímž Krajský soud v Brně v celém rozsahu zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 26. září 2007, č. j. -7, kterým původně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 124.000,- Kč s 6% úrokem od 3. září 2006 do zaplacení, směnečnou odměnu 413,- Kč a náklady řízení, tak, že v rozsahu částky 12.000,- Kč směnečného peníze, 6% úroku z částky 12.000,- Kč od 3. září 2006 do zaplacení a směnečné odměny ve výši 40,- Kč směnečný platební rozkaz ponechal v platnosti; ve zbývající části rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení čl. I. a (dále jen „ “) – přitakal soudu prvního stupně v závěru, že žalobkyně, která směnku nabyla nedatovaným rubopisem, jednak musela vědět, že původně šlo o blankosměnku, jednak znala obsah smlouvy, která zachycovala samotné ujednání o blankosměnce, o jejím účelu i o vyplňovacím právu. Žalované proto příslušely kauzální námitky proti povinnosti zaplatit směnku založené na vztazích k remitentovi, přičemž v rozsahu převyšujícím částku 12.000,- Kč tyto námitky vyhodnotil jako opodstatněné.

Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení (dále jen „ “), namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když „odvolací soud nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem, a řádně se jimi nezabýval, nevypořádal se s nimi a své rozhodnutí řádně nezdůvodnil a právní otázky, které mají pro rozhodnutí o věci určující význam, řešil v rozporu s konstantní judikaturou a hmotným právem“.Dovolatelka zdůrazňuje, že odvolací soud nepřihlédl k jejím tvrzením vztahujícím se k dopisu ze dne 9. února 2007 (tímto dopisem žalobkyně mimo jiné oznámila žalované, že na ni byla dne 26. ledna 2007 převedena směnka i směnkou zajištěná pohledávka), ani k námitkám ohledně hodnocení důkazu – smlouvy o zprostředkování, na základě které vznikla směnkou zajištěná pohledávka. Připomíná, že v průběhu řízení namítla, že údaje obsažené v dopise ze dne 9. února 2007 nejsou správné, jelikož směnka byla na žalobkyni převedena dříve, než pohledávka ze smlouvy o zprostředkování, pročež „obsah dopisu není pravdivý“. Podle dovolatelky soudy obou stupňů „vyšly z předpokladu, že je to žalobkyně, koho tíží důkazní břemeno, když popírá správnost dopisu z 9. února 2007. Zdůrazňuje, že jde o soukromou u, přičemž důkazní břemeno co do správnosti obsahu soukromé y tíží toho, kdo se y dovolává“.

Za rozporný s hmotným právem považuje rovněž závěr odvolacího soudu, podle něhož označení směnky jako „blankosměnky“ určuje, že tato směnka v minulosti nutně musela být blankosměnkou. Upozorňuje, že na směnečné ě samotné není zmínka o vyplňovacím prohlášení, které by směnečnou u jako původní blankosměnku nepochybně určilo, nehledě na to, že zmíněný závěr nemá žádnou oporu ve směnečném zákoně; potud jde podle názoru dovolatelky „o zápis směnečněprávně nevýznamný“, když rozhodující je samotný obsah y.

Proto dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení a odmítl.

Učinil tak proto, že odvolací soud respektoval zásadu, podle níž důkazní břemeno ohledně kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu tíží žalovanou (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. března 1999, sp. zn. , uveřejněný v časopise soudní judikatura č. 8, ročník 1999, pod číslem 84, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněných pod čísly 62/2003 a 19/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Rozhodnutí odvolacího soudu přitom spočívá na závěru, že žalovaná unesla důkazní břemeno ohledně důvodnosti kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu (v rozsahu nad částku 12.000,- Kč); o nesprávné posouzení otázky důkazního břemene tak evidentně nejde.

Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat ani z hlediska hodnocení důkazu – dopisu žalobkyně adresovaného žalované, datovaného 9. února 2007. Jakkoli dovolatelka výhrady v tomto směru uplatněné podřazuje dovolacímu důvodu podle ustanovení , ve skutečnosti – posuzováno podle obsahu – zpochybňuje skutkový závěr soudů nižších stupňů, podle něhož jí byla směnka postoupena současně se směnkou zajištěnou pohledávkou, a to v době před splatností směnky; uplatňuje tak dovolací důvod podle ustanovení , který u dovolání, jehož přípustnost může být založena pouze podle ustanovení , k dispozici nemá.

Konečně ani v případě, že by odvolací soud skutečně založil své právní posouzení věci na řešení otázky, zda důkazní břemeno ohledně (ne)pravdivosti dopisu žalobkyně ze dne 9. února 2007 tíží žalobkyni nebo žalovanou (jde o údaj, podle něhož byla směnka převedena na žalobkyni současně se směnkou zajištěnou pohledávkou dne 26. ledna 2007), by nebyl dán důvod připustit dovolání podle ustanovení 237 odst. 1 písm. c) (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2000, sp. zn. , podle něhož je-li pravdivost soukromé y předložené k důkazu popřena, vyzve soud podle toho, o jakou soukromou u jde, toho, kdo pravdivost popírá, aby uvedl, proč pravdivost popírá a nabídl ke svému tvrzení důkazy; provedené důkazy, včetně důkazu spornou u, pak soud zhodnotí v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, přičemž přihlíží k povaze y, zejména pak k tomu, jde-li o u v neprospěch vystavitele a nebo v jeho prospěch. Nesprávným přitom shledal závěr, podle něhož popře-li věřitel pravdivost y, kterou sám vystavil, tíží důkazní břemeno ohledně pravdivosti y dlužníka). Shora uvedený závěr rozhodnutí Nejvyššího soudu pak obstál i v ústavní rovině, když Ústavní soud usnesením ze dne 12. dubna 2007, sp. zn. , odmítl ústavní stížnost ve věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , v níž obecné soudy závěry formulované v zmíněném rozhodnutí Nejvyššího soudu aplikovaly na poměry dané věci. Konečně z hlediska správnosti závěrů odvolacího soudu ohledně přípustnosti a důvodnosti kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu a přípustnosti dovolání podle ustanovení shledal Nejvyšší soud právně nevýznamnými výhrady dovolatelky ohledně významu „nadpisu“ blankosměnka na směnce. Zmíněný údaj totiž skutečně nemá význam z hlediska práv a povinností směnkou založených, může však sloužit k objasnění procesu vzniku směnky.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Rozhodné znění se podává z bodu 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. března 2010

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu