Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1734/2008

23

Cdo 1734/2008

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Zdeňka Dese v právní věci žalobce Kámen a písek, spol. s r. o., se sídlem v Českém Krumlově, Linecká 277, IČ 42396158, zastoupeného JUDr. Václavem Mikolášem, advokátem se sídlem Dukelská 64, 370 01 České Budějovice, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem Letenská 15, Praha 1, PSČ 110 00, IČ 00006947, zastoupené JUDr. Antonínem Navrátilem, advokátem se sídlem Na Florenci 1, 110 00 Praha 1, o určení platnosti smlouvy, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. října 2007, č. j. -75, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6 360,- Kč vč. DPH, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. prosince 2005, č. j. -49, rozhodl, že se určuje, že dodatek číslo 1 ke kupní smlouvě číslo 206/92 ze dne 10. 8. 1992, uzavřený mezi žalobcem a původním žalovaným (Fond národního majetku České republiky) dne 9. 5. 1996, je platně uzavřen (výrok I.) a že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 13.229,80 Kč (výrok II.).

Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi žalobcem jako kupujícím a žalovaným Fondem národního majetku České republiky (dále též „FNM“) jako prodávajícím byla dne 10. 8. 1992 uzavřena smlouva o prodeji podniku č. 206/92, jejímž předmětem byl majetek státního podniku Kamenolomy Český Krumlov. V článku V. bod 7. smlouvy bylo dohodnuto, že prodávající se zavazuje uhradit kupujícímu po ukončení ekologických investičních opatření, vyplývajících ze schváleného privatizačního projektu, které realizuje nejdéle do pěti let ode dne účinnosti této smlouvy, skutečné náklady spojené s realizací těchto opatření, nejvýše však částku 12.462.000,- Kč. Toto smluvní ustanovení bylo nahrazeno článkem II. dodatku č. 1 ke smlouvě ze dne 9. 5. 1996, znějícím „Po ukončení rekultivačních prací uhradí Fond národního majetku České republiky kupujícímu takové skutečné, účelně vynaložené náklady na rekultivační práce, které se vztahují k odstranění důsledků činností, prováděných státním podnikem Kamenolomy Český Krumlov a jeho právními předchůdci před převodem vlastnického práva k převáděnému majetku na prodávajícího. Účelnost vynaložených nákladů musí být potvrzena věcně a místně příslušným orgánem státního báňského dozoru“.

Soud konstatoval, že co se rozumí sanací včetně rekultivace, vymezuje ustanovení horního Naproti tomu usnesení vlády ČR č. 103 ze dne 17. 3. 1993 (č. 123) v příloze, která je označena „Zásady řešení ekologických závazků při privatizaci“ určuje, co se rozumí ekologickou závadou a usnesení vlády ČR č. 455 ze dne 24. 6. 1992 v čl. I. definuje, co jsou ekologické závazky, a to způsobem odlišným od horního zákona, když rekultivace pozemků mezi ekologické závady a závazky v cit. usneseních zahrnuta není.

Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že usnesení vlády o řešení ekologických škod při privatizaci se na předmětný dodatek č. 1, uzavřený mezi účastníky dne 9. 5. 1996 ke kupní smlouvě č. 206/92 nevztahují a tedy nemohou být důvodem pro neplatnost tohoto dodatku. Jestliže dodatek č. 1 není v rozporu s obecně závaznými předpisy včetně , ve znění pozdějších předpisů (též tzv. „zákon o velké privatizaci“) a obchodního zákoníku, soud prvního stupně žalobě vyhověl.

Vrchní soud v Praze, rozsudkem v záhlaví označeným, k odvolání žalované, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na určení zamítl a uložil žalobci nahradit žalované náklady řízení (výrok I.) a dále uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Odvolací soud především dovodil, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení platnosti dodatku č. 1, neboť v řízení prokázal existenci plánů na rekultivaci těžebního místa a je potřeba postavit najisto, zda může či nemůže požadovat finanční prostředky zakotvené v dodatku č. 1 právním předchůdcem žalované.

Při řešení otázky určitosti dodatku odvolací soud konstatoval, že dodatek neřeší hranici mezi náklady vynaloženými na rekultivační práce, kterými se mají odstraňovat důsledky činností, prováděných původně státním podnikem a náklady na činnost prováděnou žalobcem. Rovněž rozsah těchto prací a termín jejich provádění, který byl v původním znění čl. V. bodu 7. smlouvy omezen částkou 12.462.000,- Kč a obdobím pěti let, nebyly v dodatku č. 1 nijak vymezeny. Odvolací soud tedy přisvědčil námitce žalované, že dodatek č. 1 je neurčitý a tudíž podle § 37 odst. 1 obč. zák. neplatný, a proto napadený rozsudek změnil tak, že se určovací žaloba zamítá.

Dovoláním ze dne 25. 2. 2008 napadl žalobce rozsudek odvolacího soudu s odkazem na ustanovení (dále jen „“) a má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a konečně, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování.

Dovolatel namítá, že po celou dobu řízení před soudem prvního stupně dokazování směřovalo k prokázání naléhavého právního zájmu a žalovaná nevytýkala neurčitost dodatku č. 1. Teprve v závěru odvolacího řízení žalovaná uvedenou námitku uplatnila.

Odvolací soud při vyslovení závěru o neurčitosti nevzal v úvahu „horní“ předpisy, jmenovitě , ad. ve spojení s an. včetně příloh k vyhl. č. a ustanovení an. ve spojení s cit. vyhláškou, a nevzal dostatečně v úvahu ani nové znění čl. V. bodu 7. v dodatku č. 1. Jinak by musel odvolací soud dospět k závěru, že v předmětném dodatku je jednoznačně definován rozsah prací, na který mají být poskytnuty finanční prostředky, jako rekultivační práce, jež se vztahují k odstranění důsledků činností prováděných státním podnikem Kamenolomy Český Krumlov a jeho právními předchůdci před převodem vlastnického práva; jednoznačně byla určena i výše finančních prostředků jako skutečné, účelně vynaložené náklady na rekultivační práce, jednoznačně byla určena též lhůta k poskytnutí plnění (po ukončení rekultivačních prací) a naplnění všech těchto skutečností bylo vázáno na potvrzení státního báňského dozoru. Poněvadž žalovaná nemohla předvídat, jakým směrem se budou ubírat úvahy či názory odvolacího soudu, neměla možnost navrhnout důkazy, např. předložením dokumentace, znaleckých posudků nebo výslechem pracovníků státního báňského dozoru apod. Závěr odvolacího soudu je podle dovolatele ukvapený a nesprávný.

Žalobce navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil posledně jmenovanému soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření ze dne 12. 6. 2008 má napadené rozhodnutí za správné a dovolání za nedůvodné a navrhuje jeho zamítnutí.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ), po zjištění, že dovolání splňuje podmínky a obsahuje náležitosti stanovené zákonem (, , ), konstatoval, že dovolání je přípustné, neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ( ).

Dovolatel uplatnil dovolací důvody podle , tj. že předchozí řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dále, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování ( ) a konečně, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ).

Vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci, dovolatel nikterak nespecifikoval. Pokud měl na mysli nedostatky v provedení dokazování, jak by mohlo z textu dovolání vyplývat, dovolatel nekonkretizoval, v čem taková případná vada řízení spočívá a které procesní ustanovení bylo konkrétně porušeno. Dovolací soud proto tento dovolací důvod neshledal.

Obdobně dovolatel nevymezil, ze kterého konkrétního skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, odvolací soud vycházel. Dovolací soud nemá ani tento dovolací důvod za naplněný.

Jiná je situace u důvodu dovolání podle , tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tento dovolací důvod záleží v daném případě v posouzení právní otázky, zda smluvní ustanovení v článku II. dodatku č. 1 ke kupní smlouvě ze dne 10. 8. 1992 č. 206/92 je pro neurčitost neplatné ( obč. zák.).

Předmětným čl. II. dodatku č. 1 ze dne 9. 5. 1996 byl „zrušen“ text článku V. bodu 7 kupní smlouvy, který zněl: „Prodávající se zavazuje uhradit kupujícímu po ukončení ekologických investičních opatření, vyplývajících ze schváleného privatizačního projektu, které realizuje nejdéle do pěti let ode dne účinnosti této smlouvy, skutečné náklady spojené s realizací těchto opatření, nejvýše však částku 12.462.000,- Kč,“ a byl nahrazen novým zněním „Po ukončení rekultivačních prací uhradí Fond národního majetku České republiky kupujícímu takové skutečné, účelně vynaložené náklady na rekultivační práce, které se vztahují k odstranění důsledků činností, prováděných státním podnikem Kamenolomy Český Krumlov a jeho právními předchůdci před převodem vlastnického práva k převáděnému majetku na prodávajícího. Účelnost vynaložených nákladů musí být potvrzena věcně a místně příslušným orgánem státního báňského dozoru“.

Podle § 37 odst. 1 obč. zák. musí být právní úkon mj. učiněn určitě, jinak je neplatný. Právní úkon je neurčitý tehdy, je-li vyjádřený projev vůle srozumitelný, přičemž obsah ujednání je neurčitý (nejednoznačný), a tuto neurčitost nelze odstranit ani pomocí výkladových pravidel uvedených v ust. § 35 odst. 2 obč. zák., popř. § 266 obch. zák.

V posuzovaném případě dovolací soud dospěl k závěru, že účastníky nově dohodnuté ustanovení článku II. v dodatku č. 1 lze právně posoudit jako neurčité ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. a tento jeho závěr je správný.

Oproti předchozímu znění článku V. bodu 7. smlouvy není rozsah rekultivačních prací určen odkazem na privatizační projekt, v novém znění není cena prací omezena horním finančním limitem ani časovým limitem (maximální dobou), v níž mají být rekultivační práce provedeny. Rozsah poskytnutých finančních prostředků je vymezen věcně tak, že náhrada se poskytne na „účelně vynaložené náklady na rekultivační práce“, objektivizované potvrzením státního báňského dozoru. Doba poskytnutí náhrady nákladů není určena časovým úsekem, je však situována vznikem práva na jejich úhradu, tj. „po ukončení rekultivačních prací“, tedy dobou, kdy budou rekultivační práce žalobcem ukončeny. Doba provádění ekologických opatření (rekultivačních prací) není taktéž limitována časovým úsekem, tj. dobou v níž mají být práce provedeny. Rozsah rekultivačních prací je vymezen pouze obecně (odstranění důsledků činností) a tedy neurčitě, neboť věcně nevymezuje ekologické závady, které se vztahují k odstranění důsledků činností prováděných s. p. Kamenolom Český Krumlov a jejích právních předchůdců.

Z toho vyplývá, že předmětné nové ujednání v čl. II. dodatku č. 1 je pro neurčitost neplatné a právní posouzení odvolacího soudu je správné a dovolací důvod dle tak není dán.

Nejvyšší soud proto podle rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. v návaznosti na ust. a tak, že úspěšnému žalovanému byla přiznána jejich náhrada ve výši 6 360,- Kč vč. DPH (, , vyhl. č. , vyhl. č. , )

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. března 2010

JUDr. Ing. Jan Hušek

předseda senátu