Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 185/2010

U s n e s e n í

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné S. Š. o d m í t á.Odůvodnění:I.Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 7. 2009, sp. zn. , byla obviněná S. Š. uznána vinnou trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. Podle skutkových zjištění krajského soudu se jej dopustila tím, že„dne 24. 10. 2008 v blíže nezjištěné době kolem 15.15 hodin v B. na ulici B. M. u domu č. společně s obviněnou ml. P. D., posledně bytem B., K., jejíž trestní stíhání bylo usnesením státního zástupce ze dne 3. 6. 2009, sp. zn. 3 KZV 30/2009, podle § 173 odst. 1 písm. d) trestního řádu přerušeno, přistoupily k poškozené M. N., kterou sledovaly již z ulice O. t. v úmyslu sebrat jí nákupní tašku, když předpokládaly, že v ní bude mít peníze, tašku jí z ruky vytrhly, z tašky se utrhla obě ucha a poškozená upadla na zem, obě s taškou utekly, poškozená utrpěla zlomeninu horního a dolního raménka pravé stydké kosti s malým posunem, zlomeninu 3. - 5. žebra vpravo s následným výskytem tekutiny v pravém hrudním vaku, pohmoždění pravé plíce, pohmoždění pravé poloviny hrudníku, pravé ruky s oděrkami na IV. a V. prstu, pohmoždění bederní krajiny, když v důsledku tohoto poranění byla hospitalizována ve Fakultní nemocnici v B. - B. od 24. 10. 2008 do 27. 11. 2008 a následně byla v domácím léčení, přičemž zranění ji omezovalo v obvyklém způsobu života po dobu nejméně osmi týdnů a v průběhu léčení se u poškozené v důsledku traumatu z prožité události, kdy prožívala stres, strach z následků zranění, silnou bolest, bezmocnost, u ní rozvinula posttraumatická stresová porucha a její stav se upravuje jen velmi pomalu, odcizením tašky v hodnotě 96,- Kč, v níž měla poškozená nákup v hodnotě nejméně 128,- Kč, kožený pantofel z opravy v hodnotě 180,- Kč, černou látkovou tašku v hodnotě 80,- Kč, látkové rukavičky v hodnotě 65,- Kč, cukrovinky v hodnotě 7,50 Kč, rtěnku v hodnotě 65,- Kč, Ecosal spray v hodnotě 43,- Kč, stříbrnou kartu pro volný vstup na výstavy a expozice v ceně 400,- Kč, klíče, průkazku pojišťovny a černou peněženku v hodnotě 56,- Kč s částkou 63,- Kč v drobných mincích, poškozené M. N. způsobila škodu ve výši celkem 1.183,50 Kč.“ Za to jí byl podle § 234 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost nahradit poškozené M. N. způsobenou škodu ve výši 77.136,- Kč.Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená M. N. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 9. 11. 2009, sp. zn. , toto odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.II. Proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.Obviněná především namítá, že mělo být vyhověno jejímu návrhu na doplnění dokazování výslechem P. D. v hlavním líčení za situace, kdy měl odvolací soud k dispozici její písemné doznání v podobě notářského zápisu. Jeho obsah však soud nevzal v potaz. Dovolatelka dále poukazuje na argumentaci svého odvolání s tím, že její jednání nelze posuzovat jako loupež podle § 234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., když poškozené nemohla způsobit těžkou újmu na zdraví, neboť ve chvíli, kdy P. D. vytrhla poškozené nákupní tašku, stála kousek od nich. Protože sama vůči poškozené žádné násilí neužila, i v případě prokázání předchozí dohody s P. D. by její jednání mělo být posouzeno nejvýše jako trestný čin krádeže dle , případně podle tr. zák.V této souvislosti cituje rozhodnutí publikované pod č. rozh. trest., podle něhož neočekávané vytrhnutí věci z ruky ještě není násilím ve smyslu tr. zák. a proto přisvojení si věci tímto způsobem má být posouzeno jako trestný čin krádeže podle tr. zák. Poukazuje přitom na to, že podle popisu skutku soudem prvého stupně se jednalo o vytrhnutí tašky z ruky poškozené, nikoliv o dlouhodobější překonání odporu poškozené cloumáním. Stejně tak z odůvodnění rozsudku je podle ní zřejmé, že mělo jít o jednorázový pohyb. Vedle shora uvedeného rozhodnutí pak dovolatelka vyzdvihuje rozhodnutí publikované pod č. rozh. tr., které vyznívá obdobně.V závěru svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci, aniž by navrhla další postup ve věci.Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle tr. ř.Za námitky odpovídající deklarovanému dovolacímu důvodu podle tr. ř. považuje pouze ty, které zpochybňují právní posouzení zjištěného skutku jako trestného činu loupeže podle , 2 písm. b) tr. zák. Má ovšem za to, že tyto námitky obviněná uplatnila již před soudem druhého stupně, přičemž odvolací soud se s nimi úplně a pečlivě vypořádal (viz str. 10-11 usnesení vrchního soudu). Nejvyšší státní zástupkyně akcentuje fakt, že o intenzitě násilí užité oběma pachatelkami vůči poškozené vypovídá to, že vedlo k utržení obou uch tašky a pádu poškozené na zem. Nejednalo se tedy o pouhé „vytržení“ tašky z ruky. Podle nejvyšší státní zástupkyně je nutno brát zřetel i na to, že útok byl veden proti starší a zdravotně hendikepované osobě, chodící o holi, kterou si pachatelky vytipovaly. Sledovaly ji po delší trase, takže musely registrovat její pohybové obtíže.Ve vztahu k citaci rozhodnutí vztahujících se k rozlišení trestných činů krádeže a loupeže v případě vytržení věci z ruky poukazuje nejvyšší státní zástupkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. . V něm Nejvyšší soud uvedl, že násilí ve smyslu tr. zák. nelze omezovat na přetahování o věc a cloumání, nýbrž i jednání pachatele, kterým překonává vůli poškozeného věc nevydat, a překonat tak pevné sevření věci. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí dodal, že každý obdobný případ je nutno posuzovat individuálně, brát v úvahu fyzické i další dispozice pachatele i poškozeného. To bude na místě zejména u starších nebo hendikepovaných osob a dětí, kde schopnost aktivní reakce na útok pachatele bude velmi omezená či zcela vyloučená. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. III.Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě. Poté se zaměřil na to, zda obviněnou uplatněné námitky skutečně naplňují deklarované důvody, kterým je přezkumná povinnost dovolacího soudu vymezena (viz tr. ř., tr. ř.). Uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je totiž nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Nejvyšší soud považuje za nezbytné zdůraznit, že v rámci dovolacího důvodu podle tr. ř. lze namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Dovolatelka částí svých námitek brojí proti skutkovým závěrům nalézacího soudu, když vyjadřuje nesouhlas s rozsahem provedeného dokazování a se skutkovými závěry, které soudy na podkladě provedených hodnocení důkazů podle tr. ř. učinily. Takovými námitkami ovšem deklarovaný dovolací důvod podle tr. ř. nenaplnila. Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledává skutková zjištění soudů úplná a správná a neshledává u nich extrémní nesoulad, který by ve výjimečném případě mohl vést i z podnětu dovolání podaného podle , l) tr. ř. ke zrušení napadeného rozhodnutí (k tomu viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. ). Současně Nejvyšší soud konstatoval, že ze strany nižších soudů nedošlo ani k opominutí některého z důkazů, který by byl relevantní pro posouzení věci (k tomu viz ). Odvolací soud na str. 9-10 odůvodnění svého rozhodnutí zevrubně vysvětlil, proč neakceptoval návrh obhajoby na doplnění dokazování výslechem P. D., který s ohledem na usvědčující povahu ostatního důkazního materiálu (především výpověď poškozené M. N., která si byla zcela jistá, že útok proti ní neproběhl ve dvou fázích, jak tvrdila obviněná Š., nýbrž jednorázově a že je realizovaly současně obě pachatelky) odmítl jako nadbytečný. Důvodně tedy odmítl jako nepravdivou verzi prezentovanou P. D. v notářském zápisu, kterým byl ve veřejném zasedání proveden důkaz. Takové rozhodnutí je plně v souladu s judikaturou Ústavního soudu () týkající se problematiky tzv. opominutých důkazů, upravující přípustné důvody pro nevyhovění návrhu na doplnění dokazování. Za jeden z těchto důvodů se podle Ústavního soudu považuje i případ, kdy argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. Obviněnou navrhovaný důkaz výslechem P. D. spadá zjevně do této kategorie, když vrchní soud jej vyhodnotil jako nadbytečný a řádně své stanovisko v písemném vyhotovení svého rozhodnutí zdůvodnil.Nejvyšší soud neshledal pochybení ani v právním posouzení jednání S. Š. jako trestného činu loupeže podle , odst. 2 písm. b) tr. zák. Právní posouzení jejího jednání nesporně oscilovalo mezi trestným činem krádeže podle tr. zák. („kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní“) a trestným činem loupeže podle tr. zák. („kdo proti jinému užije násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci“). Podle ustálené a všeobecně respektované judikatury (srovnej č. 19/1972, rozh. trest.) neočekávané vytrhnutí věci z ruky ještě není násilím ve smyslu tr. zák. a jedná se tudíž o trestný čin krádeže dle tr. zák. Za násilí ve smyslu tr. zák. se přitom považuje použití fyzické síly k překonání nebo zamezení kladeného nebo očekávaného odporu, není ovšem podmínkou, aby obviněný takový odpor kladl. Násilí přitom musí být prostředkem nátlaku na vůli napadeného, proto nenadále vytržení věci z ruky není loupeží. Pokud ale napadený věc pevně svírá a snaží se klást odpor, který pachatel násilím překonává, například tím, že věcí cloumá, aby se jí již proti projevované vůli napadeného zmocnil, jde o loupež. Na tuto publikovanou judikaturu navazuje a dále ji rozvijí nejvyšší státní zástupkyní zmiňované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. (publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu , sv. 25), které řešilo otázku právního posouzení obdobného případu. Zde se vyzdvihuje, což přesně dopadá na posuzovaný případ, že intenzitu násilí nutno posuzovat i vzhledem k osobě poškozeného. Jinými slovy není žádného důvodu, aby útoky proti dětem či osobám vysokého věku či invalidním, kde postačuje ke zmocnění věci nižší intenzita násilí, nebyly posuzovány jako trestné činy loupeže podle tr. zák. Zatímco krajský soud věnoval rozlišení znaků skutkové podstaty trestných činů loupeže a krádeže včetně navazující judikatury jen malou pozornost, vrchní soud v reakci na odvolací námitky obviněné se touto problematikou zevrubně zabýval. Na str. 7-8 shrnul všechny argumenty, které jej vedly k závěru, že se jedná o trestný čin loupeže, přičemž Nejvyšší soud tuto argumentaci zcela sdílí. Jen pro přehlednost proto Nejvyšší soud v podstatě opakuje, že intenzita násilí, kterou pachatelky použily ke zmocnění se tašky poškozené, byla prokazatelně velká. Musely totiž překonat držení tašky poškozenou, která, ač nebyla schopna to přesněji specifikovat, evidentně tašku svírala pevně. O tom nejlépe svědčí fakt, že i přes vysoký věk poškozené a tomu odpovídající slabší fyzickou kondici, došlo trhnutím za tašku k přetržení obou uch (držadel) kožené tašky a dále k pádu poškozené na zem s nárazem, který vedl ke zlomeninám stydké kosti a žeber. Náhlé vytržení věci z ruky lze posoudit jako trestný čin krádeže právě jen v případech, kdy prostředkem ke zmocnění se věci je moment překvapení, nedochází tedy k překonání odporu poškozeného, zatímco v případě loupeže je prostředkem zmocnění se věci násilí, které eliminuje odpor poškozeného a jeho vůli věc nevydat. Může jít přitom i o odpor očekávaný (jako v případě, kdy pachatel zaútočí na tělo nic netušícího poškozeného například úderem a poté, využívající jeho šoku, se zmocní věci, kterou poškozený držel). I v posuzovaném případě šlo o útok, který nesměřoval jen k nečekanému zmocnění se tašky poškozené, ale současně i proti jejímu tělu, přičemž byl tak intenzivní, že jakýkoli odpor poškozené ihned eliminoval. Použité násilí nesměřovalo jen k vytržení tašky, ale současně i ke stržení poškozené k zemi. Nutno přitom, jak to již učinily oba nižší soudy, vyzdvihnout, že šlo o útok, kterému předcházelo několik minut trvající sledování poškozené, z nichž musely pachatelky spolehlivě zjistit, že poškozená je vyššího věku, horší fyzické kondice a má problémy se stabilitou, neboť se opírá o hůl. Zjevně proto si ji také vytipovaly jako vhodnou oběť svého útoku a jeho intenzitu volily se znalostí těchto faktorů (což mělo vliv i na závěr o zavinění obviněné ve vztahu k těžké újmě na zdraví, kterou poškozené útokem způsobila). Lze proto shrnout, že Nejvyšší soud shledal právní posouzení jednání obviněné Š. v souladu se zákonem a její dovolání v tomto ohledu zjevně neopodstatněné. Z toho pak vyplývá i negativní závěr o možnosti naplnění dovolacího důvodu podle tr. ř., který dovolatelka v dovolání rovněž cituje, aniž by jej jakkoli blíže rozvedla, spojuje jej ovšem s důvodem dle tr. ř.IV.Ze shora rozvedených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ustanovením tr. ř. v neveřejném zasedání. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( tr. ř.).V Brně dne 10. března 2010Předseda senátu:JUDr. Robert Fremr