Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4734/2009

U S N E S E N Í

Magnety, s.r.o.

Stamag, a.s.

, se sídlem v Praze 5, Smíchově, Na Zatlance 2174/5, IČ: 26844575, zastoupené JUDr. Jaromírem Hanušem, advokátem se sídlem v Ostravě, Kosmova 20,

o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne

24. března 2009, č.j. -241, takto:

I. Dovolání žalované

se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Miroslavy Hustákové, advokátky se sídlem v Bruntále, Nám. Míru 4, 5.

Stručné odůvodnění ( ):

Při posuzování tohoto dovolání vycházel Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“) z ustanovení části první Čl. II, bodu 12 , jímž byl změněn (), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném do 30. června 2009; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Dovolání žalované (dále již „dovolatelka“) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále již „odvolací soud“) ze dne 24. března 2009, č.j. -241, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Bruntále (dále již „soud prvního stupně“) ze dne 23. srpna 2006, č.j. -158 (jímž bylo určeno, že žalobkyně je vlastnicí v rozsudku specifikovaných nemovitostí, a dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení), a rozhodnuto o povinnosti dovolatelky nahradit žalobkyni specifikované náklady odvolacího řízení, není přípustné podle a nebylo shledáno přípustným ani podle Dovolatelka v dovolání uplatňuje dovolací důvod podle a namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu jednak „řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“, a dále - s odkazem na rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2008, sp. zn. , a na nález Ústavního soudu České republiky (dále již „Ústavní soud“) ze dne 16. října 2007, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 307/2007 Sb. – řeší právní otázku (jaká byla posuzována v cit. judikátech v důsledku odpadnutí právního důvodu, na jehož základě získal převodce vlastnictví převáděné věci ve vztahu k právnímu nástupci převodce) – v rozporu s hmotným právem a (jak lze dovodit z obsahu dovolání) i v rozporu se shora cit. nálezem Ústavního soudu. Dovolatelka ovšem pomíjí, že v posuzované věci se odvolací soud zcela ztotožnil se skutkovými zjištěními a právním posouzením věci soudem prvního stupně, který uvedeným rozsudkem deklaroval věcněprávní vztah žalobkyně k předmětným pozemkům, když dospěl k závěru, že předmětná kupní smlouva ze dne 2. dubna 2001 je pro nedodržení písemné formy absolutně neplatná, nikoliv, že v důsledku odstoupení od smlouvy došlo k jejímu zrušení a k vyvolání právního následku, který je v časových souvislostech, zejména pro případ v mezidobí učiněného dalšího převodu, řešen dovolatelkou shora zmíněnou judikaturou. Tento rozdíl (absolutní neplatnost právního úkonu a zrušení smlouvy v důsledku odstoupení) je ovšem pro právní posouzení věci zásadní, neboť v prvém případě dovolatelkou zmíněné judikované závěry na stav dobré víry třetí osoby nedoléhají, zatímco v druhém případě dobrou víru je třeba (ve světle judikatury) zohlednit.

Právní doktrína i soudní praxe se shoduje v tom, že absolutní neplatnost právního úkonu působí přímo ze zákona (ex lege) a od počátku (ex tunc), takže subjektivní občanská práva a občanskoprávní povinnosti z takového úkonu vůbec nevzniknou. Absolutní neplatnosti se přitom může dovolat ten, kdo jako dotčený má na tom právní zájem. Soud přihlíží k absolutní neplatnosti právního úkonu i bez návrhu, tj. z úřední povinnosti. Ustálená soudní praxe je jednotná rovněž v názoru, že absolutní neplatnost právního úkonu nemůže být odvrácena ani za použití § 3 odst. 1 obč. zák, ale ani s poukazem na dobrou víru jednajícího. Absolutní neplatnost právního úkonu totiž nastává ze zákona a nikoli tedy z jednání subjektu občanskoprávního vztahu (jako je tomu u relativní neplatnosti právního úkonu podle § 40a obč. zák.), jež by bylo možno – v souladu s dikcí § 3 odst. 1 obč. zák. – charakterizovat jako výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů, který bez právního důvodu zasahuje do práv a oprávněných zájmů jiných, popř. je v rozporu s dobrými mravy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2001, sp. zn. , uveřejněný pod č. 23 v sešitě č. 2 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura, nebo usnesení téhož soudu ze dne 29. října 2008, sp. zn. , in www.nsoud.cz).

Lze tedy uzavřít, že skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně, jež pro své meritorní rozhodnutí převzal odvolací soud, a z nichž v této věci při posuzování přípustnosti dovolání vychází i Nejvyšší soud, umožňovala odvolacímu soudu přistoupit k danému právně kvalifikačnímu závěru, jenž tudíž není v rozporu s hmotným právem, ale ani s judikaturou Nejvyššího soudu či Ústavního soudu. Jak již bylo uvedeno, dovolatelkou zmíněný nález Ústavního soudu se totiž vztahoval na případ s jiným skutkovým základem, v němž byla vzata v úvahu otázka právních důsledků v souvislosti s odstoupením od smlouvy (avšak až) poté, co došlo k převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem na další nabyvatele, kteří jednali v dobré víře, nikoliv na případ absolutní neplatnosti převodní smlouvy, jako tomu bylo v této věci. Proto otázka dobré víry dovolatelky je zde zcela bez významu.

Na základě zmíněných skutečností není možno dovodit, že by byly naplněny předpoklady , a považovat tak napadený rozsudek odvolacího soudu za rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Již z tohoto důvodu při současné vázanosti Nejvyššího soudu obsahem podaného dovolání ( ) tak není možno uzavřít, že ve věci je dána přípustnost dovolání podle ve spojení s odstavcem třetím téhož zákonného ustanovení.

Nepřípustnost dovolání podle současně vylučuje, aby odvolací soud mohl přihlížet k jiným vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ).

Z vyložených důvodů Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), proto dovolání dovolatelky podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , části věty před středníkem a , neboť žalobkyně má s ohledem na procesní výsledek vůči dovolatelce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátkou za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) v částce 5.000,- Kč [odměna z částky určené podle , vyčíslená podle , , snížená na polovinu podle vyhlášky a o dalších 50 % podle ], a náhrady hotových výdajů podle , v částce 300,- Kč. Vzhledem k tomu, že advokátka žalobkyně doložila, že je plátkyní daně z přidané hodnoty, náleží žalobkyni vedle odměny za zastupování advokátkou a paušální částky náhrad hotových výdajů podle a , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, rovněž částka odpovídající 20% dani z přidané hodnoty, kterou je uvedená advokátka povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle cit. zák., tedy částka 1.060,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 6.360,- Kč je dovolatelka povinna zaplatit k rukám advokátky, která žalobkyni v tomto řízení zastupovala ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. dubna 2010

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu