Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 5331/2008

U S N E S E N Í

J. S.

České republice - Katastrálnímu úřadu pro Karlovarský kraj v Karlových Varech

, Sokolovská č. 167, o 103.004,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. září 2008 č.j. -177, takto:

I. Dovolání žalobce

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se (žalobou podanou u soudu dne 30.6.2005 a posléze zčásti vzatou zpět) domáhal, aby mu žalovaná zaplatila "na nevyplacených osobních příplatcích a doplatcích nemocenských dávek" za dobu od června 2002 do března 2005 celkem 103.004,- Kč s úroky z prodlení, které vyčíslil. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že u žalované pracoval od 1.5.1998 jako právník a že mzdovým výměrem mu byl s účinností od 1.6.1998 přiznán osobní příplatek ve výši 4.840,- Kč. Posléze došlo k tomu, že mu byl osobní příplatek snížen s účinností od 1.1.2001 na částku 4.100,- Kč, s účinností od 1.3.2002 na částku 2.400,- Kč, s účinností od 1.1.2003 na částku 1.110,- Kč a s účinností od 1.2.2003 mu byl osobní příplatek zcela odňat. Podle názoru žalobce mu žalovaná postupně snižovala (a posléze odňala) osobní příplatek "tak, aby se jeho celková mzda vždy, když došlo v závislosti na valorizaci mezd k jejich obecnému zvýšení, v podstatě nijak nezvyšovala nebo aby zůstala na stejné úrovni", ačkoliv se "na výkonu práce žalobce nic nezměnilo a k jeho práci nebyly ze strany žalované žádné negativní připomínky". Uvedený postup žalobce považuje za odporující ustanovením a a je také v rozporu s "dobrými mravy". Protože "protiprávním snížením a odejmutím osobního příplatku" byl poškozen "též na výši vyplacených nemocenských dávek", žalobce požaduje, aby mu byla nahrazena i tato újma.

Žalovaná namítala, že osobní příplatek je "nenárokovou, fakultativní složkou platu a že o "jejím přiznání, zvýšení, snížení či odejmutí rozhoduje zaměstnavatel, a to také v závislosti na výši prostředků, které má na platy svých zaměstnanců k dispozici". Výše osobního příplatku stanovená žalobci bezprostředně po jeho nástupu do zaměstnání byla "spíše vyjádřením očekávání velmi dobrých pracovních výsledků či kvalitního plnění většího rozsahu pracovních úkolů" a ke snížení a odnětí příplatku došlo "na základě hodnocení dosažených výsledků práce žalobce a hodnocení jeho podílu na plnění úkolů zaměstnavatele co do množství a kvality vykonávané práce v delším časovém období a ve vztahu k ostatním zaměstnancům". Žalovaná popřela, že by k práci žalobce "nebyly žádné negativní připomínky", a zdůraznila, že její rozhodnutí o snížení a odnětí osobního ohodnocení bylo "výkonem práva zaměstnavatele" a že "hlavním důvodem" k tomuto opatření bylo "množství vykonané práce a kvalita vykonávané práce".

Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 29.8.2005 č.j. -24 ve znění usnesení ze dne 20.9.2005 č.j. -32 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 4.660,- Kč. Z hlediska skutkového stavu věci zjistil, že žalobce pracoval u žalované od 1.5.1998 jako právník, že mu žalovaná přiznala osobní příplatek s účinností od 1.6.1998 ve výši 4.840,- Kč, s účinností od 1.1.2001 ve výši 4.100,- Kč, s účinností od 1.3.2002 ve výši 2.400,- Kč a s účinností od 1.1.2003 ve výši 1.110,- Kč a že s účinností od 1.2.2003 mu žalovaná osobní příplatek zcela odebrala. Soud prvního stupně dovodil, že osobní příplatek je "nenárokovou (fakultativní) složkou mzdy", která se "v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání stává složkou mzdy nárokovou (obligatorní)", a že "takto vzniklý nárok na mzdu (její část) lze následně zčásti nebo zcela zrušit (odebrat, odejmout), je-li takový postup možný podle kolektivní smlouvy, smlouvy uzavřené mezi účastníky pracovního poměru či podle vnitřního mzdového předpisu". Protože kolektivní smlouva u žalované "neupravuje podmínky pro přiznání osobního příplatku" (žalovaná ani netvrdila, že by "nějaká kolektivní smlouva byla uzavřena") a protože ani "předložené pracovní řády" neupravují "podmínky, za kterých by bylo možné odejmout již přiznaný osobní příplatek", soud prvního stupně uzavřel, že ke snížení a odejmutí osobního příplatku žalobci došlo protiprávně a že proto žalobě muselo být vyhověno.

