Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
37DD0D6662F574C1C1257A4E00689BFC.html
HTML · 19.19 KB
No categories available
29 Cdo 4020/2009
29 Cdo 4020/2009
U S N E S E N Í
I. Dovolání se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem ze dne 24. listopadu 1999, č. j. 50 Cm 11/99 -21, Městský soudu v Praze zamítl žalobu, kterou se žalobce vůči žalovanému domáhala zaplacení miliónové náhrady škody (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku) a o povinnosti žalobce k úhradě soudního poplatku ze žaloby (bod III. výroku).
Usnesením ze dne 3. července 2000, č. j. 50 Cm 11/99 -47, pak Městský soud v Praze nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem z 22. února 2002 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok), potvrdil usnesení soudu prvního stupně (druhý výrok), zamítl žalobcův návrh na připuštění dovolání (třetí výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (čtvrtý výrok).
Žalobce podal proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu dovolání. Učinil tak podáním datovaným 26. dubna 2002 (č. l. 76-78), podaným na poštu k přepravě téhož dne (srov. obálku č. l. 79).
Dovolací řízení o tomto žalobcově dovolání Nejvyšší soud zastavil usnesením ze dne 29. října 2008, č. j. 29 Cdo 4364/2008 -178, pro neodstranění nedostatku povinného zastoupení dovolatele, poukazuje v důvodech svého usnesení mimo jiné na to, že dovolatel neodstranil nedostatek této podmínky dovolacího řízení ani v patnáctidenní lhůtě k tomu určené naposledy v unesení soudu prvního stupně ze dne 21. srpna 2008, č. j. 50 Cm 11/99 -174 (které dle doručenky u č. l. 174 převzal 2. září 2008), ani později, přes poučení o následcích nečinnosti. Usnesení Nejvyššího soudu bylo doručeno dovolateli (jeho zástupci s procesní plnou mocí) 21. ledna 2009 (srov. doručenku u č. l. 178 p. v.) a téhož dne také nabylo právní moci.
Ze spisu je dále patrno, že v mezidobí (po rozhodnutí Nejvyššího soudu a poté, co soud prvního stupně zahájil proces doručování rozhodnutí Nejvyššího soudu) dovolatel (již zastoupen advokátem) napadl rozsudek odvolacího soudu ve stejném rozsahu i podáním datovaným 5. prosince 2008, podaným u soudu prvního stupně osobně 9. prosince 2008 a označeným opět jako dovolání (srov. č. l. 181-189).
Toto dovolání odmítl Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. prosince 2008, č. j. 50 Cm 11/99 -190, jako opožděné, odkazuje na ustanovení § 208 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř. “).
K odvolání žalobce (založeném především na jeho argumentu, že dovolání podal již 26. dubna 2002, tedy včas) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. května 2009, č. j. 4 Cmo 129/2009 -211, zrušil usnesení ze dne 16. prosince 2008 a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud nesouhlasil se závěrem, že (toto) žalobcovo dovolání je opožděné, poukazuje na to, že dovoláním napadený rozsudek byl žalobci doručen až 5. října 2005 a dovolání žalobce podal již 26. dubna 2002. Dále odvolací soud upozornil na skutečnost, která vyšla najevo až v průběhu řízení o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze 16. prosince 2008, totiž na to, že žalobce na výzvu soudu prvního stupně k odstranění nedostatku povinného zastoupení dovolatele ze dne 21. srpna 2008 reagoval žádostí o poskytnutí dodatečné lhůty, datovanou 16. září 2008 a podanou u soudu prvního stupně osobně 22. září 2008 (originál tohoto podání, jenž je nyní žurnalizován na č. l. 206 a 207 spisu, byl do procesního spisu založen až 1. dubna 2009). Dodal dále, že by soud prvního stupně měl i nyní o žádosti o prodloužení lhůty rozhodnout.
Usnesením ze dne 21. srpna 2009, č. j. 50 Cm 11/99 -216, doručeným dovolateli (jeho zástupci s procesní plnou mocí) 28. srpna 2009 (srov. doručenku u č. l. 218) pak Městský soud v Praze zamítl žalobcovu žádost ze dne 16. září 2008, o prodloužení lhůty k odstranění nedostatku povinného zastoupení dovolatele.
Nejvyšší soud úvodem poznamenává, že postup soudů nižších stupňů při posouzení včasnosti žalobcova dovolání ve vztahu k jeho podání z 9. prosince 2008 byl zjevně nesprávný a jakékoli úvahy odvolacího soudu zformulované na základě takového postupu v usnesení ze dne 19. května 2009 jsou bezcenné a nemístné.
Jak soud prvního stupně (v usnesení ze 16. prosince 2008) tak odvolací soud (v usnesení z 19. května 2009) vycházely z toho, že soud prvního stupně měl právo rozhodnout o odmítnutí dovolání pro opožděnost na základě ustanovení § 208 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a tudíž, že odvolací soud mohl v mezích podaného odvolání proti usnesení vydanému podle označeného ustanovení řešit otázku včasnosti dovolání meritorně. Tak tomu ovšem není.
Podle bodu 15. hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (…) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000).
Dle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu (…) vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000).
V této věci rozhodl odvolací soud rozsudkem z 22. února 2002 o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně z 24. listopadu 1999 a proti usnesení soudu prvního stupně z 3. července 2000, přičemž v důvodech rozsudku skutečnost, že v souladu s výše označeným bodem 15. přechodných ustanovení jedná a rozhoduje podle občanského soudního řádu , ve znění účinném do 31. prosince 2000, výslovně zmínil.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu z 22. února 2002 tak má (musí) být rovněž projednáno a o něm rozhodnuto podle občanského soudního řádu , ve znění účinném do 31. prosince 2000. Občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2000 pak neobsahoval úpravu obdobnou té, jež od 1. ledna 2001 dovoluje v § 208 odst. 1 předsedovi senátu soudu prvního stupně odmítnout opožděné odvolání a jež mu od uvedeného data prostřednictvím § 241b odst. 1 přiznává totéž oprávnění i pro opožděná dovolání. Soudem výlučně a jedině oprávněným posoudit včasnost dovolání byl (je) podle občanského soudního řádu , ve znění účinném do 31. prosince 2000, pouze Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Uvedená skutečnost měla být soudům nižších stupňů při přijetí usnesení ze 16. prosince 2008 a 19. května 2009 známa již proto, že v té době již bylo součástí spisového materiálu usnesení Nejvyššího soudu o zastavení dovolacího řízení z 29. října 2008, v jehož druhém odstavci odůvodnění je závěr o nutnosti aplikace občanského soudního řádu , ve znění účinném do 31. prosince 2000, jednoznačně zformulován a zdůvodněn poukazem na obě výše citovaná přechodná ustanovení.
S přihlédnutím k požadavku na užití ustanovení občanského soudního řádu , ve znění účinném do 31. prosince 2000, platí pro včasnost dovolání úprava obsažená v tehdejším znění § 240 o. s. ř. o. s. ř. Dovolání v této věci tak mohlo být podáno pouze ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (srov. § 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , ve znění účinném do 31. prosince 2000). K tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 70/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a nález Ústavního soudu ze dne 20. února 2002, sp. zn. II. ÚS 618/01 , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 25, ročníku 2002, části I., pod pořadovým číslem 20.
Z obsahu spisu se pak podává, že dovoláním napadený rozsudek byl doručen žalobci 5. října 2005 (srov. doručenku u č. l. 64a); zástupci žalovaného s procesní plnou mocí byl rozsudek uložen na poště 4. října 2005, s účinky doručení 14. října 2005 a osobně si ji pak vyzvedl 18. října 2005 (srov. doručenku u č. l. 107 p. v.). Rozsudek tudíž nabyl právní moci 14. října 2005 a posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání byl 14. listopad 2005 (pondělí).
Podání dovolatele z 9. prosince 2008 je možno pojmout (posuzováno z obsahového hlediska, jež je určující) dvojím způsobem; buď jako doplnění dovolání podaného (včas) 26. dubna 2002, nebo jako samostatné (nově podané a v pořadí druhé) dovolání žalobce proti témuž rozhodnutí.
Kdyby podání z 9. prosince 2008 mělo být pokládáno za doplnění včasného dovolání z 26. dubna 2002, pak by nebylo o čem v dovolacím řízení rozhodovat, neboť o dovolání z 26. dubna 2002 již Nejvyšší soud rozhodl usnesením z 29. října 2008, přičemž je samozřejmé, že v říjnu 2008 nemohl dovolací soud přihlížet k obsahu doplňujícího podání sepsaného až v prosinci 2008; po vydání usnesení z 29. října 2008 jsou již jakákoli doplnění podání z 26. dubna 2002, které bylo tímto usnesením vypořádáno (tak, že dovolací řízení o tomto podání bylo zastaveno), pro věc bez významu.
Za této situace, trvá-li dovolatel (jak patrno ze spisu) na tom, aby Nejvyšší soud rozhodl o podání z 9. prosince 2008, může Nejvyšší soud jakékoli rozhodnutí o tomto podání přijmout jen s vědomím, že jde o samostatné (nové) dovolání žalobce podané poté, co řízení o žalobcově původním (prvním) dovolání z 26. dubna 2002 bylo ukončeno usnesením Nejvyššího soudu z 29. října 2008.
Meritornímu projednání dovolání z 9. prosince 2008 pak brání skutečnost, že ve světle závěrů rozvedených výše jde o dovolání zjevně opožděné (podané více než tři roky poté, co rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci). Proto Nejvyšší soud toto (druhé) dovolání odmítl podle § 243b odst. 4 a § 218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. o. s. ř. , ve znění účinném do 31. prosince 2000.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními § 243b odst. 4 , § 224 a § 146 odst. 2 věty první (per analogiam) o. s. ř. o. s. ř. , ve znění účinném do 31. prosince 2000, tedy tím, že dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto a tím, že u žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení zjištěny nebyly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. ledna 2010
JUDr. Zdeněk K r č m á ř
předseda senátu