Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3870/2008

U S N E S E N Í

M. Z.

H. M.

, zastoupené JUDr. Janem Bartošem, CSc., advokátem se sídlem Praha 10, Sámova 11/876, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. července 2006, č. j. -46, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. března 2007, č. j. -66, takto:

I. Dovolací řízení proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. července 2006, č. j. -46,

se zastavuje

.

II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. března 2007, č. j. -66,

se odmítá

.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 28. 3. 2007, č. j. -66, potvrdil rozsudek ze dne 4. 7. 2006, č. j. -46, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) přivolil k výpovědi z nájmu žalované k bytu 2+1, II. kategorie, v přízemí domu č.p. 2201, Pod Zvonařkou 14, P. (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“ a „předmětný dům“), určil, že nájem skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, a uložil žalované a všem osobám, které spolu s ní byt užívají, povinnost byt vyklidit a vyklizený jej předat žalobkyni po uplynutí výpovědní lhůty, do 15 dnů od zajištění přístřeší; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – vzal za prokázáno, že žalobkyně je v katastru nemovitostí zapsána jako vlastnice předmětného domu, že dne 7. 8. 2002 uzavřela se žalovanou smlouvu o nájmu předmětného bytu na dobu neurčitou, přičemž jí žalovaná na základě ústní dohody předala částku 375.000,- Kč, že žalovaná řádně hradila nájemné do konce roku 2002, počínaje lednem 2003 platila již se zpožděním, a to až do července 2003, následně již nezaplatila žalobkyni ničeho, že nájemci ostatních bytů v předmětném domě žádali žalobkyni, aby zjednala pořádek, neboť pan W., který se v bytě trvale zdržoval, vyvolával v domě hádky. Přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žalovaná neplatila nájemné a úhradu za služby spojené s užíváním bytu, a že uplatněný výpovědní důvod podle (správně ) ve znění před novelou provedenou (dále jen „obč. zák.“), byl naplněn, jakož i jeho závěru, že tvrzení žalované, že částka 375.000,- Kč byla poskytnuta jako kupní cena za byt, resp. že byla „předplacením“ nájemného, je ryze účelové, neboť obsahem nájemní smlouvy, kterou podepsala, byla i povinnost nájemce platit nájemné, což také nějakou dobu činila. Dodal, že tato částka není žádnou pohledávkou žalované vůči žalobkyni, nýbrž že šlo dobrovolnou a přípustnou platbu za získání velmi příznivé nájemní smlouvy na předmětný byt.

Proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně též i proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení a uplatnila v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ( ). Namítá, že soudy obou stupňů pochybily tím, že dospěly k závěru, že částka 375.000,- Kč byla dobrovolnou a přípustnou platbou za získání velmi příznivé nájemní smlouvy na předmětný byt. Otázku zásadního právního významu spatřuje v tom, že uzavření ústní dohody ohledně zaplacení této částky v souvislosti s uzavřením nájemní smlouvy je v rozporu s dobrými mravy. Dovolatelka má za to, že jí tak vznikla pohledávka vůči žalobkyni, která až do současné doby nevyčerpává nájemné z bytu, a že výpověď z nájmu bytu pro neplacení nájemného není důvodná. Navrhla, aby napadené rozsudky byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

V projednávané věci dovolatelka výslovně napadá dovoláním též rozsudek soudu prvního stupně.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu ( ). Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (dovolatelka uvedený opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně rovněž podala). Za této situace ani neupravil funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 1997, sp.zn. , uveřejněné pod č. 112 v časopise Soudní judikatura 14/1997).

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) proto řízení o „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně zastavil ( ve spojení s ustanovením ).

Dovolání směřuje taktéž proti rozsudku odvolacího soudu.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 28. března 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky ( a 4 ), se zabýval jeho přípustností.

Dovolatelka napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen vyhovující rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu (nejde tak o přípustnost dovolání podle , b/ ); dovolání tak může být přípustné jen podle

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení a odst. 3 spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je zásadně důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ).

Jelikož ve smyslu ustanovení je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.

Dovolatelkou označená otázka, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, však přípustnost dovolání podle uvedeného ustanovení nezakládá, neboť na jejím posouzení (tj. na posouzení dohody účastnic z hlediska jejího rozporu s dobrými mravy) rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá.

Pokud pak dovolatelka zpochybňuje závěr odvolacího soudu o účelu poskytnutí částky 375.000,-Kč, míří tím proti nesprávně (neúplně) zjištěnému skutkového stavu, resp. proti hodnocení důkazů, což jak bylo vedeno výše, přípustnost dovolání podle nezakládá.

Se zřetelem k uvedenému Nejvyšší soud dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jako nepřípustné podle a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly (dle obsahu spisu) prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by měla vůči žalované právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. března 2010

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu