Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 373/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně CLAIM Praha, spol. s r.o., se sídlem v Praze 1, Maiselova 25/4, PSČ 110 00, IČ 411 88 560, zastoupené JUDr. Martinem Kölblem, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 39, proti žalované STŘEDOSTAV, a. s., se sídlem v Praze 8, Bedřichovská 16, PSČ 182 00, IČ 148 92 499, zastoupené Mgr. Marcelou Bako, advokátkou se sídlem v Brně, Slovákova 2, o zaplacení 1 605 605 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze, pracoviště Slezská, pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. března 2009 č. j. -400, takto:I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 10 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Marcely Bako, advokátky se sídlem v Brně, Slovákova 2.

O d ů v o d n ě n í :

Podle článku II. bodu 12 , obsahujícího přechodná ustanovení k novele provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1.7.2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu (24.3.2009), bylo tedy v řízení o dovolání postupováno podle ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ “).

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací ( ) dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. března 2009 č. j. -400, kterým byl potvrzen ve věci samé rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. září 2008, č.j. -375, o zamítnutí žaloby na zaplacení 1 605 605 Kč s příslušenstvím, není přípustné podle a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ( o. s. ř). Dovolání žalobkyně do výroku rozsudku odvolacího soudu o úhradě nákladů řízení není rovněž přípustné, poněvadž dovolání proti nákladům řízení nelze subsumovat pod žádné ustanovení o přípustnosti dovolání podle až 239 (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Žalobkyně v dovolání namítá, že řízení je postiženo vadou ve smyslu , která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle

Má za to, že v řízení byl vadně a neúplně zjištěn skutkový stav věci, kdy právní posouzení bylo závislé na výsledku zjištění skutkového stavu, ke kterému soud dospěl ze závěru až třetího znaleckého posudku. Zásadní význam spatřuje žalobkyně v hodnocení důkazů – znaleckých posudků, kdy odvolací soud vyšel ze závěru pouze třetího – revizního znaleckého posudku (zpracovaného Vysokým učením technickým v Brně), podle něhož žalobkyně nemá nárok na doplacení ceny díla. Žalovaná uhradila žalobkyni za provedené práce na sjednaném díle o 119 381 Kč více, za předpokladu, že již zaplatila za sjednané dílo ve smlouvě o dílo uzavřené mezi účastníky dne 21.2.1992 již 3 641 869 Kč. Žalobkyně namítá, že soud nijak nezdůvodnil, proč prvé dva znalecké posudky, které vyzněly ve prospěch žalobkyně, považoval za nevěrohodné pro posouzení nároku žalobkyně na doplacení ceny díla.

Dovolatelka dále nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že pokud nebyl uzavřen písemný dodatek ke smlouvě o dílo ze dne 21.2.1992, nemá žalobkyně nárok na zaplacení prací, které finančně překračují rámec vymezený v předmětné smlouvě o dílo. Dovolatelka se domnívá, že odvolací soud nesprávně posoudil stav souhlasu žalované s provedenými vícepracemi. Poukazuje na skutečnost, že žalovaná o provádění víceprací věděla, vícepráce byly zaznamenávány do stavebního deníku, tudíž žalovaná měla o nich průběžný přehled. Odkazuje rovněž na u ze dne 20.7.1992, v níž žalovaná uznává provedené vícepráce a žádá o předložení návrhu dodatku ke smlouvě o dílo, čímž podle dovolatelky dala žalovaná souhlas s provedením víceprací.

Dovolací soud je nucen konstatovat, že na závěr, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce ( ), lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a podle (mimo výjimečné případy – viz níže), nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto.

Dovolatelka namítá, že v řízení byl vadně a neúplně zjištěn skutkový stav věci. Neuvádí však, v čem spatřuje neúplnost dokazování.

Námitka k neúplnosti dokazování může odůvodnit dovolací důvod, jímž lze poukazovat na to, že řízení je postiženo vadou ve smyslu , která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Je nutno však konstatovat, že z důvodu uvedeného v tomto ustanovení může dovolatel napadnout rozhodnutí odvolacího soudu při uvažované přípustnosti dovolání podle jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. O takový případ se ale v dané věci nejedná.

Vadnost zjištěného skutkového stavu spojuje dále dovolatelka s nesprávným hodnocením důkazů provedených třemi znaleckými posudky.

Námitka k nesprávnému hodnocení důkazů – třech znaleckých posudků – nemůže však rovněž být předmětem dovolacího přezkumu při uvažované přípustnosti dovolání podle (srov. a , komentář, Bureš, Drápal, Krčmář a kol., C.H.BECK, 7. vydání r. 2006, str. 1268).

Další námitka žalobkyně, kterým podrobuje kritice provedené dokazování a zjištěný skutkový stav věci ohledně souhlasu žalované s provedením víceprací, nepředstavuje dovolací důvod podle , ale uplatnění dovolacího důvodu podle , který nemůže být, jak již výše uvedeno, předmětem dovolacího přezkumu.

Skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuelně vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá přípustnost dovolání podle Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být totiž jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky důkazního řízení nemohou před dovolacím soudem doznat změny. Dovolací soud není oprávněn při zkoumání přípustnosti dovolání podle zabývat se jinými než právními otázkami a je vázán skutkovými zjištěními odvolacího soudu.

V dané věci odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, který dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo k takovým úkonům ze strany žalované, které by směřovaly k uzavření žalobkyní navrženého dodatku č. 1 ke smlouvě o dílo ze dne 21.2.1992, jímž měla být navýšena cena díla na částku 5 320 461 Kč oproti sjednané ceně díla ve výši 3 715 250 Kč. Dále vyšel ze zjištění, že v zápise ze dne 25.8.1992 byla mezi účastníky uzavřena dohoda o ukončení provádění prací a mezi účastníky bylo nesporné, že do doby ukončení prací zaplatila žalovaná žalobkyni 3 641 896 Kč. Z revizního znaleckého posudku zpracovaného Vysokým učením technickým v Brně dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobkyně nemá nárok na doplacení ceny díla ani doplacení víceprací, když žalovaná podle tohoto znaleckého posudku uhradila žalobkyni za zhotovené dílo o 119 381 Kč více – za předpokladu, že již zaplatila za dosud provedené práce 3 641 869 Kč.

Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, když při oceňování žalobkyní provedených prací vyšel z posledně zpracovaného znaleckého posudku, jestliže obě strany měly podle zjištění soudu prvního stupně zásadní připomínky jak k prvnímu, tak k druhému - kontrolnímu znaleckému posudku, a oba posudky se ve svých závěrech lišily.

Pokud tedy v dané věci oba soudy shodně dospěly k závěru, že žalobkyni se nepodařila prokázat existence nedoplatku ceny díla prováděného žalobkyní na základě smlouvy o dílo ze dne 21.2.1992, a nebyla prokázána ani existence víceprací provedených nad rámec uvedené smlouvy o dílo, jež by nebyly žalovanou zaplaceny, a jestliže ze skutkového zjištění obou soudů dále vyplynulo, že žalovaná za provedené práce na sjednaném díle uhradila žalobkyni o 119 381 Kč více, je správný závěr odvolacího soudu o potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba na doplacení ceny díla ve výši 1 605 605 Kč.

Nutno uzavřít, že dovolání žalobkyně tedy směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolací soud je proto – aniž se mohl věcí dále zabývat – podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání), které sestávají z odměny advokáta ve výši 10 000 Kč , , v návaznosti na a , ve znění vyhl. č. , kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč ( vyhl.č. , ve znění vyhl. č. ), tedy celkem ve výši 10 300 Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná co ji ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná navrhnout výkon rozhodnutí.

V Brně dne 28. dubna 2010

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á

předsedkyně senátu