Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1719/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně České republiky- Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 18, PSČ 110 00, proti žalované ROYALMED spol. s r. o., se sídlem v Praze 3, Sabinova 707/7, PSČ 130 00, identifikační číslo 45789266, zastoupené JUDr. Ivanem Burešem, advokátem, se sídlem v Praze 6 - Hradčanech, Badeniho 290/1, PSČ 160 00, o zaplacení částky 8.250.000,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. prosince 2007, č. j. -141, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 11. dubna 2002, č. j. -56, uložil Městský soud v Praze žalované (ROYALMED spol. s r. o.) zaplatit žalobci (tehdy Fondu národního majetku České republiky) částku 8.250.000,- Kč z titulu smluvní pokuty za nedodržení závazku obsaženého v kupní smlouvě uzavřené dne 1. února 1997 mezi žalobcem (jako prodávající) a žalovanou (jako kupující).

K odvolání žalované Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (jsa přitom vázán závazným právním názorem obsaženým v rozsudku ze dne 24. listopadu 2005, č. j. -117, jímž Nejvyšší soud jako soud dovolací zrušil jeho předchozí měnící zamítavý rozsudek ve věci samé ze dne 29. dubna 2003, č. j. -86). Jako s novým účastníkem řízení na straně žalobce přitom již jednal (na základě svého usnesení ze dne 3. února 2006, č. j. -125) s Českou republikou - Ministerstvem financí coby právním nástupcem původního žalobce, zaniklého k 1. lednu 2006.

Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu, opírající se o existenci dovolacího důvodu uvedeného v , Nejvyšší soud odmítl podle a , (dále též jen „ “) jako nepřípustné.

Učinil tak proto, že dovolání v této věci může být přípustné jen na základě ustanovení , přičemž dovolatelka Nejvyššímu soudu nepředkládá (oproti svému mínění) k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Ve výkladu počáteční a dodatečné nemožnosti plnění je napadené rozhodnutí v souladu s hmotným právem i se závěry obsaženými ve zrušujícím rozsudku a je plně v souladu s principem smluvní autonomie, jak jej vyložil Ústavní soud např. v nálezu ze dne 3. ledna 2000, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 17, ročníku 2000, části I., pod pořadovým číslem 1.

Totéž platí pro dovolatelkou tvrzený rozpor s hmotným právem při výkladu ustanovení § 265 obch. zák., když v předmětné věci vymáhání smluvené sankce za nedodržení závazku, který bylo možné splnit, poctivému obchodnímu styku zjevně neodporuje.

Dovoláním namítaná skutečnost, že (původní) žalobce nevyužil jiného (dalšího) zajišťovacího institutu (zajištění závazku převodem práva s nemovitostmi nakládat, sjednaného v článku XV. kupní smlouvy), pro věc významná není. Ve světle judikatorních závěrů Nejvyššího soudu obsažených v rozsudku velkého senátu jeho občanskoprávního a obchodního kolegia, uveřejněném pod číslem 45/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek se ostatně využití tohoto zajištění prodávajícím jeví značně problematickým.

Výrok o nákladech dovolacího řízení je ve smyslu ustanovení , a odůvodněn tím, že dovolání bylo odmítnuto a tím, že u žalobkyně žádné prokazatelné náklady tohoto řízení nebyly zjištěny.

Rozhodné znění (do 31. března 2005) plyne z bodů 2. a 3. článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. dubna 2010

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu