Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
58868E556CC2D8C5C1257A4E006AAC06.html
HTML · 19.35 KB
No categories available
21 Cdo 2633/2009
U S N E S E N Í
A. M.,
proti žalovanému
Zemědělskému družstvu Dubicko
se sídlem v Dubicku, IČ 00150096, zastoupenému Mgr. Janem Drapáčem, advokátem se sídlem v Zábřehu, nám. Osvobození č. 28, o žalobě pro zmatečnost podané
S. M
., zastoupeným JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Šumperku, nám. Míru č. 9, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. srpna 2001, č. j. 16 Co 439/2000 -283, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 15 C 228/2007 , o dovolání S. M. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. března 2008, č. j. 16 Co 19/2008 -23, takto:
I. Dovolání S. M. proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně,
se zamítá
; jinak
se
dovolání
odmítá
.
II. S. M.
je povinen
zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jana Drapáče, advokáta se sídlem v Zábřehu, nám. Osvobození č. 28; ve vztahu S. M. a žalobkyně nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 17.8.2001, č.j. 16 Co 439/2000 -283, potvrdil usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 22.2.2000, č.j. 14 C 13/96 -251, kterým soud prvního stupně nepřipustil, aby do řízení vstoupil jako vedlejší účastník S. M.
Toto usnesení napadl S. M. dne 10.9.2001 podáním označeným jako „žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost“.
Okresní soud v Šumperku usneseními ze dne 3.3.2003, č.j. 14 C 174/2001 -64, a ze dne 14.10.2004, č.j. 14 C 103/2002 -81, rozhodl tak, že „žalobu S. M. pro zmatečnost vyloučil k samostatnému projednání“.
Okresní soud v Šumperku poté usnesením ze dne 28.11.2007, č.j. 15 C 228/2007 -15, řízení o žalobě pro zmatečnost vedené pod sp.zn. 15 C 228/2007 zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vycházel ze závěru, že „řízení je nutno zastavit, neboť je dán neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, neboť ve věci vedené u okresního soudu pod sp.zn. 14 C 103/2002 bylo předmětem řízení pouze řízení o obnovu řízení na základě usnesení o vyloučení věci ze dne 7.3.2002, č.j. 14 C 174/2001 -23, předmětem řízení pod sp.zn. 14 C 103/2002 nebyla tedy žaloba pro zmatečnost a nemohla být tedy ani vyloučena“; že „řízení v této věci (tj. 15 C 228/2007 ) tedy schází podmínka řízení spočívající v návrhu, neboť žádná taková žaloba, která by mohla být vyloučena do tohoto řízení, neexistuje“ a že „nedostatek podmínky řízení by byl dán i z hlediska věci zahájené, neboť žaloba pro zmatečnost (a s ní současně žaloba na obnovu řízení) podaná S. M. byla vedena u Okresního soudu v Šumperku pod sp.zn. 14 C 174/2001 a usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 3.3.2003, č.j. 14 C 174/2001 -64, byla tato žaloba pro zmatečnost vyloučena k samostatnému řízení a vede se již pod sp.zn. 15 C 227/2007 , jedná se přitom o tentýž návrh S. M. ze dne 7.9.2001“.
K odvolání S. M. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 20.3.2008, č.j. 16 Co 19/2008 -23, usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 28.11.2007, č.j. 15 C 228/2007 -15, potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že „jelikož řízení o této žalobě ve věci Okresního soudu v Šumperku sp.zn. 15 C 227/2007 bylo zahájeno dříve, než řízení o téže věci vedené pod sp.zn. 15 C 228/2007 u Okresního soudu v Šumperku, brání projednání věci Okresního soudu v Šumperku sp.zn. 15 C 228/2007 překážka věci zahájené“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal S. M. dovolání. Namítá, že „mu bylo v daném řízení od samého počátku řízení odňato právo jednat před soudem“; že „soud nenařídil ve věci samé jednání, nepředvolal účastníky, neprovedl žádné dokazování a ve věci samé vůbec nerozhodl“; že „řízení bylo navíc stiženo vadou spočívající v neodůvodněných průtazích“; že „již na počátku řízení mu měl být k ochraně jeho zájmů ustanoven zástupce, který by ho řízením provázel“ a že „soudy obou stupňů nerespektovaly rozhodnutí Nejvyššího soudu v předchozích věcech ohledně závěru, že rozhodnutí není konečné s tím, že o nákladech řízení bude rozhodnuto soudem prvého stupně“. Navrhl, aby Nejvyšší soud ČR usnesení odvolacího soudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud ČR dovolání S. M. zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř. o.s.ř. ) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř. o.s.ř. "), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 , § 241b odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. ) a že jde o usnesení, proti jehož potvrzujícímu výroku je dovolání přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř. o.s.ř. , přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř. o.s.ř. ) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení § 242 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání; je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1 , § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
S. M. svým dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení, jen z důvodů, že „mu bylo v daném řízení od samého počátku řízení odňato právo jednat před soudem“; že „soud nenařídil ve věci samé jednání, nepředvolal účastníky, neprovedl žádné dokazování a ve věci samé vůbec nerozhodl“; že „řízení bylo navíc stiženo vadou spočívající v neodůvodněných průtazích“; že „již na počátku řízení mu měl být k ochraně jeho zájmů ustanoven zástupce, který by ho řízením provázel“ a že „soudy obou stupňů nerespektovaly rozhodnutí Nejvyššího soudu v předchozích věcech ohledně závěru, že rozhodnutí není konečné s tím, že o nákladech řízení bude rozhodnuto soudem prvého stupně“; závěr odvolacího soudu o tom, že projednání věci Okresního soudu v Šumperku sp.zn. 15 C 228/2007 brání překážka věci zahájené, však - jak vyplývá z obsahu dovolání - nezpochybnil.
Vzhledem k tomu, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody; že dovolací důvody S. M. správnost závěrů, o něž se rozhodnutí odvolacího soudu opírá, nezpochybňují a že z obsahu spisu nevyplývá opodstatněnost námitek dovolatelem uplatněných, Nejvyšší soud České republiky - aniž by se mohl věcí dále zabývat - uzavřel, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. , § 229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. o.s.ř. nebo v § 229 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání S. M. podle ustanovení § 243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. o.s.ř. zamítl.
Z dovolání žalobce vyplývá, že směřuje výslovně rovněž proti výroku II. usnesení odvolacího soudu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Z ustanovení §§ 237 až 239 o.s.ř. o.s.ř. vyplývá, že dovolání proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku, tedy bez ohledu na to, zda jde např. o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.1.2002, sp.zn. 29 Odo 874/2001 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 88, ročník 2002 a ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003).
Vzhledem k tomu, že dovolání do výroku o nákladech řízení směruje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud ČR dovolání S. M. v tomto směru - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 4.000,- Kč [srov. § 10 odst. 2 a 3, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb. , č. 110/2004 Sb. , č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb. ] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. , č. 484/2000 Sb. , č. 68/2003 Sb. , č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb. ), celkem ve výši 4.300,- Kč; náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a paušální částky náhrady výdajů k nákladům řízení nepatří, neboť advokát Mgr. Jan Drapáč, který žalovaného zastupoval, v rozporu s ustanovením § 14a vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. , č. 484/2000 Sb. , č. 68/2003 Sb. , č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb. nepředložil soudu - jak je zřejmé z obsahu spisu - osvědčení o registraci plátce daně z přidané hodnoty vydané příslušným správcem daně. Protože dovolání S. M. bylo zčásti zamítnuto a zčásti odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst.1 o.s.ř
.
uložil, aby žalovanému tyto náklady nahradil. S. M. je povinen přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ).
O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu S. M. a žalobkyně bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. o.s.ř. , neboť žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. března 2010
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu