Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2538/2008

U S N E S E N Í

J. S.

statutárnímu městu Ostrava,

městskému obvodu Moravská Ostrava a Přívoz,

se sídlem úřadu Ostrava - Moravská Ostrava, Prokešovo náměstí 8, zastoupenému JUDr. Janou Materovou, advokátkou se sídlem Ostrava – Výškovice, Venclíkova 13, o 182.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 4. 2007, č.j. -129, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. 4. 2007, č.j. -129, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 11. 2005, č.j. -91, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 182.000,- Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rovněž rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobce je nájemcem bytu v domě, jehož vlastníkem je žalovaný, že na domě měla být provedena nezbytná oprava střešní izolace, že dle dohody účastníků mělo dojít na dobu opravy k zajištění náhradního bytu žalobci, že však nabízený náhradní byt žalobce nepřijal. Ačkoli dohoda o zajištění konkrétního náhradního bytu nebyla účastníky uzavřena, žalobce za účelem stěhování v letech 2000 - 2002 provedl 2x demontáž a následně zpětně montáž bytového zařízení. Na základě zjištěného skutkového stavu soudy obou stupňů dospěly k závěru, že žalobcem uplatňovaný nárok na náhradu škody ve výši 182.000,- Kč spočívající v náhradě nákladů vynaložených na přípravu stěhování (32.000,- Kč) a náhradě imateriální újmy způsobené úmyslným jednáním žalovaného proti dobrým mravům (150.000,- Kč) není důvodný, neboť žalovaný neporušil právní povinnost, jejíž nedodržení mělo způsobit škodu žalobci, když bez uzavření dohody o zajištění konkrétního náhradního bytu neměl žalobce důvod k demontáži bytového zařízení a žalobce rovněž neunesl břemeno tvrzení ve vztahu k úmyslnému porušení dobrých mravů žalovaným, přestože byl odvolacím soudem o tomto břemeni poučen.

Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , přičemž dovolací důvody uvádí podle a b) Zásadní právní význam spatřuje v zodpovězení otázky, zda lze spatřovat porušení právní povinnosti ve smyslu obč. zák. v takovém jednání subjektu, které je v rozporu s tím, co od něj druhá strana legitimně očekává. Žalobce namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že odvolací soud nesprávně právně posoudil otázku odpovědnosti žalovaného za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům. Dále žalobce nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že neunesl břemeno tvrzení o úmyslném jednání žalovaného proti dobrým mravům, a poukazuje na to, že soud prvního stupně žalobu z uvedeného důvodu zamítl, přestože žalobce „nepoučil podle “ o povinnosti k uváděným tvrzením navrhnout důkazy. Má za to, že odvolací soud pochybil, když rozsudek soudu prvního stupně alespoň v této části nezrušil a nevrátil mu věc k dalšímu řízení. Žalobce považuje za nesprávný též výrok o náhradě nákladů řízení, které podle jeho názoru neměl soud žalobci z důvodů uvedených v ustanovení přiznat. Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu a jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle článku II bodu 12 věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. 7. 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Protože napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 23. 4. 2007, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět „“).

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v oprávněnou osobou – účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ve smyslu a 4 , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle , ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Podle je dovolání přípustné pouze v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Řídí-li se přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ustanovením , je dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, a to takových, na nichž spočívá dovoláním napadené rozhodnutí.Na řešení dovolatelem formulované otázky, zda lze spatřovat porušení právní povinnosti ve smyslu obč. zák. v takovém jednání subjektu, které je v rozporu s tím, co od něj druhá strana legitimně očekává, dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Pokud jde o zbytečně vynaložené náklady na přípravu stěhování, nelze vytknout pochybení závěru, že nebyla-li dohodou mezi účastníky zajištěna právní možnost užívání konkrétního náhradního bytu žalobcem, nebyl žádný důvod k tomu, aby žalobce vynakládal jakékoli náklady na přípravu stěhování. Jednání žalovaného nelze tedy kvalifikovat jako porušení právní povinnosti, mezi tímto jednáním a vznikem majetkové újmy žalobce není příčinný vztah, na straně žalobce nelze hovořit o legitimním očekávání, a předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu tak nejsou dány.Námitky vytýkající pochybení při hodnocení důkazů, jež jsou podřaditelné dovolacímu důvodu podle , jsou pro úvahu o přípustnosti dovolání podle bez významu. Dovolatel poukazuje rovněž na to, že soud prvního stupně jeho žalobu zamítl z důvodu neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene, přestože jej podle řádně nepoučil o povinnosti navrhnout důkazy. V tomto směru je třeba uvést, že odvolací soud připustil pochybení soudu prvního stupně, poskytl žalobci poučení dle (čímž pochybení soudu prvního stupně napravil) a poté uzavřel, že žalobce neunesl břemeno tvrzení. Takový postup odvolacího soudu nelze označit za chybný, naopak požadavek žalobce, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně z tohoto důvodu zčásti zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, by neodpovídal ustanovení a Nelze-li vytknout pochybení závěru o neunesení břemene tvrzení ve vztahu k úmyslnému způsobení škody jednáním v rozporu s dobrými mravy, nelze zpochybnit ani závěr o nedůvodnosti žaloby z hlediska obč. zák., nehledě k tomu, že v tomto ustanovení, které upravuje nárok na náhradu (majetkové) škody, nelze nalézt oporu pro přiznání náhrady nemajetkové újmy. Lze uzavřít, že dovolací námitky nezakládají zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.Pokud dovolání směřuje do výroku o nákladech řízení, není v této části přípustné (srov. R 4/2003).Z uvedeného vyplývá, že dovolání není přípustné; Nejvyšší soud je proto podle věty první a odmítl.O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na jejich náhradu právo a žalovanému v této fázi řízení žádné náklady nevznikly.Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. března 2010

JUDr. Robert Waltr,v.r.

předseda senátu