Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 1959/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce R. F., proti žalované RING group a.s., se sídlem v Mostě, Hořanská cesta 205, PSČ 434 01, IČ 25425943, zastoupené JUDr. Vladislavem Bílkem, advokátem se sídlem v Klatovech, Čsl. legií 143/1, o zaplacení 1 222 221,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. prosince 2008, č. j. -109, takto:

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 10. března 2008, č. j. -83 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal úhrady částky 1 222 221,10 Kč s 2% úrokem z prodlení p. a. od 1. září 2002 do zaplacení z titulu dohody o narovnání uzavřené se žalovanou (bod I. výroku). Dále rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

K odvolání obou účastníků řízení Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ve věci samé tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 1 222 221,10 Kč s 2% úrokem z prodlení p. a. od 21. června 2004 do zaplacení a potvrdil ho ve zbývající části zamítavého výroku (první odstavec výroku). Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý odstavec výroku).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení (dále též jen „ “), z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Ve vyjádření se žalobce s rozhodnutím odvolacího soudu zcela ztotožnil a navrhl, aby bylo dovolání žalované jako zjevně bezdůvodné odmítnuto s tím, že mu bude přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení.

Se zřetelem k době vydání rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 12. čl. II. přechodných ustanovení , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony – ve znění účinném do 30. června 2009.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních až 239 ) připouští.

Podle může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejich právech – v konstantní judikatuře se tato legitimace k dovolání označuje též jako subjektivní přípustnost dovolání. Rozsudečným výrokem v části, v níž odvolací soud potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně ohledně zbytku příslušenství, nemohla být žalované způsobena žádná újma na jejich právech, kterou by bylo možno zhojit v dovolacím řízení. Napadla-li tudíž dovolatelka dovoláním i tuto část rozsudku odvolacího soudu, bylo dovolání v tomto rozsahu podáno někým, kdo k němu nebyl oprávněn. Nejvyšší soud proto dovolání žalované v této části odmítl [ věta první a ].

Dovolání žalované v rozsahu, v němž směřovalo proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, je přípustné podle , dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem tak, jak jej vymezila dovolatelka, byl však uplatněn zjevně bezdůvodně.

Námitka obsahové neurčitosti a neplatnosti dohody o narovnání neobstojí, neboť narovnávané závazky, které účastníci v dohodě o narovnání označili za sporné, jsou v této dohodě dostatečně specifikovány. Dovolatelka se rovněž mýlí, opírá-li svůj názor o neplatnosti narovnání o „absenci důvodu dluhu“, a to jak v samotné dohodě, tak i případně v jiné ě, na níž by bylo výslovně odkazováno. Tato její výhrada nemůže obstát, neboť „důvod dluhu“ není zákonem stanovenou náležitostí dohody o narovnání upravené v a násl. (dále též jen „obč. zák.“).

Zjevně bezdůvodný je i nesouhlas dovolatelky se závěrem odvolacího soudu o tom, že předpokladem platnosti zápočtu s důsledkem zániku závazků je existence započítávaných pohledávek, jakož i o tom, že nedošlo-li k uzavření nájemní smlouvy, nemohla vzniknout pohledávka k úhradě nájemného. Bezdůvodný je i poukaz dovolatelky na ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., neboť ze skutkových zjištění odvolacího soudu a ani z argumentace dovolatelky nelze dovodit závěr o tom, že by výkon práva žalobce byl v rozporu s dobrými mravy.

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho měnícího výroku ve věci samé odmítl podle jako zjevně bezdůvodné a dovolání ve zbývající části, v níž směřovalo proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, odmítl podle pro nepřípustnost (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními věty první, a Žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu svých nákladů právo a je povinna uhradit žalobci účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Náklady žalobce sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem v částce 10 000 Kč podle , , , a , ve znění pozdějších předpisů, a z paušální částky 300 Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle , ve znění pozdějších předpisů, při připočtení 20% daně z přidané hodnoty ve výši 2 060 Kč. Vzhledem k tomu, že advokát JUDr. Karel Vevera, posledně sídlem v Teplicích, Masarykova 48, který vyjádření žalobce k dovolání žalované sepsal, v době rozhodování o dovolání již žalobce nezastupoval, protože byl podle zjištění dovolacího soudu vyškrtnut ze seznamu advokátů vedeného Českou advokátní komorou, stanovení platebního místa podle se neuplatní a náhrada nákladů dovolacího řízení se platí přímo účastníkovi (žalobci).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 13. dubna 2010 JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu