Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 551/2009

U S N E S E N Í

A. H

., zemřelém dne 16. října 1989, za účasti

1) W. H

.,

2) J. N

., zastoupeného Mgr. Danielem Siwym, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída č. 24,

3) B. U

.

M

., zastoupené Mgr. Danielem Siwym, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída č. 24,

4) M. J. Ch

., zastoupené Mgr. Danielem Siwym, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída č. 24, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. , o dovolání J. N., B. U. M. a M. J. Ch. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. února 2008, č. j. -70, takto:

Dovolání J. N., B. U. M. a M. J. Ch.

se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Karviné usnesením ze dne 21.12.2005, čj. -11, zahájil řízení o dodatečném projednání dědictví po A. H., zemřelém dne 16. října 1989, (dále také jen „zůstavitel“). Provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstaviteli byl pověřen JUDr. Vladimír Polášek, notář v Orlové-Lutyni ( ).

Okresní soud v Karviné usnesením ze dne 21.8.2007, č.j. -41, určil obecnou cenu majetku „dodatečně najevo vyšlého“ 16.869,- Kč, výši dluhů „dodatečně najevo vyšlých“ 0,- Kč a čistou hodnotu dědictví „dodatečně najevo vyšlého“ 16.869,- Kč; rozhodl, že „veškerý majetek do dodatečného dědictví patřící“, v usnesení podrobně specifikovaný, nabyl W. G. s povinností vyplatit J. N., B. U. M. a M. J. C. „na úhradu jejich dědických podílů“ každému 2.811,- Kč; současně také rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů notáře JUDr. Vladimíra Poláška a o náhradě nákladů mezi účastníky řízení. Uvedl, že „mezi dědici nebylo možné uzavřít dědickou dohodu“, a že proto „majetek patřící do dědictví vypořádal“.

K odvolání J. N., B. U. M. a M. J. Ch. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29.2.2008, č.j. -70, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že „A. H. zemřel bez zanechání závěti, byl občanem Polské republiky“; že „dědictví po zůstaviteli bylo projednáno příslušnými soudy v Polské republice, avšak předmětné nemovitosti nacházející se na území České republiky projednány nebyly“; že „je založena pravomoc soudů České republiky k projednání tohoto dodatečného dědictví“; že „okresní soud si vyhodnotil správně otázku použití příslušného procesního předpisu a za pomoci dožádání u příslušných polských soudů zjistil i okruh dědiců po zůstaviteli“; že „pozemky byly správně ohodnoceny podle § 14 odst. 5 vyhl. MF č. 182/88 Sb., o oceňování staveb, pozemků a trvalých porostů ve výši 3,- Kč za m2“; že tento způsob vypořádání dědictví „umožňuje ustanovení § 39 odst. 3 a § 40 odst. 1 písm. d) tehdejšího notářského řádu“ a „je v zájmu právní jistoty mezi dědici i v zájmu nejlepšího uspořádání vlastnických vztahů k pozemku nacházejícímu se na území České republiky“ a že „je žádoucí, aby vypořádání bylo provedeno tak, že tyto pozemky nabude do svého vlastnictví pozůstalý syn zůstavitele sám a zbývajícím dědicům vyplatí na jejich dědické podíly příslušné částky odpovídající jejich zákonným dědickým podílům“.

Proti usnesení odvolacího soudu podali J. N., B. U. M. a M. J. Ch. dovolání. Namítají, že „vypořádání mělo být provedeno podle dědických podílů“; že „soud prvního stupně nerespektoval ustanovení § 484 odst. 1 obč. zák. a rozhodl o tom, jak bude vypořádání mezi dědici provedeno pouze dle svého vlastního uvážení“; že „postup soudu prvního stupně je v rozporu s hmotným právem“, neboť „bylo rozhodováno pouze na základě procesní normy“; že „soud měl zohlednit změnu poměrů ve společnosti, ke které došlo plynutím času“; že „hodnota dodatečně vypořádávaných pozemků je v současné době mnohonásobně vyšší, než v době zůstavitelovy smrti“; že „soud měl k této skutečnosti přihlédnout“ a že „soud měl postupovat v souladu s ustanovením § 484 odst. 1 obč. zák. a potvrdit jednotlivým dědicům nabytí dědictví dle jejich podílů“. Navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vzhledem k tomu, že pro postup soudu prvního i druhého stupně v řízení o dědictví je určující okamžik smrti zůstavitele (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 12. a 15. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „ “) a zůstavitel A. H. zemřel dne 16.10.1989, tedy před 31.12.2000, je třeba dovolání v posuzovaném případě i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. ) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „ “).

Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , Nejvyšší soud České republiky projednal věc bez jednání ( věta první ) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení

Podle ustanovení dovolání je též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,

b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,

c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,

e) odvolání odmítnuto,

f) odvolací řízení zastaveno.

Proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, je dovolání přípustné, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ( ). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením (vydáním) potvrzujícího usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( ).

V posuzovaném případě J. N., B. U. M. a M. J. Ch. dovoláním napadají usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního soudu ve věci samé.

Protože nejde o potvrzující usnesení ve smyslu ustanovení , a přípustnost dovolání proti tomuto usnesení neplyne ani z ustanovení , b), c), e) a f) , mohla by přípustnost dovolání podaného proti usnesení odvolacího soudu účastníky 2) až 4) v dané věci vyplývat již pouze z ustanovení nebo by ji mohl zakládat některý z důvodů uvedených v ustanovení Podmínky přípustnosti dovolání stanovené v ustanovení a 2 však v dané věci nejsou splněny, a to již proto, že odvolací soud ve výroku svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a účastníci 2) až 4) návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vydáním usnesení odvolacího soudu ani neučinili.

Protože dovolatelé netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by usnesení odvolacího soudu trpělo vadou uvedenou v ustanovení , není dovolání v posuzovaném případě přípustné ani z hlediska ustanovení Nejvyšší soud České republiky proto dovolání účastníků 2) – 4) – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení věty první a o.s.ř odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. března 2010

JUDr. Roman Fiala, v. r.

předseda senátu