Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 3083/2009

U S N E S E N Í

B. H

R. B

., zastoupenému JUDr. Zdenkou Lokajíčkovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Sokolovská 39, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. března 2008, č. j. -317, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.031,20 Kč k rukám JUDr. Zdenky Lokajíčkové, advokátky se sídlem v Karlových Varech, Sokolovská 39.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se po doplnění žaloby domáhal na žalovaném náhrady škody na zdraví sestávající z náhrady za bolest ve výši 20.000,- Kč, náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 50.000,- Kč a náhrady věcné škody ve výši 1.000,- Kč.

Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 19. 11. 2007, č. j. -296, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na bolestném 2.250,- Kč s příslušenstvím, žalobu ohledně částky 68.750,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu, včetně povinnosti žalobce zaplatit státu svědečné a znalečné. Rozhodl tak o nároku na náhradu škody na zdraví a věcné škody, kterou žalobce utrpěl v důsledku fyzického napadení žalovaným dne 17. 11. 1997, které mu přivodilo tržné rány v obličeji a hematomy na těle. Soud po provedením dokazování dovodil odpovědnost žalovaného podle obč. zák., přičemž vycházeje ze znaleckého posudku MUDr. Tallera bolestné hodnotil 75 body po 30,- Kč podle , o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění účinném do 31. 12. 2001 (dále jen „vyhláška“), podmínky pro mimořádné zvýšení náhrady bolestného podle vyhlášky však neshledal. Žalobu ohledně náhrady za ztížení společenského uplatnění zamítl, neboť podle závěrů uvedeného posudku ke ztížení společenského uplatnění žalobce nedošlo. Nárok na náhradu věcné škody shledal k námitce žalovaného promlčeným, neboť žaloba byla podána 16. 11. 2000, avšak nikoliv na náhradu majetkové újmy, kterou uplatnil žalobce až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty, a to dne 12. 9. 2001.

K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 12. 3. 2008, č. j. -317, rozsudek soudu první stupně v zamítavém výroku ohledně 68.750,- Kč s příslušenstvím změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 500,- Kč s příslušenstvím, ve zbytku jej potvrdil, odvolání žalobce proti vyhovujícímu výroku ohledně 2.250,- Kč jako nepřípustné odmítl, zrušil rozsudek ve výroku o náhradě nákladů řízení vůči státu, potvrdil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, o znalečném a svědečném, a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a povinnosti zaplatit státu soudní poplatek za řízení před soudem prvního stupně. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně i s jeho závěrem o odpovědnosti žalovaného podle § 420 odst. 1 obč. zák., rovněž neshledal podmínky pro zvýšení náhrady bolestného podle § 7 odst. 3 vyhlášky, neboť nejde o zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele. Správným shledal i závěr o nedůvodnosti nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění, nikoliv však závěr ohledně promlčení nároku na náhradu věcné škody ve výši 500,- Kč, která byla způsobena úmyslným nedovoleným jednání žalovaného, a proto v daném případě činí promlčecí doba ve smyslu § 106 odst. 1 obč. zák. deset let.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vyvozuje z ustanovení a odůvodňuje je podle a b) Otázky stanovení bodového ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění, způsob vypracování znaleckého posudku a absence aplikace vyhlášky, když jen shodou šťastných náhod a jeho dobrému stavu nedošlo k horším zraněním jednáním žalovaného, považuje za vyřešené v rozporu s hmotným právem. Má za nepřijatelné, aby rozhodnutí soudu bylo založeno na znaleckém posudku v případě, kdy znalec vycházel jen z listinných podkladů bez přímého zkoumání poškozeného. Je přesvědčen, že nebyl zohledněn vztah přiměřenosti mezi přiznanou výši náhrady a způsobenou újmou. Mimo to se domnívá, že soudy měly aplikovat , a měly mu přiznat náklady řízení, neboť mu bylo přiznáno v plné výši to, co stanovil znalec, a s ohledem na jeho osobní a finanční poměry soudy nedostatečně zvážily možnost aplikace Navíc namítá, že odůvodnění rozsudku odvolacího soudu neobsahuje důvody, které ho vedly k potvrzení alespoň výroku o povinnosti zaplatit žalovanému náklady řízení, a rozsudek je tak v tomto směru nepřezkoumatelný. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto pro nepřípustnost, a to s ohledem na ustanovení ; nelze aplikovat ani o.s.ř, neboť napadené rozhodnutí nevykazuje žádné znaky řešení dané otázky v rozporu s hmotným právem. S ohledem na drobná poranění žalobce nelze vůbec předpokládat, že by v době vypracování znaleckého posudku mohly být patrné jakékoli stopy incidentu, a nelze pak uvažovat ani o ztížení společenského uplatnění; tvrzení žalobce, že se jedná v jeho případě o zvlášť výjimečný případ, nemá oporu v provedeném dokazování.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí dovolací soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

Žalobce dovoláním napadá potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, a to ohledně částky 68.250,- Kč s příslušenstvím (soudy obou stupňů shodně v tomto rozsahu žalobu zamítly), přičemž jiné rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nepředcházelo. Dovolání by proto mohlo být přípustné jen za předpokladu, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ ].

Celková částka 68.250,- Kč, která je předmětem řízení, zahrnuje mimo nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 50.000,- Kč i náhradu za bolest ve výši 17.750,- Kč a věcnou škodu ve výši 500,- Kč. Byť se tyto dílčí nároky odvíjejí od téže události, mají odlišnou povahu, a jde tak o samostatné nároky; přípustnost dovolání je proto třeba zkoumat ve vztahu ke každému z nich samostatně bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , publikované pod č. 9 v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. , publikované tamtéž pod č. 55, ročník 2000). Jelikož nároky na náhradu bolestného a věcné škody nepřevyšují částku 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku o zamítnutí těchto nároků v tomto rozsahu vyloučena ustanovením

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Námitky dovolatele, které se týkají závěrů a hodnocení znaleckého posudku MUDr. Tallera, dovozují existenci skutečností (souhra šťastných náhod a dobrý zdravotní stav dovolatele) odůvodňujících zvýšení základního bodového ohodnocení o další násobky podle vyhlášky, nezpochybňují však právní posouzení věci, nýbrž skutková zjištění soudů obou stupňů, na jejichž základě byla věc posouzena po právní stránce. Dovolatel tak ve skutečnosti uplatňuje dovolací důvod podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jímž přípustnost dovolání podle založit nelze, neboť jej lze uplatnit pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle a b) Obdobné platí pro namítanou vadu řízení (o nepřezkoumatelnosti rozsudku odvolacího soudu), která rovněž nezakládá přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení; k vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, lze v dovolacím řízení přihlížet, jen pokud je dovolání přípustné, nejde-li o procesní otázky zásadního významu.

Spatřuje-li pak dovolatel nesprávné právní posouzení věci ve stanovení bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění a neaplikování vyhlášky na daný případ, je třeba uvést, že podmínky pro poskytování náhrady za ztížení společenského uplatnění a výše této náhrady se v projednávané věci řídí Náhrada za ztížení společenského uplatnění určená na základě počtu bodů stanovených lékařem představuje jednorázové odškodnění za prokazatelně nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb a pro plnění jeho společenských úkolů ( vyhlášky). Při odškodňování ztížení společenského uplatnění se vychází ze základního počtu bodů, kterým bylo toto ztížení ohodnoceno v lékařském posudku (srov. vyhlášky). Podle vyhlášky částka odpovídající základnímu počtu bodů zjištěnému lékařem se přiměřeně zvýší až na dvojnásobek podle předpokladů, které poškozený ve věku, ve kterém byl poškozen na zdraví, měl pro uplatnění v životě a ve společnosti a které jsou v důsledku poškození omezeny nebo ztraceny. Postup podle vyhlášky pak přichází v úvahu jen ve skutečně výjimečných případech hodných mimořádného zřetele, kdy ani zvýšení základního odškodnění za ztížení společenského uplatnění podle vyhlášky dostatečně nevyjadřuje následky, které jsou do budoucna v důsledku poškození trvale omezeny nebo ztraceny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 1988, sp. zn. , uveřejněný pod č. 10 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1992). Odvolací soud – jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku – vyšel ze závěrů znaleckého posudku MUDr. Tallera, který na základě zjištění, že eventuální jizvy po drobných rankách obličeje nelze odškodnit podle položky 430 ani 431 vyhlášky, uzavřel, že ke ztížení společenského uplatnění nedošlo, se uvedenými podmínkami pro poskytování náhrady za ztížení společenského uplatnění a výše této náhrady při rozhodování o důvodnosti nároku řídil a respektoval právní úpravu i soudní judikaturu. Jeho závěr, jenž koresponduje se závěrem znaleckého posudku, že vzhledem ke konkrétním okolnostem důvody pro přiznání náhrady dány nejsou (tím méně potom mohou být dány důvody pro její zvýšení podle vyhlášky), nečiní v tomto skutkově jedinečném případě rozhodnutí po právní stránce zásadně významným ve smyslu ustanovení

Dovolání konečně není přípustné ani proti výrokům o nákladech řízení, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé a jeho přípustnost není založena ani ustanoveními , a , protože rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými rozhodnutími (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , publikované pod číslem 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).

Nemá-li tedy rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam ve smyslu , není dovolání podle přípustné, a dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a věty první před středníkem ; s ohledem na výsledek dovolacího řízení má žalovaný právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem. Výše odměny byla vypočtena z peněžité částky, jež byla předmětem dovolacího řízení (68.250,- Kč), podle a , sazba byla snížena podle a citované vyhlášky na 9.451,25 Kč (dovolání bylo odmítnuto) a dále o 50% podle věty první citované vyhlášky (byl učiněn pouze 1 úkon - vyjádření k dovolání) na výsledných 4.726,- Kč; žalobci kromě toho náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle , navýšených o částku 1.005,20 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty v sazbě 20 % podle a , ve znění účinném od 1. 1. 2010

.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. března 2010

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu