Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 582/2010

U S N E S E N Í

Komerční banky, a. s.

České republice – Ministerstvu financí

, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o zaplacení 404.664,35 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2009, č. j. -39, takto:

I. Dovolání se odmítá

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :( )

Žalobkyně se žalobou podanou dne 7. 12. 2007 domáhala po žalované zaplacení částky 404.664,35 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 18. 6. 2008, č. j. -25, žalobu zamítl. Městský soud v Praze jako soud odvolací posléze rozsudkem ze dne 3. 6. 2009, č. j. -39, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Žalobkyně předně i přes potvrzující výrok rozhodnutí odvolacího soudu dovozuje přípustnost dovolání dle , z důvodu,. že odvolací soud ve svém rozhodnutí dospěl k odlišnému právnímu názoru, když v souzené věci narozdíl od soudu prvního stupně odmítl použití obč. zák. a aplikoval obč. zák.; přitom konstatoval, že žalobou uplatněné právo nesplňuje předpoklady bezdůvodného obohacení, neboť se jednalo o plnění poskytnuté na základě platného a pravomocného exekučního příkazu. Žalobkyně dále prostřednictvím podaného dovolání napadá závěr odvolacího soudu o tom, že žalovaná není v souzené věci pasivně věcně legitimována. Namítá, že právní názor odvolacího soudu je v rozporu s právním názorem vysloveným v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. .

Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.

Dovolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda je dovolání přípustné dle

Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu je měnícím takové rozhodnutí odvolacího soudu, které odlišně vymezuje obsah posuzovaného právního vztahu účastníků, příp. odlišně stanovuje jejich práva a povinnosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 1998, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 52/1999). V souzené věci však soudy obou stupňů dospěly ke shodnému závěru, že žalobkyni nevzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované – byť při zohlednění odlišných zákonných ustanovení – a tudíž se z hlediska obsahového vymezení a určení práv a povinností jedná o rozhodnutí potvrzující (srov. přiměřeně závěr rozhodnutí ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. , publikovaného v časopise Soudní judikatura pod č. SJ 190/2003).

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu tak může být shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených v

Podle ustanovení (ve znění ) má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li

„právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.“

Dovolatelka uvádí následující otázku zásadního právního významu, která dle jejího názoru zakládá přípustnost podaného dovolání:

Je možné aplikovat ustanovení obč. zák. na situace, kdy byl výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního u proveden poddlužníkem odepsáním vymáhané pohledávky z účtu povinného a jejím vyplacením, ke kterému došlo v situaci, kdy stejný účet byl již postižen jinou exekucí s dřívějším pořadím?

Předestřená otázka nemůže založit zásadní právní význam dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu dle Dovolací soud v tomto směru odkazuje na dovolatelkou zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. , které však dovolatelka v podaném dovolání nesprávně interpretovala. Ze skutkových zjištění, která nebyla podaným dovoláním rozporována, vyplývá, že žalobkyně nejprve vyplatila částku 404.664,35 Kč na základě exekučního příkazu Finančního úřadu v Mělníku ze dne 24. 7. 2007, č. j. 58079/07/043940/5178, a následně po doručení výzvy k zaplacení ze dne 15. 10. 2007 na základě exekučního příkazu Exekutorského úřadu Cheb ze dne 14. 6. 2007, sp. zn. 074 Ex 4368/07-30. Je však zjevné, že plnění poskytnuté Finančnímu úřadu v Mělníku nenaplňuje náležitosti bezdůvodného obohacení předvídané ustanovením obč. zák., neboť skutečnost, že žalobkyně přikázala pohledávku z účtu povinné na základě platného exekučního titulu, zakládá právní důvod pro poskytnutí tohoto plnění. Zásadním rozdílem oproti věci řešené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. , je v souzené věci skutečnost, že žalobkyně poskytla plnění Exekutorskému úřadu Cheb vědomě a měla vůli plnit z vlastních prostředků. Naproti tomu banka (žalobkyně) ve věci vedené pod sp. zn. poskytla plnění omylem, neboť na účtu povinné osoby nebyl dostatek finančních prostředků, a tudíž

„neměla vůli plnit za osobu povinnou,“

což mělo také za následek absenci právem uznaného důvodu pro poskytnutí plnění. K argumentaci žalobkyně, že k přikázání pohledávky z účtu povinné ve prospěch Finančního úřadu v Mělníku došlo omylem a tudíž bez právního důvodu, neboť uvedená pohledávka byla až druhou v pořadí ( ), dovolací soud shodně se závěrem odvolacího soudu uvádí, že uvedený postup v souzené věci nelze zohlednit. Z hlediska hmotného práva totiž vzniká pohledávka (jako právní důvod pro přikázání pohledávky z účtu povinné) všem oprávněným věřitelům, přičemž jejich vzájemné pořadí není pro posouzení existence právního důvodu ve smyslu obč. zák. určující. Jinými slovy nedodržení pořadí ve smyslu ustanovení může jít jen k tíži žalobkyně jako peněžního u (k tomu srov. též ).

Pro úplnost dovolací soud uvádí, že v souzené věci odvolací soud nepochybil ani při odmítnutí aplikace obč. zák., neboť žalobkyně poskytla Finančnímu úřadu v Mělníku peněžní prostředky po té, co došlo k přikázání pohledávky z účtu povinné v souladu s věta první Samotné peněžité plnění je nutné z uvedeného důvodu chápat jako proplacení pohledávky ve dvoustranném právním vztahu mezi žalobkyní jako peněžním ústavem a žalovanou jako oprávněnou podle Je tudíž pojmově vyloučeno, aby žalobkyně poskytla žalované předmětné peněžité plnění namísto povinné, jak předvídá ustanovení obč. zák..

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalované prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 7. dubna 2010

JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.

předsedkyně senátu