K odvolání žalované Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 13.3.2006 č.j. -47 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované k rukám advokáta JUDr. Otto Žižky na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 24.190,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 23.920,- Kč. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně dovodil, že podmínky poskytování osobního příplatku v rozhodném období upravovalo ustanovení ve znění pozdějších předpisů, podle kterého "k ohodnocení náročnosti práce a dlouhodobě dosahovaných kvalitních výsledků vykonávané práce lze zaměstnanci poskytnout osobní příplatek, podmínky a maximální výši stanoví prováděcí předpis vydaný podle ", že "tímto prováděcím předpisem bylo nejprve a následně ", jejichž ustanovení shodně uváděla, že "o zvýšení nebo snížení osobního příplatku zaměstnance rozhoduje zaměstnavatel v závislosti na plnění podmínek stanovených v odst.1 a 2". Protože výše osobního příplatku "je odvislá od rozhodnutí zaměstnavatele", který je oprávněn "uvedený příplatek zvýšit nebo snížit, tedy i zcela odejmout", a protože "se jedná o nenárokovou složku mzdy, kterou soud nemůže přiznat v rozporu se stanoviskem zaměstnavatele", nemůže být žaloba důvodná.

K dovolání žalobce Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 20.12.2007 č.j. -83 rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že přiznáním osobního příplatku žalobci žalovanou se stala původně tzv. nenároková složka platu platovým nárokem žalobce, který mohl být snížen nebo odejmut, jen jestliže došlo ke změně předpokladů a podmínek, za nichž byl přiznán, a že je na žalované, aby prokázala, že u žalobce došlo k takové změně, která opravňovala žalovanou ke snížení a odnětí osobního příplatku původně přiznaného. Ohledně požadavku na přiznání dávek nemocenského dovolací soud vytknul soudům, že nepřihlédly k tomu, že nemocenské pojištění zaměstnanců představuje součást sociálního zabezpečení a že k projednání a rozhodování sporů o nárok na dávku nemocenského nebo její výši nemají pravomoc soudy, ale orgány sociálního zabezpečení.

Okresní soud v Karlových Varech - po té, co usnesením vyhlášením při jednání dne 25.2.2008 z důvodu zpětvzetí zastavil řízení o částku 6.041,- Kč s úroky z prodlení, kterou žalobce požadoval "na doplatcích nemocenských dávek" - rozsudkem ze dne 13.5.2008 č.j. -130 žalobu o 96.963,- Kč s úroky z prodlení zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 48.110,- Kč a že žalobce je povinen zaplatit ČR - Okresnímu soudu v Karlových Varech na nákladech řízení 63,- Kč. Po doplněném dokazování, vycházeje z právního názoru dovolacího soudu, soud prvního stupně dovodil, že žalovaná přiznala žalobci osobní příplatek již po uplynutí tří dnů po vzniku pracovního poměru účastníků ve výši 3.300,- Kč, který byl následně zvýšila na 4.840,- Kč měsíčně, aniž by byly splněny předpoklady uvedené v ustanovení a 2 ; v té době "nemohlo být z pohledu naplnění podmínek a předpokladů citovaného ustanovení co hodnotit" a osobní příplatek "byl žalobci tedy přiznán v jakémsi očekávání jeho pracovních výsledků". Žalobce navíc nesplňoval předpoklady a podmínky uvedené v ustanoveních a 2 a , neboť nedosahoval velmi dobrých pracovních výsledků, kvalitně neplnil větší rozsah pracovních úkolů než ostatní zaměstnanci, žalovaná měla ke kvalitě a rozsahu odváděné práce žalobcem výhrady, které mu sdělovala ústně, a nebyly splněny předpoklady a podmínky ve smyslu ustanovení a Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná byla oprávněna rozhodnout o snížení a posléze odejmutí osobního příplatku žalobce. K námitce žalobce, kterou poukazoval na absenci písemného zdůvodnění snižování a odnětí osobního příplatku, soud prvního stupně uvedl, že platový výměr je sice právním úkonem ve smyslu ustanovení , že však nemůže být neplatný pro rozpor s ustanovením ve znění pozdějších předpisů, neboť "sankce neplatnosti pro absenci písemného zdůvodnění není stanovena ani zákonem o platu ani ".

K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 4.9.2008 č.j. -177 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovými závěry soudu prvního stupně a zdůraznil, že "z předložených listinných důkazů žalované a z jejích statistik nevyplývá, že by žalobce vykazoval takové výsledky práce, které by znamenaly, že žalovaná snižovala, resp. odňala osobní příplatek žalobci v rozporu s ustanoveními a , 3 , že ani další zaměstnanci právního oddělení (F. Š. a J. D.) nepobírali do konce října 2003 osobní příplatky, že JUDr. M. K. jako nadřízený žalobce byl oprávněn hodnotit jeho práci a hodnotil ji kriticky, a že výpověď tohoto svědka nebyla zpochybněna ani listinnými důkazy žalobce. Odvolací soud souhlasil s názorem soudu prvního stupně, že osobní příplatek byl žalobci při nástupu do zaměstnání přiznán v rozporu s ustanovením (nemohl být přiznán na základě dosažených pracovních výsledků žalobcem, ale byl pouze vyjádřením určitého očekávání pracovních výsledků žalobce), a že platební výměry, které neobsahovaly uvedení, z jakého důvodu byl osobní příplatek žalobci snížen, resp. odňat, nejsou neplatné.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítl, že je v rozporu s právním názorem dovolacího soudu závěr odvolacího soudu, podle kterého bylo "přiznání osobního příplatku žalobci v počátku jeho pracovního poměru v rozporu s právním předpisem", a že se soudy nevypořádaly s tím, že "ke snižování osobního příplatku docházelo pravidelně a v souvislosti s valorizací platu" a že žalovaná považovala v té době osobní příplatek "za nenárokovou, fakultativní složku platu, tj. složku, na kterou neexistuje právní nárok". Žalobce dále nesouhlasí s odvolacím soudem v tom, že "z předložených listinných důkazů žalované a z jejich statistik" nevyplývá, že by žalobce vykazoval takové výsledky práce, které by znamenaly, že žalovaná snižovala, resp. odňala, osobní příplatek žalobci v rozporu s ustanoveními a , 3 , poukazuje na to, že žalovaná mohla rozhodnout o snížení osobního příplatku jen "v závislosti na plnění podmínek, za kterých byl přiznán", že "odvolací soud při hodnocení podmínek pro snižování osobního příplatku žalobci nevycházel ze skutkového základu, že žalobce dosahoval horších pracovních výsledků než ostatní zaměstnanci", a že závěr odvolacího soudu vycházející z výpovědi svědka, který byl současně osobou, které příslušelo po určité období rozhodování o snížení osobních příplatků, a která "nebyla podpořena výpovědí druhého svědka", nemůže být "odpovídající zjištěným skutkovým závěrům", a odmítá názor, že by neplatnost platových výměrů nebyla spojena s nesplněním povinnosti zaměstnavatele informovat zaměstnance o důvodu snížení osobního příplatku. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen ""), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ]; to neplatí ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky [ ], a ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení [ ].

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [ ].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Dovolání může být podle ustanovení - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. ], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. ]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení a b) , popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení a (srov. ). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení , a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení nebo ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004 sp. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006 sp. zn. , uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).

Z hlediska právního posouzení věci bylo v projednávané věci - jak vyplývá též z rozsudku dovolacího soudu ze dne 20.12.2007 č.j. , zda po přiznání osobního příplatku došlo u žalobce k takové změně, která by ve smyslu ustanovení ve znění účinném od 1.1.2001 do 31.12.2003 (dále jen "") a ve znění účinném od 1.1,2004 do 31.12.2006 (dále jen "") odůvodňovala snížení a odnětí osobního příplatku původně přiznaného. Otázkou, zda byly platné platové výměry, jimiž byl žalobce informován o snížení a posléze odnětí osobního příplatku, nebylo potřebné se zabývat, protože pro aplikaci ustanovení a není - jak je zřejmé z výše uvedeného - významná.

Ve vztahu ke snížení a odnětí osobního příplatku podle ustanovení a žalobce - jak je zřejmé z obsahu dovolání - právní posouzení věci (závěr o tom, jaký právní předpis má být ve věci aplikován, popřípadě jak má být právní předpis vyložen) odvolacím soudem nezpochybňuje a ani žádné právní otázky v dovolání neoznačil. Odvolacímu soudu vytýká, že "z předložených listinných důkazů žalované a z jejich statistik nevyplývá, že by žalobce vykazoval takové výsledky práce, které by znamenaly, že žalovaná snižovala, resp. odňala, osobní příplatek žalobci v rozporu s ust. a , 3 , neboť o snížení osobního příplatku mohla žalovaná rozhodnout jen v závislosti na plnění podmínky, za které byl přiznán", že "při hodnocení podmínek pro snižování osobního příplatku žalobci nevycházel ze skutkového základu, že žalobce dosahoval horších pracovních výsledků než ostatní zaměstnanci", a že "závěr opřený o výpověď svědka, který byl současně osobou, které rozhodování o snížení osobních příplatků po určité období příslušelo, a která nebyla podpořena výpovědí druhého svědka, nepovažuje žalobce za odpovídající zjištěným skutkovým závěrům". Podstatou námitek žalobce je nesouhlas s tím, jak odvolací soud (a soud prvního stupně, jehož závěry považoval odvolací soud za správné) hodnotil důkazy a k jakým skutkovým závěrům z provedených důkazů dospěl. Námitky žalobce tedy nespočívají v uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolacího důvodu podle ustanovení Vzhledem k tomu, že kritika rozsudku odvolacího soudu z pohledu dovolacího důvodu podle ustanovení nemůže být - jak již uvedeno výše - způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného rozsudku po právní stránce, je nepochybné, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , části věty před středníkem , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. března 2010

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu