Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1308/2008

U S N E S E N Í

statutárního města Liberec

J. H.

, pro 96 706,- Kč, srážkami z příjmu, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 31. 5. 2006, č. j. -8, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 31. 5. 2006, č. j. -8, a usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 12. 2005, č. j. -3,

se zrušují

a věc

se vrací

okresnímu soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 12. 12. 2005, č. j. -3, kterým okresní soud nařídil podle vykonatelného rozhodnutí Magistrátu města Liberce ze dne 9. 8. 1999, č. j. Om 414/96, pravomocného dne 5. 10. 1999, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 96.706,- Kč výkon rozhodnutí srážkami z příjmu, který přísluší povinnému od České správy sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25 (výrok I.), a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud dospěl k závěru, že se nejedná o věc pravomocně rozhodnutou, neboť pod sp. zn. Okresního soudu v Liberci bylo dříve pravomocně rozhodnuto ve věci účastníka jiného (Magistrátu města Liberec), než který návrh na nařízení výkonu rozhodnutí srážkami z invalidního důchodu povinného podává nyní (statutární město Liberec).

Odvolací soud dále uzavřel, že rozhodnutí Magistrátu města Liberce o povinnosti vrátit neprávem vyplacenou dávku sociální péče je materiálně vykonatelné i přesto, že nestanoví lhůtu k plnění uložené povinnosti. Tu totiž určí orgán provádějící výkon rozhodnutí ( , věta druhá, , o správním řízení / /, dále jen „s. ř.“); takovým orgánem je podle názoru odvolacího soudu v posuzované věci soud výkonu rozhodnutí, který postupuje podle a násl. , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “. V projednávané věci je exekučním titulem správní rozhodnutí ( ); vykonatelným je takové pravomocné rozhodnutí, u nějž uplynula lhůta k plnění ( , ); vykonatelnost správních rozhodnutí upravuje ve znění účinném v době vydání správního rozhodnutí ( s. ř.) a ten stanoví i materiální náležitosti rozhodnutí, k nimž patří také určení lhůty ke splnění ( s. ř.). Rozhodnutí o vrácení neprávem vyplacené sociální dávky je však vydáno podle speciálního , o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ “), který v stanoví pravomoc orgánu vydat rozhodnutí, aniž by mu uložil povinnost určit lhůtu k plnění. Odvolací soud jednak dospívá k závěru, že podkladové rozhodnutí, jež nabylo právní moci, je současně vykonatelné, a jednak dovozuje, že pro případ absence údaje o lhůtě k plnění se uplatní fikce lhůty ( ) v trvání 3 dnů od právní moci rozhodnutí, (kterou lze - navzdory vyloučení jejího užití v - aplikovat nejen na rozhodnutí soudu, ale i na správní rozhodnutí vykonávaná v občanském soudním řízení), resp. že v projednávané věci soud v souladu s s. ř. a mohl určit a určil lhůtu k plnění. Proto mohl být výkon rozhodnutí nařízen.

Povinný napadl rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku I. dovoláním. Z obsahu dovolání, byť zahrnuje řadu nepřesností, lze však dovodit, že odvolacímu soudu vytýká mimo jiné nesprávné právní posouzení věci, jež spatřuje v závěru, že nestanoví-li vykonávané rozhodnutí lhůtu k plnění, určí ji soud provádějící výkon tohoto správního rozhodnutí. K takovému postupu však podle dovolatele soud není oprávněn. Protože vyžaduje, aby vykonávané rozhodnutí obsahovalo i určení lhůty ke splnění povinnosti, což v podkladovém rozhodnutí není, nejsou splněny předpoklady pro nařízení jeho soudního výkonu. Dovolatel se přitom opírá o text odůvodnění přiloženého usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 1. 2005, č. j. -42, jímž soud zamítl návrh na výkon téhož správního rozhodnutí prodejem movitých věcí. Namítá, že s. ř. nelze použít, protože se nevztahuje „na nařízení před soudem“. Popírá také správnost exekučního titulu, resp. existenci důvodů k jeho vydání, poukazuje na dříve vedená řízení o výkon téhož rozhodnutí s odůvodněním, že v dané věci je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, přičemž ztotožňuje statutární město Liberec a Magistrát města Liberce. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v plném rozsahu zrušil.

Dovolací soud věc posoudil a rozhodl podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009, dále jen „ “ (srov. čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Dovolání je přípustné podle , odst. 3 ve spojení s a odst. 2 , neboť odvolací soud posoudil otázku vykonatelnosti správního rozhodnutí, vydaného orgánem sociálního zabezpečení podle a bez uvedení lhůty k plnění (k vrácení neprávem vyplacené dávky sociální péče), v rozporu s dosavadní judikaturou.

Předpokladem pro nařízení výkonu rozhodnutí je existence vykonatelného rozhodnutí, vydaného k tomu oprávněným orgánem, které má potřebnou formu a obsah a které ukládá určitému subjektu povinnost něco plnit. Před nařízením výkonu rozhodnutí se soud zabývá mimo jiné i tím, zda je rozhodnutí z hledisek zakotvených v příslušných právních předpisech vykonatelné, a to jak formálně (tj. z pohledu právního předpisu upravujícího řízení, ve kterém bylo vydáno), tak materiálně (tj. z hlediska obsahových náležitostí, jež reflektují určitost, srozumitelnost a přesnost v označení subjektů práv a povinností i ve vyjádření uložené povinnosti, jež se má vykonat). Vykonatelnost je vlastnost činící rozhodnutí způsobilé k nucenému uskutečnění cestou jeho výkonu.

Soudní praxe byla již před účinností , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, usměrněna stanoviskem Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, Cpj 159/79, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981, pod číslem 21 (str. 161), podle něhož soudní rozhodnutí a jiné tituly uvedené v musí obsahovat individualizaci oprávněného a povinného, vymezení práva a jemu odpovídající povinnosti na plnění a lhůtu k plnění tam, kde ji nestanoví přímo procesní předpis. S účinností od 1. 1. 2001 zmíněná novela ve vztahu ke všem v úvahu přicházejícím exekučním titulům výslovně stanoví, že výkon rozhodnutí lze nařídit jen tehdy, obsahuje-li rozhodnutí označení oprávněné a povinné osoby, vymezení rozsahu a obsahu povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí navržen, a určení lhůty ke splnění povinnosti ( ). Exekuční titul, který tyto náležitosti nemá, není rozhodnutím (materiálně) vykonatelným a nemůže být podkladem pro soudní výkon rozhodnutí; byl-li na jeho základě již výkon nařízen, musí jej soud v každém stadiu řízení i bez návrhu zastavit (srov. , ).

Exekučním titulem, na jehož výkon se použijí (s výjimkou a 3) ustanovení až , je i rozhodnutí Magistrátu města Liberce o povinnosti vrátit neprávem vyplacenou dávku sociální péče ze dne 9. 8. 1999, č. j. Om 414/96, vydané odborem sociální péče podle , jež nabylo právní moci dne 5. 10. 1999. Toto rozhodnutí nestanoví lhůtu, v níž má být peněžitá částka vrácena. Podle toto rozhodnutí lze vykonat nejpozději do deseti let po uplynutí lhůty stanovené pro splnění uložené povinnosti. Podle výslovného znění na toto rozhodnutí nelze vztáhnout , stanovící, že neobsahuje-li rozhodnutí soudu určení lhůty ke splnění povinnosti, má se za to, že povinnosti uložené rozhodnutím je třeba splnit do tří dnů a, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozhodnutí.

Nejvyšší soud konstatoval, že o nárocích na dávky sociální péče (stejně jako u dávek důchodového pojištění) rozhodují výlučně orgány sociálního zabezpečení, a o povinnosti příjemce dávky vrátit neprávem nebo nesprávně vyplacenou dávku rozhoduje ten orgán, který je příslušný rozhodovat o přiznání nebo odnětí dávky. Jen tyto orgány jsou oprávněny stanovit, zda dávka byla vyplacena neprávem nebo v nesprávné výši, a to v rozhodnutí, jímž ukládají příjemci dávky povinnost dávku vrátit (srov. usnesení Nejvyššího soudu z dne 10. 2. 2004, sp.zn. , usnesení ze dne 12. 4. 2006, sp.zn. ). Tímto orgánem není soud a na této zákonem dané pravomoci orgánů sociálního zabezpečení nemůže změnit nic ani skutečnost, že z určitých důvodů pravomocné rozhodnutí orgánu sociálního zabezpečení o povinnosti vrátit přeplatek přiznané dávky nemohlo být, nebo nebylo vydáno.

Nejvyšší soud též v jiné věci uvedl (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4/2003 pod č. 65), že rozhodnutí je pro absenci lhůty k plnění ve smyslu po obsahové stránce nevykonatelné, jestliže podle právního předpisu, na jehož základě bylo vydáno, lhůtu obsahovat mělo, resp. nelze-li ji z tohoto předpisu ani dovodit.

Podkladové rozhodnutí bylo vydáno podle , ve znění do 30. 6. 2000. Podle se ve věcech sociální péče použijí subsidiárně obecné předpisy o správním řízení, tj. v daném případě ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí. Podle ustanovení s. ř. vymezujícího náležitosti rozhodnutí (jež je systematicky zařazeno do části třetí nazvané „Průběh řízení“) platí, že pokud se v rozhodnutí ukládá účastníkovi řízení povinnost k plnění, stanoví pro ni správní orgán lhůtu; lhůta nesmí být kratší, než stanoví zvláštní právní předpis. Lze tedy uzavřít, že právní předpis, podle něhož byl exekuční titul vydán (zde subsidiárně aplikovaný ), ukládá orgánu oprávněnému rozhodnutí vydat, aby ve výroku určil lhůtu k plnění, přičemž tento zákonný požadavek nebyl v dané věci naplněn.

Absenci lhůty k plnění v projednávaném případě nelze zhojit ani dodatečným určením lhůty soudem při soudním výkonu rozhodnutí podle ustanovení části páté , upravující „správní“ výkon rozhodnutí ( s. ř.), protože tento předpis se na řízení před soudem nevztahuje (k tomu srov. též usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 12. 12. 1972, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, sešit 9/1973 pod č. 78, podle nějž nebyla-li v rozhodnutí správního orgánu stanovena lhůta k plnění, nemůže ji určit soud při soudním výkonu rozhodnutí, jehož podkladem je toto rozhodnutí správního orgánu).

Protože exekuční titul v projednávané věci v rozporu s právním předpisem, na jehož základě byl vydán, neobsahuje lhůtu k plnění ( ), je po obsahové (materiální) stránce nevykonatelný. Odvolací soud nesprávně dovodil, že lhůtu k vrácení neprávem vyplacené dávky sociální péče může nyní stanovit soud výkonu rozhodnutí.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu není správné, dovolací soud je zrušil ( , část věty za středníkem, ). Vzhledem k tomu, že důvody zrušení platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, bylo také toto zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( , věta druhá, ).

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy v dalším řízení závazný ( , věta první, ).

V novém usnesení soud prvního stupně rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího ( , věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. dubna 2010

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r. předsedkyně senátu