Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 5168/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Mgr. R. V. advokáta, jako správce konkursní podstaty úpadkyně Corado tour, s. r. o., identifikační číslo 25 27 80 37, proti žalované M. So., zastoupené JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové - Pražském Předměstí, Dukelská 15, PSČ 500 02, o zaplacení částky 246.666,15 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. ledna 2008, č. j. -74, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 8. ledna 2008, č. j. -74, potvrdil rozsudek ze dne 9. října 2006, č. j. -36, jímž Krajský soud v Hradci Králové uložil žalované zaplatit žalobci částku 246.666,15 Kč s příslušenstvím.

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení § 323 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) – přitakal závěru soudu prvního stupně, podle něhož se žalovaná (jednatelka úpadkyně) na úkor úpadkyně v rozsahu uvedené částky bezdůvodně obohatila a svůj závazek v rozsahu výše uvedené částky písemně uznala.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které má za přípustné podle ustanovení (dále jen „“), namítajíc, že „dovolací důvody spatřuje především ve vadách řízení, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“. Zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje „v procesních krocích soudu prvního stupně a soudu odvolacího, kterými jí byla odepřena účast při jednání a znemožněno náležité uplatnění všech procesních práv a že jí postupem soudu nebylo poskytnuto ani náležité poučení“.

Dovolatelka zdůrazňuje, že soud prvního stupně věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti, ačkoli svou neúčast u jednání omluvila. Stejně tak se procesního pochybení dopustil odvolací soud, když vycházel pouze „z relací pošty, že žalovaná byla vyrozuměna o uložení zásilky na adrese, kterou sama ve svých podáních uváděla a že v úložné době tuto zásilku nevyzvedla“. Nezjišťoval však, zda se v době uložení zásilky v místě svého bydliště zdržovala. V důsledku výše zmíněných procesních pochybení soudy nemohly rozhodnout na základě úplného skutkového stavu věci a žalované bylo odepřeno doplnit řádně a včas svá skutková tvrzení k okolnostem, za nichž uznání závazku podepsala.

Dále soud „nezohlednil zákonné podmínky pro společnost s ručením omezeným, kde platí ustanovení oddělení rizik od osobního vlastnictví, přičemž základní jmění úpadkyně činilo 100.000,- Kč“.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto.

Dovolání žalované proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení a odmítl.

Učinil tak proto, že dovolatelka po obsahové stránce brojí pouze proti procesnímu postupu soudů nižších stupňů, které věc projednaly a rozhodly v její nepřítomnosti; uplatňuje tak tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu ustanovení , k jejíž existenci by Nejvyšší soud přihlédl, shledal-li by dovolání přípustným. Námitkou, že řízení před soudy nižších stupňů trpí zmatečnostní vadou, přitom není uplatněn způsobilý dovolací důvod, když k posouzení její důvodnosti slouží žaloba pro zmatečnost (k tomu srov. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Na zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu nelze usuzovat ani z hlediska argumentace dovolatelky ohledně „oddělení rizik od osobního vlastnictví“, když v tomto směru dovolatelka evidentně pomíjí, že předmětem řízení byl požadavek žalobce na vydání bezdůvodného obohacení a nikoli pohledávka z titulu ručení za závazky úpadkyně ve vztahu ke třetím osobám (§ 106 obch. zák.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalované bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Rozhodné znění se podává z bodu 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, další související zákony.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. března 2010

JUDr. Petr G e m m e l

předseda senátu